Vstupenky online
Nečekal jsem to, těšil jsem se, ale takový je život
B r n o/V s e t í n - Na soustředěních reprezentace do 18 let trénoval v první pětce. Vzhledem k výsledkům v přípravných utkáních se očekávalo, že s Hudlerem a Michálkem vytvoří na nadcházejícím šampionátu jednu z nejúdernějších formací. Nestalo se. Robin Kovář(18) na konečné soupisce své jméno nenašel. „Jsem opravdu zklamaný. Vůbec jsem to nečekal. Hrál jsem v přípravách první lajnu, ale pak přijel jiný hráč a pro mě najednou nebylo nikde místo,“ se smutkem a trochu i křivdou v hlase sděluje rodák z Valašského Meziříčí, který od svých 10 let hrál ve vsetínských mládežnických týmech.
„Trenér říká, že jsem nebyl dost dobře připravený. To je jeho názor. Já mám trochu jiný,“ dodává už bez zášti. „Když jsem přijel z Kanady a nastoupil tady na soustředění osmnáctek, první dva tréninky byly docela šok. Větší hřiště, daleko víc bruslení, to se fakt pozná. Ale pak jsem si zvykl, dávali jsme góly, hrálo se mi moc dobře,“ podělil se o dojmy. „Jenže pak přijel Klepiš a mě škrtli. Na Slovensko jsem se těšil, ale takový je život,“ smiřuje se s realitou.
Vsetínští fanoušci si ho mohou pamatovat z jediného utkání za A-tým proti Spartě, které odehrál v sezóně 2000/2001. V tom roce vyhrál s 58 body (26+32) kanadské bodování juniorské extraligy. Přirozeným talentem pro práci s pukem i urostlou postavou zaujal v zámoří. „Byli jsme s juniorkou na turnaji v Kanadě. Tam jsem se líbil, kanadský tým kontaktoval mého agenta a nabídli mi angažmá. Zvážil jsem to s rodiči a rozhodl se jít to zkusit.“ Letos odehrál sezonu ve Vancouver Giant (WHL). „Se Vsetínem jsem se rozešel opravdu v dobrém. Nevím, jaké se okolo toho nosily řeči, ale mezi mnou a vedením Vsetína opravdu není žádný problém,“ podotýká k případným fámám.
Jsou mezi českým a americkým hokejem velké rozdíly? „Hlavní rozdíl bych viděl hlavně v rozměrech hřiště. Hraje se tam na úzkém kluzišti. Tam není čas vymýšlet složité kombinace, rozhlížet se, kde kdo je. Musí se jít tvrdě za svým,“ popisuje ofenzivní hráč, o jehož hře se traduje, že je to směs „velikého Dopity a šikovného Reichela“ a jehož pověstné přesné pasy trenéři využívají hlavně v power play.
Jaké spatřuje rozdíly v životě doma a za mořem? „Životní úroveň bych opravdu nesrovnával,“ směje se mladý světoběžník. „Když se vrátíte po těch sedmi měsících, musíte si nějakou dobu zvykat,“dodává mnohoznačně. „Zpočátku jsem tam měl samozřejmě problémy. Naštěstí v týmu hraje můj dávný kamarád Marián Havel, takže mi hodně pomohl. Teď už nemám žádné potíže, hlavně jsem se naučil konečně pořádně angličtinu, takže pohoda,“ popisuje své začátky na západním pobřeží Kanady. „Pro Giant neplatí, že by kluci v týmu nebyli dobrá parta. U nás to bylo právě naopak. Jasně, že z počátku jsme se seznamovali, ale pak už to bylo jako tady u nás, srandičky, znáte to,“ popírá šířená fakta o chladnějších vztazích v amerických týmech. „Byli jsme tam s Mariánem vlastně sami dva Evropani, ale nějaká zášť z tohohle pohledu tam neexistovala. Jestli budu uvažovat, zda se tam vrátit na další sezónu, dobrá atmosféra v týmu bude mít na moje konečné rozhodnutí velký vliv.“
A nebylo mu v takové dálce smutno? „To víte, že někdy jo,“ přiznává spontánně. „Ale občas jsem si volal s rodiči, psal maily, prostě mi to tam nakonec docela uteklo!“ A co český hokej a informace o něm? „Sledoval jsme celou sezonu samozřejmě nejvíc Vsetín. Četl jsem zdejší web a hokej.cz. Taky jsem si volal s Pepou Vávrou a s Vymazalem, klukama z juniorky, se kterýma jsem hrával.“
Co bude dál? „Teď hlavně musím dodělat věci do školy. Doufám, že mě tam ještě mají zapsaného, že mě ještě neškrtli!“ směje se student druhého ročníku vsetínské obchodní akademie. „Do té stejné školy chodí i Hudly a ještě další kluci, tak doufám, že mě podrží,“ doufá v solidárnost s kamarády i mimo led. „A taky tady musím nutně udělat řidičák. V Kanadě se může řídit už od 16 let pod dohledem, jenže jsem si netroufl se svou angličtinou tam ty zkoušky dělat. Doufám, že to tady zvládnu a konečně budu jezdit autem,“ projevuje se jako typický muž.
„Co budu dělat příští sezonu, to fakt ještě nevím. Můžu se vrátit do Kanady, nebo zůstat tady. Vlastně jsem ještě s nikým nejednal. Vsetín je také samozřejmě jednou z možností, ale jak říkám – teď nevím vůbec nic přesného,“ říká k plánům do nejbližší budoucnosti. „Na Slovensko se pojedu podívat, jestli budou naši hrát play-off a bude naděje na zisk medaile. Jinak asi ne. Ale i tak to bylo super, zase po dlouhé době se vidět s klukama,“ uzavírá aktuálně mírně zhrzený, ale příjemně povídavý a sdílný sympatický mládenec.
