Retro dresy, dobová hudba, slavnostní nástup. Lapač si připomene výročí 30 let od finále Vsetín - Zlín

V letošní sezoně od toho okamžiku uplyne rovných třicet let. Na jaře 1995 se vsetínští hokejisté coby nováček soutěže probojovali až do finále extraligy, ve kterém se utkali se sousedním Zlínem. Výsledek už historie zná. Valaši slavili senzační zlato a odstartovali spanilou jízdu devadesátými léty. Nyní nastal čas si tento historický milník připomenout. Retro dresy, dobová hudba, ale i souboj o důležité body do tabulky. To všechno nabídne utkání 20. kola Maxa ligy mezi Vsetínem a Zlínem 13. listopadu na Lapači.

První krajské derby letošní sezony patřilo Zlínu, který se v říjnu na domácím ledě radoval z výhry 4:3 po prodloužení. Teď bude chtít výhodu domácího prostředí využít Vsetín. Ostře sledovaný duel je na programu ve středu 13. listopadu na Lapači a vstupenky jsou již v prodeji (klikněte zde). Pro oba kluby půjde o speciální duel: hokejisté Vsetína a Zlína si společně připomenou výročí 30 let od chvíle, kdy se jejich předchůdci poprvé utkali ve finále extraligy a napsali významnou kapitolu vzájemné historie. Na co se můžete těšit?

• Vsetín i Zlín nastoupí v replikách úborů, ve kterých oba celky odehrály legendární finále extraligového ročníku 1994/1995. Dresy jsou vyrobeny z dobového „děrovaného“ materiálu bez reklam partnerů a kluby je představí ještě před utkáním.
• Slavnostní nástup společně se zástupci hokejové líhně.
• Čestné vhazování pamětníků legendárního finále.
• Dobová hudba, tematická nabídka fanshopu, doprovodný program.

„Moc se na utkání těšíme. Půjde o svátek hokeje a věříme, že se nám podaří Lapač naplnit až po střechu. Derby odehrajeme v replikách dresů ze sezony 1994/1995 bez reklam partnerů. Následně je vydražíme a výtěžek získá dobročinný projekt #POMAHAME. Ve svých replikách nastoupí i Berani. Chtěl bych proto touto cestou poděkovat Zlínu, že do toho šel s námi, a zároveň partnerům, kteří nám umožnili odehrát toto speciální utkání bez jejich značek,“ uvedl Filip Bazala, výkonný manažer VHK ROBE Vsetín.

„Vsetín přišel se skvělou myšlenkou, jak připomenout historicky první regionální finále a my jsme rádi přidali ruce k dílu. Věřím, že to bude pro všechny pamětníky zajímavý zážitek a pro mladší generaci připomínku tradice, kterou hokej ve Zlínském kraji má,“ sdělil Libor Kožík, marketingový manažer RI OKNA Berani Zlín.

Příběh sezony 1994/1995: Z propasti až na vrchol

V první extraligové sezoně nebylo Vsetínu jako nováčkovi dáváno mnoho šancí na dobré umístění. Mnozí představitelé českého hokeje také shlíželi na vsetínský klub poněkud spatra a nebylo těžké tu a tam zaslechnout jízlivou poznámku o „pastevcích ovcí“ nebo projev prosté geografické neznalosti – málokdo z hokejových činovníků tehdy věděl, kdeže Vsetín vlastně leží.

Samotné ambice týmu vedeného trenéry Horstem Valáškem a Zdislavem Tabarou byly zpočátku zaměřeny na jediný cíl: záchrana. Velkým úspěchem se jevil postup do play-off. První čtvrtina soutěže dávala za pravdu spíše skeptikům. Mužstvo, jehož jádro tvořili hráči z předchozí postupové sezony, poprvé okusilo tvrdost extraligového chleba a kráčelo od porážky k porážce. Jedenácté místo bylo odrazem nováčkovské daně, hůř už na tom byla překvapivě jen pražská Sparta.

Impulzem k radikálnímu obratu bylo nepovedené domácí derby se Zlínem. Po porážce 2:6 došlo na osobní pohovory a v dalším průběhu soutěže jako by nastupovalo úplně jiné mužstvo. Už ne tým vyplašených zelenáčů, ale zčistajasna dravých, sebevědomých hráčů s vyrůstající brankářskou hvězdou Romanem Čechmánkem v zádech. „Museli jsme si ale fůru věcí vyříkat. Ujasnili jsme si, co vlastně chceme. Došli jsme k závěru, že nemůžeme začít mančaft nahodile posilovat, nebo z něj hráče vyhazovat. Někteří kluci ale nakonec odejít museli,“ vykládal Horst Valášek. Následujících dvanáct zápasů v řadě nepoznal Vsetín porážku a po druhé čtvrtině soutěže znenadání okupoval třetí místo v tabulce.

Překvapivý vítěz základní části

Díky výluce v kanadsko-americké NHL oblékl žlutozelený dres útočník Josef Beránek, po jeho odchodu zamířili do Vsetína Tomáš Sršeň a Martin Smeták. K úžasu celé extraligy vítězné tažení pokračovalo a po čtyřiačtyřiceti kolech základní části opanovalo první místo to nejméně očekávané mužstvo: nováček ze Vsetína. Výsledek, o jakém se ani v nejdivočejších snech nezdálo sebevětšímu vsetínskému patriotovi.

