Ice Breakers: Dramatická bitva znovu pro Bobry

Rozhodně nebyli horším týmem. Bobry přestříleli, vyrovnali se jim v nasazení i bojovnosti. Přesto opouštěli valašskomeziříčský zimní stadion se svěšenými hlavami. Vsetínským hokejistům se nepodařilo navázat na první vzájemný duel z letošní sezóny, kdy bobří stánek dobyli a v brankově bohatém zápase nakonec prohráli 4:6. Proč se tomu tak stalo? Detaily, které zlomily utkání ve prospěch Valašského Meziříčí jsme se pokusili odhalit na následujících řádcích.

Individuální chyby

Nedá se tvrdit, že by vsetínští hráči nakupili v zápase nějaké závratné množství individuálních chyb. Dost možná jich ani nevyrobili tolik, jako jejich soupeř. Trestání vsetínských zaváhání se ale dařilo Bobrům naprosto dokonale. Vystihnutí nepřesné vsetínské rozehrávky, využití nedůslednosti pokrývání útočníků číhajících před Hromadovou brankou, či proměňování početních výhod. V tom všem byli Valašskomeziříčští excelentní, právě tímto si dokázali vybudovat náskok. Hokejistům VHK rozhodně nelze upřít bojovnost, nasazení či snaha, možná právě z přemíry snahy občas vyplynuly chyby, kterých se zelenožlutí v posledních zápasech příliš nedopouštěli.

Významu individuálních zaváhání na výsledek utkání si byl ostatně po zápase dobře vědom i jeden ze vsetínských trenérů, Luboš Jenáček. Ten se ale zároveň svých oveček zastával: „Samozřejmě by se to nemělo stávat. Když ale člověk sleduje kvalitnější soutěže jako je extraliga, KHL nebo NHL, vidí, že se takové chyby stanou i lepším hráčům. Jde o to, aby se chyby co nejméně opakovaly a hráči, kterých se to týká, si z toho vzali nějaké ponaučení. Je na to jediný lék: být důsledný a situaci v daný moment opravdu nepodcenit. Když se to totiž stane, někde chybí krok a soupeř dokáže realizovat zakončení. Ve spoustě utkání jsme byli vzadu téměř stoprocentní. Dneska jsme měli slabší chvilku. Takový je hokej.“

Přesnost zakončení

S prvním bodem přímo souvisí i druhý bod tohoto hodnotícího článku. Kvalita koncovky byla totiž dalším ze zásadních bodů, které zlomily zápas ve prospěch Bobrů. Stejně jako v utkání na Lapači Vsetínští svého soupeře jednoznačně přestříleli. Měli také výrazně víc brankových příležitostí. Jenže co z toho, když v trefování sítě byli nesrovnatelně úspěšnější Valašskomeziříčští. Nedá se sice říct, že by zelenožlutí v zakončení propadli, jako tomu bylo v duelu na Lapači. Neproměnili sice řadu brankový příležitostí, bilance čtyř vstřelených gólů se čtyřiatřiceti střel, mířících na bobří svatyni, ale určitě není zlá. Ve srovnání s přesností domácího celku ovšem byla jejich úspěšnost přesto mizivá. Vždyť Bobři dokázali takřka každý čtvrtý pokus letící na Hromadovu branku přetavit v gól.

Ochránce vsetínské svatyně přitom těžko lze z inkasovaných branek vinit. Tentokrát se mu sice nepovedlo nakopnout tým nějakým zákrokem z kategorie zázračných, v situacích, kdy stál tváří v tvář soupeřovu hráči, měl ale přetěžkou pozici. Zvlášť, když se bílomodrým dařilo s vysokou úspěšností trefovat místa, kam mohl Hromada dosáhnout jen velmi obtížně. Výrazně nadstandartní kvalita domácí střelby byla tedy dalším z aspektů, který rozhodl o bobřím vítězství ve valašském derby.

Druhá třetina

Rozhodující náskok získali Bobři v prostředním dějství. Po vyrovnané první třetině, která po zásluze skončila 1:1, se právě zde naklonily misky vah na valašskomeziříčskou stranu. Vstup do druhé třetiny se Bobrům povedl herně na výbornou. Připravili si několik nadějných příležitostí a ve dvacáté čtvrté minutě byli za svou aktivitu odměněni brankou, když potrestali jedno ze vsetínských zaváhání v obranném pásmu. Za zelenožluté odpověděl záhy ve dvojnásobné přesilovce Farda, jehož ránu našel Slovák až v síti. O pár minut později byl ale tentýž hráč smutným hrdinou okamžiku, po kterém se do brejku dostal David Varga a v oslabení vsítil třetí a s největší pravděpodobností i rozhodující branku utkání.

