Trenér Kubo: Chceme vychovat hráče, kteří budou hrdí na svůj mateřský klub

Tým mladších dorostenců převzal čtrnáct kol před koncem sezóny a obsadil s ním 7. místo v tabulce. Stejnou kategorii povede trenér Miroslav Kubo i v příštím ročníku. „Pokud hrajeme koncentrovaně a plníme si všechny úkoly, bude mít každý soupeř problém. To je filozofie, kterou zastáváme a snažíme se ji s kolegou Josefem Langem vštípit i hráčům,“ říká Kubo na začátku letní přípravy.

Tým mladšího dorostu jste převzal v průběhu uplynulé sezóny. Jak na vás působil?
Tým jsem převzal přesněji řečeno 14 kol před koncem soutěže, tedy po odehraných 22 kolech základní části. Mužstvo mělo na kontě 25 bodů. V soutěži bylo zachráněno, tedy teoreticky, protože poslední Přerov měl pouze 4 body. Co jsem mohl mužstvo mladšího dorostu sledovat, nehrálo špatný hokej, ale trápilo se neuvěřitelně střelecky a na postu brankáře nebylo vůbec jasné, kdo je a není jednička. Jednou zachytal ten, podruhé jiný, ale stabilní výkonnost neměl ani jeden. To se zřejmě nejvíc projevovalo na tom, že i dobře rozehraná utkání končila prohrou. A jak všichni ví, moc proher v řadě sráží dolů i to nejlepší mužstvo.

Odpovídá konečné sedmé místo v tabulce potenciálu mužstva?
Já na tuto otázku neumím dost dobře odpovědět, protože nevím, co je u patnáctiletých hráčů myšleno pojmem potenciál. V tomto věku se kluci stále učí herním dovednostem, je problém s jejich psychikou, hledají sami sebe. No a některým se to daří lépe a jiným hůře, to je asi vše. Pokud se sejde více vyzrálých jedinců, můžou ovlivnit tým směrem k lepším výsledkům a samozřejmě i opačně. K tomu sedmému místu - je to pořád jen číslo před názvem klubu, v tomto věku nepříliš podstatné. Samozřejmě pokud nepadáme z extraligy. Pro mě osobně je důležitější, abychom vychovali co nejvíce mladých hráčů hrdých na to, že se naučili hrát hokej v našem klubu. A že jsme je to naučili dobře a případně ve věku juniorů a mužů prezentovali tuto naši práci i jinde.

Hráči se musejí chtít neustále zlepšovat

Který soupeř vám dělal největší problém?
Nedá se říci, že by byl soupeř, který by nám dělal problémy. Šlo a vždy jde jen o to, co soupeři dovolíme my. Pokud hrajeme koncentrovaně a plníme si všechny úkoly, bude mít každý soupeř problém. Jestliže neodvedeme tvrdou práci, dostaneme ranec gólů. To je filozofie, kterou zastáváme a snažíme se ji s kolegou Josefem Langem vštípit i hráčům. Samozřejmě, že byla mužstva, která nás přehrávala, ale bylo to hlavně v hlavách kluků. Uvedu jeden příklad, utkání ve Vítkovicích. Po dvou třetinách byl stav 0:1 a my předváděli ukázněný výkon na hranici sebezničení. Super. Po druhé přestávce nastoupilo mužstvo ustrašené a nebruslící. Říká se tomu strach o výsledek. Konečná bilance? 5:2. A to by mohl ještě někdo říct, že je to přijatelná porážka. Není, měli jsme vyhrát. My jsme dovolili soupeři nadechnout se a on už tu šanci nepustil.

Překvapil vás některý z vašich svěřenců?
Samozřejmě, že překvapil. A to jak v dobrém, tak i tom horším. To patří k věku i k tomuto sportu. Nebudu samozřejmě jmenovat - všichni stejně hned poznají, o koho jde. A další budou aspoň mít chvilku na přemýšlení. Měli jsme hráče, který když se mu chtělo, dokázal rozhodnout každé utkání. Podotýkám, když… Pokud se mu ale nechtělo, jezdil po ledě jako na bruslení veřejnosti a to je první špatný krok v kariéře mladého sportovce. Měl by chtít být stále nejlepší a nespokojovat se s tím, že „tady mi to stačí, na co se budu zlepšovat? Jsem king.“ Potom i ten nejlepší skončí. V globále se však dá říci, že kolektiv byl velmi dobrý.

Jak s odstupem času hodnotíte účast na posezónním memoriálu Jaroslava Pitnera v Jihlavě?
Posezónní turnaj v Jihlavě byl cílenou nadstavbou sezóny. Testovali jsme nové hráče pro příští sezónu, což se nám osvědčilo jako velmi pozitivní. Máme ucelený obraz o nových hráčích. To jsem ale zmiňoval již na jiném místě. Takže reakce na turnaj je jen pozitivní. Kluci se přesvědčili, že výkony nedělá název mužstva, ale jejich hráči a ti jsou vesměs stejní, jako ti naši.

Nakolik se vám před nadcházející sezónou proměnil tým?
Tým zůstal z 50 procent stejný. Odešlo pouze více útočníků do staršího dorostu. A zůstalo více obránců a jeden brankář.

Jak na vás noví hráči působí?
Zatím se víceméně seznamujeme, testujeme si reakce jednoho na druhého. Takže normálka. Připadají mi pracovití, ale nerad bych to zakřikl. Protože jak si to přečtou, budou spokojeni.

Ideální příprava? Čtyři samostatné zápasy a turnaj

Vystačíte si s vlastními zdroji, nebo dáte šanci i hráčům odjinud?
S vlastními zdroji si určitě nevystačíme. Přece jenom je to extraliga, i když ta nejmenší. Ale v celé ČR ji hraje jen 30 klubů, takže určitá kvalita by tam měla být. Dáme šanci hráčům odjinud, jinak to nejde.

Jak jste spokojen s dosavadním průběhem přípravy na novou sezónu?
Protože se nacházíme na úplném počátku, nelze to zatím jednoznačně hodnotit. Na trochu reálnější pohled bude čas někdy začátkem června.

Máte už v hlavě nějaké přípravné zápasy?
Přípravné zápasy máme v hlavě, asi kolem šesti nebo osmi. Otázkou bude, jaký zvolíme model. Buď jednotlivá utkání, nebo turnaj. Myslím, že ideální variantou pro tuto kategorii jsou čtyři přípravná utkání a jeden turnaj.

Co vám ve vztahu k nové sezóně ukázalo MS hráčů do 18 let?
Pokud někdo sledoval toto mistrovství v televizi, určitě si udělal obrázek o tom, jak rychle nám ujíždí mezinárodní hokejový vlak. Musíme se vrátit zpět na počátek práce s mládeží. Vštěpovat hráčům trochu jiné hodnoty, protože my netrénujeme hůř než USA, Kanada, Finsko nebo Švédsko - my jsme jen o hodně pohodlnější. Nám stačí být v našich soutěžích lepší průměr, ale na světové úrovni je to nedostatečné. Mužstva teoreticky slabší se nám hodně přibližují. Pracují systematicky a vždy se jim podaří překvapit na úkor někoho z favoritů. Proto jsem rád, že jsem toto mistrovství mohl sledovat přímo a do své budoucí práce přenesu určitě hodně poznatků, jak vlastních, tak i ze seminářů, které jsme tam absolvovali s našimi trenéry pod vedením pana Slavomíra Lenera.