Chci městu něco vrátit, komentuje svůj návrat Radim Kucharczyk

Ilves Tampere, Třinec, Slovan Bratislava, Olomouc... Posledních třináct let strávil Radim Kucharczyk působením na předních hokejových štacích. Teď ale nastal čas jít domů. Šestatřicetiletý útočník se vrací do klubu, který ho pro vrcholový hokej vychoval. Jeho cíl je jasný – příští rok na jaře se touží radovat z postupu Vsetína do WSM ligy. „Letos se to už povést musí. Mám ideální věk na to, abych ještě byl pro tým platný,“ říká ostřílený forvard v obsáhlém rozhovoru.

Radime, co vás po letech přivádí zpátky na Lapač?
Mám rád výzvy. Jsem Vsetíňák a už mě trošku začíná štvát, že náš klub je stále ve druhé lize. Chci, aby se Vsetín vrátil tam, kam patří. Jistě, účast v extralize je běh na dlouhou trať, ale druhá nejvyšší soutěž je pro Vsetín momentálně dostupná. Zaslouží si to město, lidi i klub. Už jen kvůli mládeži, vždyť tady každý rok přijde v náboru spousta dětí. Takový klub a takové město by mělo být alespoň na mapě WSM ligy. Navíc mi už není osmnáct a chci městu něco vrátit. Snad se příští rok v dubnu budeme bavit o tom, že se to povedlo.

Cítíte, že pro vás nazrál čas právě nyní?
Jak jsem říkal, už nejsem nejmladší. Pokud bych hrál někde jinde další dva tři roky, bylo by mi kolem čtyřicítky. U obránců je to ještě trochu jinak, ale útočník přece jenom potřebuje výbušnost a další dovednosti. Jaromír Jágr, který bude hrát na nejvyšší úrovni do pětačtyřiceti, je jenom jeden. Teď mám ideální věk na to, abych ještě nějakým způsobem byl pro vsetínský tým platný.

Hrála ve vašem návratu roli i přítomnost Jiřího Dopity na trenérské lavičce?
Sportovní manažer Radim Tesařík to trochu tajil, když jsme se spolu začínali bavit, nevěděl jsem, že má Jirka přijít. Až když jsme o mém angažmá mluvili navážno, pověděl mi, že je s Dopim v kontaktu. Myslím, že jeho přítomnost na Vsetíně přinese jen samá pozitiva. Hráli jsme spolu a pak mne dva roky trénoval. Jirka je záruka dobrého trenéra a obrovské hokejové osobnosti. Jsem rád, že tady bude.

Zázemím je Vsetín na prvoligové úrovni

Jaký je vlastně Jiří Dopita jako trenér?
Má své metody a dá se s ním o něčem bavit, je otevřený novým věcem. Byl ambiciózní jako hráč a je takový i coby kouč. Zná se s Lubošem Jenáčkem a myslím, že jim to v trenérském tandemu bude fungovat.

Víte, do čeho ve Vsetíně jdete?
Samozřejmě vím, že nejdu do top týmu extraligy. Ale ten klub svým zázemím funguje prvoligově a co se týče návštěvnosti a diváckého nadšení, v základní části je na vrcholu WSM ligy a v průběhu play-off nám většina extraligových týmů může závidět. Vím, jaká je tady situace. Nepřekvapí mě nic, mám tady spoustu kamarádů, vím, co se tu děje. Myslím, že by nás všechny mělo zajímat, že chceme postoupit o soutěž výš.

Sledoval jste, jak si Vsetín v posledních sezonách vede?
Základní část jsem úplně nesledoval. Občas jsem zašel na kávu s Michalem Nedbálkem, se kterým se dobře známe. Vždy jsem se na to zaměřil v play-off. Vsetínu jsem přál, aby vybojoval postup, zatím to nevyšlo. Tři roky zpátky vypadl v semifinále s Prostějovem, předloni byli blízko, ale ve finále podlehli v pátém zápase Přerovu. V minulé sezoně to dopadlo stejně proti Frýdku-Místku. Je to škoda, ale je to minulost. Teď už to tak být nesmí. Na konci letošní sezony to musíme být my, kdo půjde nahoru.

Jste připraven na tlak, který s sebou ambice vždy nesou?
Jasně. Fakt je ten, že mě klub nepřivedl, abych tu hrál zadarmo. Vím, že nějaký tlak tady je. Ale pod tlakem jsem hrál v Olomouci poslední tři čtyři sezony v kuse. Postupovali jsme do extraligy, pak ji v baráži zachraňovali. Nikdo nám příliš nevěřil, my postoupili a Olomouc je nyní stabilní klub extraligy. V minulé sezoně jsme skončili šestí, to už nebyla úplná náhoda. Takže jsem na tlak zvyklý, nesvazuje mne. Bylo by dobré, aby nás takových bylo víc. (směje se)

Jsem vděčný, že jsem mohl být u šestého titulu

A nebude vám v útoku chybět Jiří Hudler s Petrem Vampolou?
(směje se) Hezká otázka. Kluci mají svoje kariéry, já taky. Myslím, že Hudly bude ještě nějaký rok v Americe, Vampe se upsal Mladé Boleslavi. Oba jsou o něco mladší. Ale kdoví, třeba se tady jednoho dne oba také objeví. (úsměv)

