Ondřej Němec končí bohatou kariéru. Atmosféru zápasů na Lapači si budu pamatovat celý život, říká

Redakce • 11.04.2023

Začalo to i skončilo na zlínském ledě. Bylo úterý 18. září 2001, když Ondřej Němec nastoupil do svého prvního utkání za A-tým Vsetína proti Beranům. A v pondělí 10. dubna 2023 se ve stejných kulisách celý příběh také uzavřel. Mistr světa z roku 2010 a trojnásobný vítěz extraligy odehrál v rámci šestého finále Chance ligy své poslední utkání kariéry. „Vzpomínek je spousta. Člověk si uvědomí, co všechno dokázal, asi až s odstupem času,“ ohlíží se rodák z Třebíče, který se už v dorostu usadil na Valašsku.

Finále je za námi. Jak se za celou sérií se Zlínem ohlížíte?
Asi všichni jsme čekali, že půjde o vyrovnané zápasy. Průběh série to pak potvrdil. Nebylo to o tom, kdo byl lepší. Zlín je momentálně šťastnější. Beranům se podařilo vyhrát jedno utkání na Lapači, kdežto nám se nepodařilo vzít jim jeden zápas u nich. Ač jsme měli druhý domácí duel dobře rozehraný a tlačili jsme, nespadlo nám to tam. To samé čtvrtý zápas, ve kterém jsme dvakrát vedli. Co se týče pondělního utkání, jsem přesvědčený, že polovinu zápasu jsme byli lepší a Zlínu docházel dech. Neproměnili jsme šance, v prodloužení jsme udělali chybu, a Zlín ji potrestal. Takový je život.

Rozhodla tedy nízká produktivita?
I zápasy play-off se dají vyhrát na jeden gól. Bohužel jsme vždycky udělali o chybu víc, než Zlín. Mohli jsme dát o gól víc, ale také udělat o chybu méně. Prostě to tak je. Vždycky to jedna chyba překlopila na stranu soupeře.

Bude nyní chvíli trvat, než se vše vstřebá?
Měli jsme ambice a tým na to, abychom přivezli Jágra na Vsetín. Bohužel jsme byli pokaždé o chybu horší. Nějaký čas to potrvá, ale život jde dál. Teď je důležité se z toho poučit a udělat ten krok dál třeba příští rok.

Už před sezonou jste avizoval, že tento ročník bude poslední ve vaší bohaté kariéře. Jaké myšlenky se vám nyní honí hlavou?
Když jsem loni skončil ve Zlíně, potřeboval jsem dva měsíce volno. Našel jsem v sobě znovu chuť a hlavně jsem si chtěl po sedmnácti letech zahrát doma, před těmito lidmi. A zase zažít atmosféru naplněného Lapače. Fanouškům patří obrovské díky za to, jak nás podporovali, jakou atmosféru dokázali vytvořit. Všechny ty chorály, chorea, to si budu pamatovat na celý život.

Co byl pro vás největší milník této sezony?
Chtěl jsem zažít narvaný, natřískaný Lapač, jak to tady vře a není slyšet vlastního slova. To jsou vzpomínky, které mi už nikdy nikdo nevezme.

Hráčům nyní začíná volno, jaký nejbližší program je před vámi?
Mám také volno, jsem ve sportovním důchodu. Čekají mě tři mládežnické turnaje, pak jedu na týden do Rakouska. Uvidíme, co bude. Jde o to, jak mne bude klub chtít dál využít, a jak se domluvíme.

Máte za sebou bohatou kariéru. Je v ní něco jako nesplněný sen, nebo odcházíte s pocitem naplnění?
Když jsem byl mladý, měl jsem tři cíle: zahrát si extraligu, startovat za národní mužstvo a dát v reprezentaci gól. To se mi splnilo někdy v pětadvaceti. Měl jsem to štěstí, že jsem si mohl zahrát s nejlepší hráči své generace, s Jágrem, Plekancem, Havlátem, Eliášem… Všichni kralovali v NHL. Také jsem si mohl zahrát proti nejlepším hráčům z celého světa, ať to byl Ovečkin, Crosby, Malkin, Giroux nebo Ekman-Larsson. Moje tři největší zážitky jsou mistrovství světa v Německu v roce 2010 a následné oslavy, olympiáda a pak třetí moment, když jsem stál na úvodním buly ve vyprodané O2 areně a přede mnou byl Jarda Jágr. To jsou milníky, které budu mít navždy v paměti.