Vyřazovací boje očekávali nejen na Valašsku s velkým napětím. Vsetínským se však v play-off začala bohatě vyplácet sázka na ostřílené harcovníky typu Sršně, Vlacha, Stavjani či Smetáka. Ve čtvrtfinále čekal na Valachy Litvínov. První křest ohněm… a rovnou úspěšný. Po výsledcích 3:0, 4:2, 3:6 a 5:1 slavili zelenožlutí postup mezi nejlepší čtverku soutěže.

Soupeř z Českých Budějovic budil oprávněný respekt: v brance reprezentační jednička Roman Turek, v útoku esa typu Radka Dvořáka, Radka Bělohlava či Romana Horáka. Jenomže vsetínské sebevědomí bylo o kousek větší a série o jedno místo v boji o titul skončila v nejkratším možném termínu. Domácí výhry 3:1 a 3:2, kdy v prodloužení rozhodl Antonín Stavjaňa, položily základ postupu a po třetím triumfu na jihu Čech 4:2 dosvištěl vsetínský expres až do finále.

Finále? Scénář, jaký napíše jen život

Příběh jak z pera hollywoodského scenáristy však ještě nenapsal poslední řádku. Proti Vsetínu stál ve finálové bitvě rival ze Zlína, tedy klub, pro který byl vsetínský hokej dlouhou dobu farmou a ve kterém působila spousta zlínských hráčů či trenérů. V té době žila obě města jen a jen hokejem. Na vstupenky se stály čtyřhodinové fronty a dostalo se sotva na každého čtvrtého zájemce.

Našlapaný Lapač s napětím přihlížel prvnímu finálovému klání, které však znamenalo pro domácí naprostou katastrofu. Ševci opanovali pole a v půli utkání vedli již 6:0. Až závěrečná část poněkud povznesla otřesené vsetínské sebevědomí, konečný výsledek 3:6 však znamenal vedení pro Zlín. Trenér Valašek do druhého dne zcela pozměnil taktiku a na smrtící eskadru soupeře Štraub–Janků–Meluzín nasadil speciální formaci s Jenáčkem a Barusem.

Vyplatilo se. Vsetín zvítězil 2:1 a série se přesunula na zlínský stadion, který se těšil na první výhru nad rivalem – v základní části se to Beranům ani jednou nepodařilo. Nevyšlo to ani napotřetí. Díky taktickému výkonu a dvěma trefám Tomáše Sršně strhli Vsetínští vývoj série na svou stranu. Čtvrtý zápas již mohl definitivně rozhodnout o majiteli mistrovského poháru.

Štraubův gól z ofsajdu, Barusova tyčka

Zlínští museli pro přetrvání zlatého snu bezpodmínečně zvítězit, a tak svého soka sevřeli v drtivém náporu. Marně však bušili do ukázněné vsetínské obrany a bezchybného Čechmánka. Dlouho bezbrankový stav zlomili naopak jako první hráči Vsetína. V úvodu třetí části hry šli do vedení zásluhou Smetáka. Zlínu nepomohl k vyrovnání ani tak vlastní um jako fatální chyba zkušeného čárového sudího Furmánka, jenž přehlédl bezmála půlmetrový ofsajd. Pětice Vsetínských přestala hrát a Štraub pohodlně skóroval. Schylovalo se k prodloužení, sotva minutu před koncem málem rozhodl Barus, který se trefil mezi Kamešovy betony. Puk zastavila tyčka.

O vítězi musela rozhodnout náhlá smrt či nájezdy. Anebo třetí element: nezamrzlá kaluž vody za zlínskou brankou. Právě v ní utopil domácí obránce Kowalczyk puk a i tento zlomek sekundy stačil vsetínskému kapitánovi Rostislavu Vlachovi k tomu, aby zpoza branky zasunul puk za Kamešova záda. Běžela osmnáctá vteřina prodloužení a vsetínská mistrovská éra právě začala. „Ve Zlíně jsme mohli jen překvapit. A taky že jsme překvapili. Bylo to jako vyhrát mistrovství světa,“ rozplýval se Rostislav Vlach.

Kaluž vody, co rozhodla o zlatu

Říká se, že v play-off rozhodují maličkosti. A tohle byla jedna z nich, i když tedy hodně netradiční. V osmnácté sekundě prodloužení čtvrtého finálového duelu mezi Vsetínem a Zlínem ztratil v nezamrzlé kaluži za brankou obránce Kowalczyk puk, kterého se bleskově zmocnil napadající vsetínský kapitán Rostislav Vlach. Ve zlomku vteřiny jej zezadu poslal mezi betony brankáře Kameše a rozhodl o premiérovém titulu pro Vsetín. „Bylo čerstvě po úpravě ledu. Nešlo vyloženě o kaluž, ale o led, který ještě nebyl zamrzlý. Navíc bylo jaro, takže bylo docela teplo. Samotný gól byl o štěstí, když jsem tu situaci viděl zpětně na videu, opravdu rozhodovaly milimetry,“ komentoval Vlach zlomový okamžik, který vstoupil do historie. Na jeho památku pak vsetínský kapitán oblékl dres právě s číslem 18.