Jak vlastně vzpomínáte na dobu na přelomu milénia, kdy jste spolu bojovali o šanci v A-týmu?
Bavíme se o tom s kamarády. Dřív bylo pro každého mladého hráče strašně těžké dostat se do A-týmu. A představit si, že bude jednou v nároďáku, bylo na úrovni snu. Aby kluk ve dvaadvaceti letech vůbec dostal pozvánku na sraz reprezentace, musel dát každý rok dvacet gólů. Dnes se tomu musím smát, všechno se rve na mládí. Někdo dá v extralize do Vánoc osm gólů, je mu jednadvacet a hned jede na nějaký sraz. Mladí v tomhle mají cestu otevřenější a je to jenom na nich. Za nás tohle moc nebylo, stavělo se na starších. Cesta do národního týmu nebo za zahraničním angažmá je dnes snazší, než jak jsme to měli my. Ale tak to prostě je.

Vsetínu jste v jednadvaceti letech pomohl vybojovat šestý mistrovský titul. Jaké to pro vás bylo?
V takovém věku vám nedojde, že jste se dostal na vrchol. Máte všechno před sebou. Teprve když je vám třicet a víc, uvědomíte si, že titul třeba už nikdy nevyhrajete. Pak si toho setsakra vážíte. Když se na to podívám zpětně, zaplať pánbůh, že můžu říct, že mám titul. Jsem vděčný, že jsem mohl být u toho.

Když jste s Olomoucí postoupili do extraligy, říkal jste, že těžší než titul bylo právě zvládnout baráž...
Deset hokejistů z deseti, kteří mají mistrovský titul a zároveň postoupili z baráže do extraligy, vám poví stejný názor. Titul je odměna za celý rok, něco navíc. Když ho vyhrajete, je to splněný sen. Ale postup o soutěž výš je strašně těžký ve všem. Musíte mít dobrou základní část, super play-off, musíte dobře vstoupit do baráže a musí se vám vyhýbat zranění. Tým nemůže moc zasáhnout krize. Když v baráži ztratíte tři zápasy, už to nedoženete. Všechno se zkrátka musí sejít. Když se to povede, ještě k tomu musíte mít štěstí. Zažil jsem i boje o udržení extraligy. Kdybychom to nezvládli, klub najednou ztrácí na jméně a hodnotě. Přichází odliv sponzorů, zájmu města i lidí. Ve finále nejde jen o sportovní stránku. Pokazí se toho mnohem víc, než když v uvozovkách jen ztratíte play-off. Platí to i pro Vsetín. Jsme hokejové město a domnívám se, že druhá liga je mu už malá.

Finále s Frýdkem? Jako na fotbale v Anglii

Jak vnímáte to, co se kolem klubu v posledním období děje?
Vedení dělá vše pro to, aby vytvořilo co nejlepší podmínky. Moc se těším na fanoušky. Mám v ně absolutní důvěru, myslím, že vytvoří takové podmínky, že to bude absolutně na finále extraligy. (směje se) Hráči tomu jít naproti naprosto ve všem. V trénování, přístupu a hlavně si musí věřit. Bez toho to nejde. Nemůžeme si říct, že to vyzkoušíme a snad to vyjde. Letos se nám to už povést musí.

Vnímáte, že téma hokejového Vsetína je znovu diskutované napříč celostátními médii?
O Vsetínu se mluví už od finálové série, kdy se na zápasy s Frýdkem-Místkem v podstatě dvakrát vyprodal celý Lapač. Na těch zápasech jsem byl a chvílemi si myslel, že zimák spadne. Aby na dva zápasy třetí nejvyšší soutěže přišlo téměř dvanáct tisíc fanoušků, to snad není nikde jinde v Evropě. Napadá mě snad jen fotbal v Anglii. Spousta lidí mě žádala o vstupenky, nějaké jsem sehnal, ale mohl jsem uspokojit jen hrstku kamarádů. Už tehdy se o tom začalo psát a teď se píše ještě víc. Už jen skrze tohle Vsetín do WSM ligy patří.

Vsetínský kádr míval v minulosti možná trochu problém se sebevědomím. Může být vaše role i taková, abyste do spoluhráčů napumpoval důvěru ve své schopnosti?
Se zápasy o všechno mám za poslední roky zkušenosti a pokusím se je zúročit. Ale opakuji, že to musí jít z nás všech. Proto také přichází Jirka Dopita, v něm tohle je. Dokázal toho strašně moc a myslím, že by mohl být na misce vah tím pomyslným jazýčkem, který to překlopí v úspěch.

Už se hodně těšíte, až vyjedete na led, viďte?
Na led se moc těším, ale nemám rád teplé letní dny, kdy to není ani tak led, jako spíš tříšť. Neposlouchá vás puk, za tři minuty se zpotíte. Trénování v tropech, které vždy jako na potvoru přijdou zrovna v prvních týdnech v srpnu, moc nemusím. Ale obecně na led a na hokej na Lapači se těším opravdu hodně.