Plzeň se letos poprvé sklonila před Vsetínem

V s e t í n – Poslední zápas v roce 2004 přinesl Vsetínu velkou porci radosti. Poprvé v sezóně porazil Plzeň a vítězství 3:2 proběhlo podle prakticky totožného scénáře, jako předchozí domácí zápas s Vítkovicemi. Všechno se vešlo do první dvacetiminutovky, ve které Vsetín během 28 vteřin nejdříve otočil z 0:1 na 2:1, aby pak nechal Paroulkovi dosti prostoru k vyrovnání. Jenže čtyři vteřiny před sirénou zaúřadovali ve vlastním oslabení Klesla s Tomášem Demlem a rtuťovitý vsetínský forvard zařídil pro Vsetín zisk všech bodů.

Kdyby by se pět gólů v první třetině stalo vsetínským pravidlem, nikdo by se na Lapači nezlobil. Pokud by ovšem první dvacetiminutovka dopadala pokaždé příznivě pro Vsetín. Už po šestnácti vteřinách byl přísným sudím Turčanem vyloučen Veselý a zbytečné fauly se s vsetínskými hráči táhly po celou první třetinu. Častá oslabení ale Vsetín zvládal poměrně s bravurou, Plzeň neměla mnoho prostoru k prosazení se. Ten se jí otevřel až při plném počtu hráčů na ledě, kdy Cibák poslal do brejku Moravce. Ten Čechmánka překonal bekhendovou ranou po ledě.

Úder Vsetína ale přišel záhy. Při vyloučení Paroulka změnil před Pejcharem puk Dubec a svým prvním gólem v sezóně srovnal. Na led pak vlétla první vsetínská pětka a Vsetín rázem vedl. Klesla našel přesně hůl Somíka, který po 28 vteřinách od prvního gólu rozesmutnil Pejchara podruhé. Ve 12. minutě se již hosté radovali z vyrovnání, střele Adamského ale předcházela přihrávka rukou. O regulérnosti gólu Paroulka, který přišel v 18. minutě, už ale nebylo sebemenšího sporu. Ex-vsetínský útočník dorazil za Čechmánka předchozí pokus Andrašovského. Vsetínská obrana jen statovala.

Jenže podobný kolaps se Plzni podařil v posledních vteřinách třetiny, kdy do laxní rozehrávky Špačka se Strakou vlétl Klesla s Demlem, což nakonec vyústilo v gólovou střelu Demla. Bekhendové dorážce Pejchar jen smutně přihlížel. Vsetínský forvard pak radostí málem přelezl plexisklo.

Zbylých 40 minut takřka přesně kopírovalo předchozí zápas Vsetína s Vítkovicemi. Domácí tým, o nějž se s části pokoušela chřipka, se pak zaměřil především na obětavou defenzívu. Těžké chvilky zažíval Vsetín hlavně při dvojnásobném trestu kapitána Vlacha, kdy se plzeňští hokejisté nadlouho nastěhoval před Čechmánka. Jenže vsetínská jednička přiváděla hostující útočníky k zoufalství.

Dlouhé následné minuty se nic zajímavého nedělo, oba týmy bojovaly zejména ve středním pásmu a domácí se začali pomalu chystat na scénář předchozího duelu s Vítkovicemi. Valaši mohli rozhodnout ze dvou brejků na začátku třetí třetiny, ale Brabencovi i Somíkovi odklouzal puk z natažené hole před odkrytou brankou.

Závěr třetí třetiny byl velmi hektický, Špaček ostřeloval domácí branku jako spojenci Fallúdžu, ale Čechmánek jen sledoval puky mířící kolem jeho hlavy. V obrovské šanci se v poslední minutě objevil Moravec, ale i jeho pokus se za brankovou čáru nezakutálel.

V úplném závěru bylo pět tisíc diváků svědky něčeho nevídaného. Po Cibákově střele Čechmánek přikryl puk a vzápětí zazněla siréna. Hráči si podali ruce a byli vyhlášeny hvězdy zápasu, hostující kapitán Martin Straka však protestoval, že domácí posunuli časomíru na 60. minutu dříve. Po jeho protestech se k překvapením dvě vteřiny dohrávaly, hráči si ovšem mezitím podali ruce a většina plzeňského týmu zmizela v kabině. Přesto se našlo šest bruslařů a poslední buly se opakovalo, ale se stejným výsledkem jako to předchozí, puk skončil v Čechmánkově lapačce a to byl už definitivní konec.