Jaké místo vedle těchto milníků zaujímá premiérový titul v extralize s Karlovými Vary či finále KHL se Lvem Praha?
To jsou další velké věci. První titul s Karlovými Vary byl nečekaný, nikdo nás nepasoval do role favorita. Zvládli jsme to, zažil jsem neskutečný tým s neskutečnýma klukama. Nebyli jsme nejlepší hráči, ale byli jsme nejlepší tým. Ve druhé sezoně ve Lvu Praha jsme došli až do sedmého finále a byli zápas od nesmrtelnosti. Pak jsem se vrátil domů, chtěl jsem do týmu s ambicemi. Poštěstilo se mi, že se v Kometě Brno sešel neskutečný tým. Vyhráli jsme dva tituly za sebou a ve třetí sezoně jsme vypadli v šestém semifinálovém utkání. Vzpomínek je spousta. Člověk si uvědomí, co všechno dokázal, asi až s odstupem času.

Vedete si doma nějakou síň slávy?
Mám svoji místnost ve sklepě, kde mám dres z mistrovství světa v Německu nebo medaile. Není to ale tak, že bych se k tomu chodil klanět. Nemám to denně na očích, ale když tam jdu, vím, že jsem v kariéře něco dokázal.

V uplynulé sezoně jste zároveň na Lapači začal trénovat mládež. Našel jste se v tom?
Myslím si, že každý trenér by měl začít u malých dětí. Aby věděl, jaké to je, kolik je tam práce. S kolegou Markem Lukášem jsme si u čtvrťáčků užili spoustu legrace, zároveň jsme po nich chtěli věci těžší, než by asi zvládli. Kluci k tomu ale přistoupili tak, že se snažili. Dělali to, co jsme po nich chtěli, a myslím si, že jsme je za ten rok dokázali posunout. Hlavně jsme se chtěli změřit na bruslení. Nevěřím tomu, že když se tohle nenaučí v tomto věku, tak to doženou v dorostu. Chtěli jsme začít dřív a myslím si, že se nám to povedlo. Je to náročná práce, člověk odchází z ledu strašně unavený, protože je to o detailech. Ale bylo to fajn a bavilo mě to. Je to jedna z věcí, ve které bych chtěl pokračovat.

Počítáte s trénováním mládeže i do budoucna?
Nejprve si musíme sednout s šéftrenérem a s vedením klubu, co ode mne budou chtít a jak by to mělo vypadat. Chtěl bych zůstat u čtvrté třídy, tedy příští rok u páté, kde mám i mladšího syna. S těmito kluky bych chtěl ještě nějaký čas pracovat, protože si myslím, že je tam obrovský potenciál. Na druhou stranu bych se chtěl posunout v tom smyslu, že bych rád zkusil starší kategorie, nějakým způsobem předával zkušenosti, a fungovat v rámci klubu.

Petr Neumann, jednatel VHK ROBE Vsetín: „Chtěl bych tímto Ondrovi pogratulovat k fantastické kariéře a poděkovat mu za vše, co udělal nejen pro vsetínský, ale i pro český hokej. Všichni máme v živé paměti zlaté mistrovství světa v Německu v roce 2010, kde byl Ondra důležitým členem národního týmu. Stejně, jak jsme Ondrovi fandili v reprezentaci, tak jsme mu přáli úspěchy v extralize. Získat v kariéře tři mistrovské tituly, ještě když dlouhá léta působíte v zahraničí, je husarský kousek. Jsme moc rádi, že Ondra poslední sezonu strávil doma, tam, kde se do velkého hokeje odrazil. Velký příběh se symbolicky uzavřel. Ondra je kluk, který tady s námi žije, kterému záleží na budoucnosti vsetínského hokeje. Máme velký zájem na tom, aby nadále působil v rámci klubu a spolupodílel se na budoucnosti VHK. Stejně tak bychom Ondrovi určitě chtěli pogratulovat k veleúspěšné kariéře přímo na Lapači, například v rámci některého z utkání v nové sezoně.“

Vizitka Ondřeje Němce

Narodil se 18. dubna 1984 v Třebíči, kde také začal s hokejem. V dorosteneckém věku coby talentovaný obránce zamířil na Vsetín.
Premiérový duel za A-tým Vsetína odehrál 18. září 2001 (Zlín - Vsetín 6:3).
V nejvyšší soutěži získal tři mistrovské tituly (1x Karlovy Vary, 2x Kometa Brno), má kompletní sbírku extraligových medailí. Celkem v elitní soutěži odehrál 795 utkání.
S celkem Lva Praha se probojoval až do finále Gagarinova poháru (2014), celkově si v KHL připsal 357 startů.
Na MS U18 2002 získal s reprezentací bronzovou medaili.
Je mistrem světa z Německa 2010 a bronzovým medailistou z MS 2011 a MS 2012, startoval na olympijských hrách v Pchjongčchangu v roce 2018.
Pro sezonu 2022/2023 se vrátil do Vsetína, kde jeho kariéra v dospělém hokeji začala, a pomohl týmu k postupu do finále Chance ligy.
Poslední utkání kariéry odehrál 10. dubna 2023 (Zlín – Vsetín 3:2p).