Ondřej Slováček po nejhorším zápase série: Už není kam couvnout

„První třetina byla prostě špatná a od toho se odvíjel celý zápas,“ pojmenoval problém šestého čtvrtfinálového zápasu obránce Ondřej Slováček. Právě začátek utkání by byl tím, co by čtyřiadvacetiletý bek na utkání změnil. „Je to 3:3, už není kam couvnout. Zápas doma bude o bytí a nebytí,“ uvědomuje si, „každý s tím ale musí počítat, když se hraje na čtyři vítězné zápasy,“ dodává a přemítá také nad tím, že by mohl mít Prostějov právě díky této výhře lehkou psychickou výhodu.

Ondro, zaskočil vás nějak Prostějov při vstupu do utkání?
Ne, to vůbec ne. Vstup jsme měli špatný my, to je jediné, co k tomu můžeme říct. Prostějov hraje pořád stejně, to jenom my jsme měli špatný začátek.

Jaká byla tedy příčina vašich chyb?
Nedokážu si to vysvětlit. Možná nesoustředění na zápas, něco takového. První třetina byla prostě špatná a od toho se odvíjel celý zápas.

Je něco, co byste udělali jinak?
Určitě bychom do zápasu lépe vstoupili nebo vyhráli, ale už je to tak, jak to je. Je to 3:3, už není kam couvnout. Zápas doma bude o bytí a nebytí.

Co se vám honilo v hlavách v momentě, kdy Prostějov vedl 2:0?
V tu chvíli zatím nic, protože jsme měli lepší pohyb. Navíc to vlastně bylo na začátku druhé třetiny. Pak jsme byli lepší, tlačili jsme za stavu 2:1. Ve třetí třetině jsme šli bohužel do tří a dostali na 3:1, když přišla další branka, bylo už víceméně po zápase.

Jak jste řekl, po snížení na 2:1 jste soupeře drželi pod tlakem a měli spoustu šancí. Nebyli jste frustrovaní z toho, že tam nic nepadá?
Tak ty šance jsme měli i v minulém zápase. Měli jsme padesát pět střel, to už je možná naše nemohoucnost nebo to, že málo chodíme do branky. To je jedna věc, ale my to musíme v posledním zápase zlomit. Jinak nemůžeme postoupit.

Jak vnímáte fáze hry, kdy jste aktivnější, ale soupeř se například dostane do vedení?
To je určeno herními styly. Máme bruslivé mužstvo, Prostějov má spoustu velkých kluků, kteří dobře stíní a jsou silní, dobře blokují střely. O tom to je, myslím, že v tomto smyslu se ani nedá mluvit o nějaké frustraci nebo něčem podobném. Nás tato hra spíše motivuje k tomu, abychom dali více gólů. Když se nám to nepovede, můžeme je naopak dostat.

Stávalo se vám to i v minulých zápasech? Dokázal byste jej s některým srovnat?
Bylo to stejné jako minule, jen jsme měli horší první třetinu. Jinak pohyb a vše jsme měli jako předtím, ale podle mě jsme právě odehráli nehorší zápase ze všech, které jsme proti Prostějovu hráli.

Co jste si říkali po druhé třetině?
Říkali jsme si, že to chceme otočit. Šance na to byly, hráli jsme lépe, ale bohužel se to nepovedlo.

Nezdálo se vám, že se vaše hra s přibývajícími góly rozpadá?
To bych úplně neřekl, ale člověk se v tu chvíli třeba i psychicky nastaví tak, že to chce rozhodnout. Jeden nebo druhý. Je to více faktorů dohromady.

Co jste chtěli hrát v úplném závěru?
To už bylo vabank. Když je to 3:1, tak člověk ještě chce a vidí tam nějakou naději. Za stavu 4:1 už musí v play-off šetřit síly a taky u toho trochu přemýšlet, protože se hraje ještě jeden zápas.

Nemáte z úterního zápasu strach? Prostějov bude po dvou výhrách za sebou pravděpodobně namotivovaný…
Teď je to 3:3 a takový je hokej. Každý s tím musí počítat, když se hraje na čtyři vítězné zápasy, ne na tři. Když vyhrajeme my, jdeme my, když oni, tak jdou oni, to je jednoduché. Možná mají lehkou psychickou výhodu, ale my musíme vyhrát.

Jak se v tom případě na takový zápas připravit?
Musíme být silnější než oni. Dát možná první gól, nevím, ale musíme hrát prostě lépe, dávat góly. Nesmíme si je nechat ujet a hrát od první minuty až do poslední.