Zlato chvíli mrzelo, ale nakonec jsme byli nadšení, oživuje si skvělé okamžiky Jan Ščotka

Filip Bazala • 21.05.2014

Vsetínský odchovanec Jan Ščotka byl na MSU18 ve Finsku u historického úspěchu, když národní tým pod taktovkou Jakuba Petra vybojovalo stříbrné medaile, které měly lesk zlata. „Chvíli nás mrzelo, že se to nepodařilo dotáhnout až do pohádkového konce, ale za chvíli už jsme byli nadšení a šťastní z toho úspěchu,“ popisuje dojmy nadějný obránce Vsetína. Češi dokázali to co se v historii MSU18 jejím předchůdcům ještě nepodařilo, stříbrná medaile poté, co přešli přes týmy jako Rusko a Kanadu, zastavila je až „americká nadvláda“.

Honzo, kudy vedla vaše cesta až na konečnou soupisku pro šampionát ve Finsku?
Když to vezmeme úplně od začátku, začalo to letními kempy U18. Následoval Memoriál Ivana Hlinky, kde jsem se dostal do týmu, jako náhradník. To byl pro mě dosavadní nejlepší hokejový zážitek. V dresu Vsetína jsem se poté mohl ukázat v juniorské extralize. Před turnajem začaly opět přípravné kempy a zápasy před mistrovství světa. Po jejich skončení už jsem jen čekal na nominaci na mistrovství světa a vyšlo to. Byl to pro mě úžasný pocit.

Znal jste své spoluhráče v týmu nebo jste se seznamovali až před šampionátem?
Všechny spoluhráče jsem znal již před začátkem mistrovství. Během sezóny jsem všechny stačil poznat. Vytvořili jsme super partu. Rozuměli jsme si jak v kabině, tak i na ledě. Myslím, že to byla právě ta příčina, díky které jsme se dostali až do finále turnaje.

Jak se hrálo pod taktovkou trenéra Jakuba Petra?
Myslím si, že Jakub Petr je výborný trenér. Dokázal s námi udělat kus práce, ať už během šampionátu, tak i při přípravě na něj na kempech. Jako trenér má za sebou velmi dobré výsledky jak v klubu, tak i nyní v reprezentaci. Nemůžu si na něj stěžovat, je to velmi dobrý trenér.

Byl jste spokojen se svým nasazením v zápasech MS?
Osobně si myslím, že mimo dvě utkání jsem nebyl až tak moc vytěžovaný, jak bych si přál, ale to tak v hokeji bývá.

Jan Ščotka (uprostřed) slaví společně se svými spoluhráči historický úspěch reprezentace do osmnácti let.

Jak markantní rozdíl byl v zápasech MS v porovnání s českou juniorskou extraligou?
Utkání samozřejmě byly super, všechny mě posunuly dopředu. V porovnání s juniorskou extraligou to nebyl až takový rozdíl, vyjma Američanů, kteří jsou skutečně někde jinde, ale hrálo se v rychlejším tempu a s lepší uspořádaností hry, zkrátka mělo to hlavu a patu.

Jak cenné byly pro vás skalpy týmů jako Rusko či Kanada v play-off turnaje, dala se krotit ta euforie?
Bylo to nepopsatelné. Měli jsme sice notnou dávku štěstí, ale to k hokeji patří. Euforie byla obrovská, po čtvrtfinále jsem nemohl skoro mluvit. Po vyhraném zápase nad Kanadou jsem už ani mluvit nemohl. Bylo to úžasné.

Na který moment však moc rád vzpomínat nebudete a naopak?
Nerad vzpomínám na zápas semifinále s Kanadou, kdy jsem za stavu 3:2 pro nás udělal chybu v obraně a soupeř to potrestal vyrovnávací brankou. Naštěstí jsme zvítězili, chtěl jsem to prostě trochu zdramatizovat (smích).

Vybojovali jste stříbrné medaile. Nemrzí trochu ještě fakt, že vám těsně před cílem uteklo zlato?
První minuty mezi námi zavládl trochu smutek nad ztrátou zlata, ale během dalších minut veškeré zklamání utichlo. Byli jsme všichni nadšení a spokojeni, protože i tak se nám povedla velká věc. Bylo to výborné mistrovství.

Vsetínský odchovanec již při oslavách se stříbrnou medailí.

Kdo vám nejvíc na turnaji držel palce?
Fandila celá rodina, nejvíc samozřejmě mamka s taťkou, děda, ale i trenéři, kamarádi, samozřejmě přítelkyně, podpory bylo hodně.

Juniorská extraliga se na Vsetíně udržet nepodařila, budete i tak nadále za něj nastupovat nebo zamíříte do jiného týmu?
Bohužel se nám udržet nepodařila, což je strašná škoda, protože tým jsme na to měli dobrý. Vsetín tak opouštím, ale ještě není nic hotové, takže nechci předem prozrazovat podrobnosti.

Vsetín už nepatří mezi extraligové týmy, ale i tak stále vychovává nadějné hokejisty. Vy tomu budiž příkladem, souhlasíte?
Souhlasím, ale nejsem to jen já samozřejmě, třeba vzpomenout např. Jindru Abdula, který měl na MS hrát také, ale skrze hodně zranění se do Finska semnou bohužel nepodíval. Další velmi dobří hokejisti z poslední doby jsou také Dominik Pokorný nebo Ondřej Slováček. Je to hodně díky velmi dobré práci trenérů, kteří na Vsetíně působí.

Jaké jsou vaše plány do budoucna, určitě znovu na MS?
Rád bych si letos zahrál extraligu mužů a sezónu zakončil právě mistrovstvím světa dvacítek. Uvidíme, jak to půjde. Hlavně se z toho nesmím, jak se říká „podělat“, ale dál v klidu odvádět dobré výkony.