Vsetínští se v dalších minutách pustili do útočení, nevyvarovali se ale chyb či faulů, což Bobři umně trestali. Dvě Bokrošovy branky v rozmezí necelých tří minut tak rázem zvýšily domácí náskok na 5:2 a pro zelenožluté byla tato ztráta smrtící. V závěru třetiny sice ještě vykřesal jiskru naděje, po utěšené Sprušilově přihrávce, Vaněk, jak se ale později ukázalo, ztráta byla už příliš velká. Čtyři inkasované branky během druhé třetiny byly zkrátka Vsetínu zkázou.

Přesilové hry

Ani v přesilových hrách Vsetín tentokrát nepropadl i tentokrát byl ale horší svého soupeře. Řečí prostých čísel, Vsetín využil dvě přesilové hry, Valašské Meziříčí tři. Hráči hostů si přitom obě branky připsali v situacích, kdy proti nim stála jen trojice soupeřů. V úvodu druhého dějství to bylo při přesilovce pět na tři, v jeho konci pak při hře ve čtyřech proti třem. Mimoto si zelenožlutí několikrát zahráli i klasickou přesilovku, tady už to bohužel tak slavné nebylo. Příliš šancí si při výhodách pět na čtyři nevytvořili a co hůř, v jedné z nich obdrželi, už zmíněnou, třetí branku. Při ní jakoby se protnuly všechny body tohoto článku. Běžela druhá třetina, na ledě bojovala první vsetínská pětka, do toto přišla nešťastná chyba. Farda se pokusil přihrávkou za sebe nalézt spoluhráče z modré čáry, Heše. Spoluhráče skutečně našel, bohužel pro Vsetínské to ale byl spoluhráč z juniorských let. Konkrétně šlo o Davida Vargu, který zachytil puk a svůj únik zakončil bezchybným blafákem.

Domácí borci využili hned tři přesilovky pět na čtyři. Rozhodně přitom nešlo o náhodné branky. Bobři jen potvrdili, že hra v početní výhodě je jejich tradičně silnou zbraní. Velmi dobrý pohyb, souhra, síla na puku. Ať už se jednalo o Ambruze, Bokroše, Vargy či šikovné obránce Vašuta s Ovšákem, vesměs dokázali v přesilovkách pořádně přitopit pod kotlem. Slova chvály pro bobří přesilovky měl i Luboš Jenáček: „Když chce člověk k těmto hráčům rychle přistupovat, jsou natolik kvalitní, že si dokáží kotouč pokrýt, takže první atak přečkají. Když je pak člověk zavřený v pásmu čtyřicet vteřin, nemá už síly a je nucen hrát pozičně. Oni si však v rotaci a pohybu vždycky nějakou příležitost vytvoří. Buď tvrdě vystřelí od modré, nebo si puk posunou tak, že si ho dají rychle dolů k bráně a vytvoří si šanci kolem brankoviště.“ Tři branky vstřelené při přesilovce, jedna v oslabení – je tedy jasně znát, jaká herní činnost byla pro výsledek derby určující.

První pětky

Od souboje Hrňa, Podešva versus Šebesta, Sochorek nebylo k vidění derby, kde by byla dominance dvou formací tak výrazná, jako tentokrát. A nešlo jen o útočné trojky, nýbrž o celé pětice. Valašskomeziříčské táhla lajna Martina Ambruze. Největší hvězda Bobrů se sice předvedla také dvěma hodně unfér zákroky, jejichž obětí byli Heš a Vítek, pokud však hokejku používala proti puku, byla pro vsetínskou branku stálou hrozbou. Jeho pětka se postarala o čtyři ze šesti gólů. Ambruz sám měl bilanci 0+3, Bokroš 2+1, skvělý zápas sehrál též obránce Ovšák, asi nejlepší hráč Valašského Meziříčí v zápase - 1+3. „Utkání rozhodlo pár momentů ve druhé třetině, kdy jsme nebyli dostatečně důslední proti jejich první pětce s Ovšákem a Ambruzem. Ti dva dávají za Bobry spoustu gólů, tvoří snad devadesát procent jejich produktivity,“ souhlasil s klíčovou rolí první soupeřovy pětice trenér Jenáček.

Vsetínští trenéři logicky nechali pohromadě formaci Zúbek – Vaněk – Sprušil, které kryla záda dvojka beků Heš – Farda. Tato pětka navázala na výbornou ofenzivní formu z domácích zápasů a její členové byli významnou měrou přítomni u všech čtyř vsetínských tref. Přesto je ale hodnocení jejich výkonu poněkud rozporuplné. Zatímco dopředu to totiž klapalo na výbornou, směrem dozadu se objevovala okénka a první vsetínská pětka nebo alespoň někteří z jejích členů, byli osobně přítomni drtivé většině branek vlnících se v Hromadově svatyni. Miniutkání elitní pětky VHK tedy tentokrát nedopadlo nikterak oslnivě, přesto patřil souboj prvních formací k největším atrakcím třetího valašského derby sezóny 2011/12.

Autorem fotografií je Marek Netolička.