Hokej versus hokejbal očima nadějí z obou táborů

V s e t í n – Není tajemstvím, že vsetínská práce s mladými hokejisty se řadí do kolonky s nápisem Špičková. Rakouský mezinárodní turnaj v Zell am See, kde ročníky 1993 a 1994 získaly v konkurenci šestnácti výběrů z celého světa stříbrnou medaili nebo kladenský šampionát sedmých tříd, odkud si Valaši dovezli rovnou zlato, jsou tím nejlepším příkladem. Mladým nadějím na bruslích se však mohou rovnat i místní hokejbalisté. „Elitní mládež ve Vsetíně bezesporu je. Například minulou sezónu jsme dosáhli hattricku, když titul mistra České republiky získali jak mladší a starší žáci, tak i přípravka,“ glosuje forvard Josef Škabraha, zástupce hokejbalové sorty u našeho zpovědního stolu. Tomu bude dělat společnost Jan Podešva, člen dorostenecké družiny.

Jak flotila vsetínských dorostenců, tak i juniorka pro letošek již zakotvila po neúspěšném osmifinále play-off do ústraní a to se nám stalo podnětem k tomu, abychom pro vás přichystali poněkud nezvyklý článek. Na paškál jsme si totiž vzali dva sportovce, kteří s ochotou usedli k naší zpovědní lavici a s jiskrou v oku popisovali sporty, jež se staly náplní jejich životů. Z hokejové smetánky jde o Jana Podešvu, studenta deváté třídy na ZŠ Sychrov, po jehož boku usedl patnáctiletý reprezentant HBC Vsetín – Josef Škabraha.

„Poprvé jsem okusil hokejový chlebíček ve čtyřech letech na zamrzlém koupališti v Luhu. Za to, že se nyní proháním po bruslích ve Vsetíně, vděčím tátovi a dědovi,“ načíná diskuzi kdysi Turkův svěřenec, načež reaguje i druhý námi tázaný sportovec. „Začínal jsem před osmi lety, když mě spolu s mým bratrem táta dovedl k hokejbalovému hřišti za vsetínskou průmyslovkou. Tenkrát byl hlavním trenérem tátův kamarád, ale mé začátky mi to v žádném případě neulehčovalo,“ listuje v paměti hokejbalový snajpr a navazuje velkým vyjádřením vděku směrem ke svému otci.

„Ano, táta do mě takříkajíc lije kuráž, patří mu ode mne velké díky.“ Pokročme tedy k cíli debaty a srovnejme tato sportovní odvětví, Honzo? „Mezi klady na kontě hokeje patří bezesporu fakt, že to je populárnější hra. Tím ale nechci tvrdit, že hokejbal nemá úroveň, to ne. Jen si myslím, že hokejbal se mému nejmilejšímu sportu nikdy nevyrovná. Hokej je zkrátka žádanější a mezi lidmi oblíbenější,“ má jasno vsetínský forvard. „Já považuji za hlavní výhodu hokejbalu menší finanční náročnost. Jinak má Poděs pravdu, hokej je vyhledávanější,“ uznává elitní útočník Škabraha, jenž se může pyšnit i několika individuálními oceněními.

„Dříve jsem o působení Na Lapači přemýšlel, ale usoudil jsem, že začít v mém věku už je dost pozdě. A myslím si, že o prestiž a sledovanost ani tak nejde, podle mě se spíše víc přihlíží na to, jestli člověk hraje s nadšením a baví ho to. Jsem rád, že hraji právě hokejbal,“ dodává. A co když přijde na výhody a nevýhody týkající se bruslí, respektive tenisek? „Mě rozhodně na nohou vyhovují více brusle než tenisky. Vím o čem mluvím, já jsem hokejbal hrával vždy v létě. Je opravdu nepříjemné, když v horku musíte běhat po rozpáleném asfaltu. Jinak k oběma sportům je potřeba dost dobré fyzické kondice.

Podle mě je to tak, že běhat v horku po rozpálené zemi je náročnější. Tím nechci samozřejmě říct, že hokej není fyzicky náročný sport,“ hodnotí rozdíly mladičký Podešva, na jehož poznámku o působení hokejistů na hřišti u vsetínské průmyslovky Pepa rychle reaguje slovy: „Že nám naši kolegové z Lapače vypomáhají je samozřejmě pravda, i když tomu tak bývá spíše u nižších kategorií. Vděčíme jim za velkou výpomoc při několika zápasech play-off. Občas si s námi zahrají a odpočinou si od bruslí a výstroje, řada z nich se stala již pravidelnými plejery.

Zejména ta výstroj je oproti té naši znatelné mohutnější.“ Zajímají nás poslední dvě otázky - začneme u hokejbalisty Josefa: Jaká byla jeho motivace ke hře v začátcích? „Mým počátečním cílem bylo hrát nějakou kolektivní hru. Jak jsem již zmínil, začínat s hokejem jsem nechtěl, ale přemýšlel jsem ještě nad fotbalem. Popravdě, s hokejkou v ruce mi to jde lépe než s míčem u nohy, a tak jsem možnost hrát hokejbal neodmítnul. Nyní se mi mimo to, že stále chci být v kolektivu stalo motivací kupříkladu obhájení titulu mistra republiky. Mám ale i cíle jako udržet se v základní sestavě reprezentace české republiky do šestnácti let.“

Josefova cesta do reprezentace připomínala jedno velké čekání. Je pravda, že se u talentovaného hráče objevily jisté komplikace? „Ano, trable nastaly na podzim minulého roku, ihned po začátku sezony. Při extraligovém utkání proti Kladnu jsem si zlomil ruku a to mi překazilo možnost startovat na prvním přípravném kempu. Druhá příležitost mi už naštěstí vyšla, takže na přelomu ledna a února jsem se ocitl na přípravném kempu v Mostě.

Do základní sestavy jsem se dostal, a tak jsem ve dnech 15.-17. února absolvoval první přípravné reprezentační zápasy v Praze. Nedávno mě ještě postihly problémy s kolenem, ale ty neměly naštěstí dlouhého trvání a jsem tak připraven k co nejlepším výkonům,” říká mladý hokejbalista. A jeho protějšek Podešva? Ten je absolventem několika zahraničních turnajů. „Já jsem v roce 2004 byl ve Švédsku. Jednalo se o Nicklas Lidstrom Cup. Bylo tam opravdu široké zastoupení týmů ze všech zemí a turnaj se nám povedlo vyhrát. Potom jsem byl také v Rakousku, to bylo v roce 2006. Tehdy to byl taky kvalitní turnaj, kde jsme si zahráli i proti Kanadě.

Na tomto turnaji jsme skončili desátí, ale i tak to byl pro nás mezi tolika týmy veliký úspěch,“ říká. Na závěr, co jej na hokeji nejvíce baví? "To, že jde o prostě a jednoduše krásný kolektivní sport. Motivuje mě třeba to, že rodiče do mě vrážejí spoustu peněz a tak bych jim to rád někdy v budoucnu nějak vrátil. Také je mým přáním si někdy zahrát před vyprodaným stadionem,“ uzavírá Podešva.