Vstupenky online

Doufám, že dědu uvidím v hledišti, hlásí Pavel Jenyš. Na Lapači bruslil už jako malý

Redakce • 19.05.2022

Ačkoliv se narodil a začínal s hokejem v Brně, vsetínské prostředí zná velmi dobře. Vlastně už odmala. Pavel Jenyš jezdil na Valašsko navštěvovat rodinu, dokonce se ukázal i na Lapači. Nyní svoji zkušenost posune dál, bude totiž oblékat zelenožlutý dres v Chance lize. „Všechno tady funguje, kolem hokeje jsou tu super lidi,“ pochvaluje si šestadvacetiletý důrazný útočník, který v 16 letech debutoval v extralize a strávil pět sezon v zámořských soutěžích. Uplynulý ročník odehrál v Porubě, kde byl nejlepším střelcem i nejproduktivnějším hráčem týmu.

Se Vsetínem jste podepsal smlouvu teprve nedávno, ale nepřišel jste do neznáma, že?
Na Valašsku mám rodinu z maminčiny strany - dědu, babičku, strýce, bratrance, sestřenici… Od dětství jsem za nimi jezdil na návštěvy. Byl jsem sice hráč Komety, ale když bylo volno, kolikrát jsem se šel na Lapač sklouznout. Domlouval to děda, který v minulosti hrával za Vsetín a později vozil hráče na zápasy jako šofér autobusu.

Jaké bylo vaše hokejové dětství?
Vyrůstal jsem v Brně, takže mi ani nepřišlo, že jde o větší město. Byl jsem zvyklý na to, že týmů a hráčů je tam dost. Jsem rád, že jsem vyrostl právě tam. Hokej má v Brně tradici, a když se řekne Kometa, už je to nějaký klub. Těší mě, že jsem odchovanec Komety.

V brněnském A-týmu jste debutoval v poměrně mladém věku. Pamatujete?
Pamatuji si na to velice dobře. Nejprve jsem startoval v zápasech European Trophy, poté v extralize. Bylo mi šestnáct let, nosil jsem mřížku. Hrál jsem s osobnostmi jako Róbert Petrovický nebo Jiří Trvaj. Pamatuji si i Jiřího Dopitu. Byla to pro mě velká zkušenost. Jsem rád, že jsem si to mohl vyzkoušet. Když se na to podívám zpětně, mladší hráči dnes dostávají šanci běžně. Za mě ale zase tak běžné nebylo, že by někdo v šestnácti, sedmnácti nebo osmnácti letech hrál stabilně za A-tým.

V sedmnácti jste odešel do zámoří, kde jste bojoval šanci v NHL. Jaká to byla etapa?
Vzpomínám na to strašně rád. Poznal jsem jinou náturu, vyzkoušel jsem si úplně jiný hokej. Hrál jsem OHL, o které se říkalo, že je nejlepší juniorskou soutěží na světě. Zjistil jsem, jak se v zámoří trénuje, jak se kluci chovají. V Česku jsem hrál juniorku úplně mlaďoučký a mám to s čím srovnávat. Juniorka v Kanadě byla úplně jinde.

Bylo v zámoří hodně věcí jinak?
V Kanadě a Americe jsem byl pět let a život je tam úplně jinačí než u nás. Když jedete v Česku na zápas a je to daleko, tak se bavíme o čtyřech hodinách cestování. Ve stejný den jste zase doma. V zámoří to tak nefunguje. Na zápasy se jede den dopředu, druhý den je rozbruslení a zápas, a teprve třetí den se vracíte. Pokud jedete na dva venkovní zápasy, jste pryč třeba pět dní. Život pak trávíte na hotelu, v autobuse nebo letadle. Když to člověk nevyzkouší, nepozná, jak to tam chodí. Jsem rád, že jsem se v sedmnácti odhodlal udělat takový krok a odjel na opačný konec světa úplně sám.

Jak jste si zvykal po návratu zpátky v Česku?
První sezonu po návratu jsem začal v Brně. Moc mi to nesedlo. Šlo o úplně jiný hokej, než na jaký jsem byl zvyklý z Ameriky. Říkal jsem si, že udělám další krok, a půjdu na Slovensko. Jenomže jsem se zranil. Měl jsem dlouhodobý problém s ramenem, pět měsíců jsem se dával do kupy. Hrál jsem s bolestí a také to nebylo ideální. Ve výsledku jsem měl za sebou dvě nepovedené sezony a ze sebevědomí mi toho moc nezbylo. Proto jsem se rozhodl pro krok zpátky s tím, že udělám jednu nebo dvě dobré sezony a třeba se mi podaří vrátit se zpátky do extraligy.

Uplynulá sezona v Porubě se vám po osobní stránce vydařila. Nasbíral jste 36 bodů a stal se nejproduktivnějším hráčem i střelcem mužstva. Sedlo vám to?
Po individuální stránce se mi sezona vydařila. Ale Poruba měla vysoké ambice a ty se nám nepodařilo naplnit. Mrzí mě, že se nám nepovedl nějaký větší úspěch. Papírově jsme měli jednoznačně jeden z nejlepších týmů v soutěži, ale trápili jsme se celou sezonu. Nedokázali jsme se pořádně sehrát, bylo to složité. Hokej je kolektivní sport a já nejsem individualista. Bez kluků, se kterými jsem hrál, by těch bodů na mém kontě tolik nebylo. Jsem rád, že aspoň naší lajně se sezona podařila, když už se nedostavil žádný týmový úspěch.

Jak se zrodil váš přesun na Valašsko?
Popravdě jsem byl rozhodnutý, že pokud mi nevyjde extraliga, půjdu do Poruby. Pak se to ale nějak zvrtlo a přišla nabídka ze Vsetína. Měl jsem jednoznačný plán, že když to nebude Poruba, půjdu na Lapač. Vím, že tady všechno funguje, kolem hokeje jsou super lidi, fanoušci chodí v hojném počtu a klub má velké ambice. Byla to pro mě druhá varianta, ale když nad tím uvažuju zpětně, měl jsem se pro Vsetín rozhodnout hnedka. Věřím, že se nám povede minimálně stejný úspěch, jako v minulé sezoně.

S jakými cíli tedy na Valašsko přicházíte?
Znovu se vrátím k týmovým ambicím. Pro úspěch uděláme všechno a dopadne to tak, jak to má dopadnout. Mám v hlavě jasný cíl, a ten zní, aby sezona byla úspěšná. A ideálně ještě minimálně o jeden krůček víc než loni.

Už jste se stihl v novém působišti rozkoukat, zabydlet?
Myslím, že ani nebylo třeba. Na Vsetín jsem jezdil odmalička. Bylo to spíš o tom, cesty malinko oprášit, než je poznat. Mám to tady naježděné v podstatě poslepu. Jsou jen malé detaily, kdy jsem zapomněl, kde co je, ale to stačilo jen osvěžit. Nebylo třeba se učit nic nového.

Jak snášíte začátek letní přípravy?
Zatím dobře. Trénujeme druhým týdnem. Je to náročné, ale jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Věřím, že na sezonu budeme připraveni.

A co dědeček, přijde se na vás v sezoně podívat?
Myslím, že určitě! Doufám, že nás přijde podpořit, když si přečte tento rozhovor. Stejně tak celá vsetínská rodina. Když budou mít čas a chuť, věřím, že je na Lapači také uvidím.

banner pod článkem
×
Dnes v 17:30 | Muži
VHK ROBE Vsetín
HC Dukla Jihlava