Letos jsme mohli porazit opravdu kohokoliv, těší Petra Fojtů po úspěšné sezóně juniorů

Cíl měli vsetínští junioři od začátku jasný, avšak díky dobrým výsledkům v základní části měli již v listopadu splněno, a tak mohli pokukovat po play-off. Ze začátku to ale trenér Petr Fojtů bral vše s rezervou. „Už jsem měl objednané nějaké dovolené na termín, kdy byly zápasy play-off a oslavy,“ přiznává s úsměvem a dodává, že vše domluvené nakonec rád zrušil. „Bylo to jedno z nejhezčích vyvrcholení dlouhodobé práce, kterou jsme tady za těch pár let udělali,“ vyjadřuje se k zápasům čtvrtfinále, hlavně pak k těm domácím, „zápasy doma jsem si i já osobně velice užil, a to díky fanouškům, kteří tady přišli.“

Petře, čím se tato sezóna lišila od předchozích?
Čím se lišila? Je jasné, že v ní určitě bylo více vítězství než v minulé sezóně. Letos tady byl velký bojovný duch, i když loňská parta taky nebyla špatná, ale tahle letos táhla za jeden provaz. Za ty roky, co jsem tady zažil, to byla asi nejlepší parta kluků, která tady kdy byla. Poráželi jsme Vítkovice, Slavii, Třinec, Plzeň a ostatní velkokluby, což je prostě nádhera. Přiznejme si, že když jsme před třemi lety hráli o záchranu, tak to takové nebylo, nebyli jsme na to zvyklí. Letos jsme mohli porazit opravdu kohokoliv.

Jaký byl cíl na začátku sezóny?
Cíl byl jasný. Všichni říkali, ať hlavně nesestoupíme z extraligy. To byl jednoznačný cíl a o play-off jsme říkali, že by to byla hodně velká třešnička někde vzadu. I za sebe říkám, že už jsem měl objednané nějaké dovolené na termín, kdy byly zápasy play-off a oslavy. Rodiče taky jeli na dovolenou a měl jsem hlídat babičku, takže pro mě bylo play-off opravdu velké překvapení. Na druhou stranu to všechno byly příjemné věci, muset to takhle všechno zorganizovat. Náš cíl jsme tedy daleko překročili.

Byli jste spokojeni se vstupem do sezóny?
Příprava byla ještě taková prapodivná a prakticky jsme toho moc nevyhráli. Prohráli jsme třeba i s Přerovem, když jsme byli u nich na turnaji. Výsledky nenaznačovaly nic ve smyslu, že by to měla být extrémně dobrá sezona. Nicméně myslím, že už první zápas ve Zlíně hodně napověděl. Otočili jsme z 0:3 a nakonec vyhráli 5:4. Od tohoto zápasu se to všechno odvíjelo. První zápas ve Zlíně byl hodně zlomový.

V úvodu však byly výsledky nevyrovnané, vzpomeňme například prohru 1:9 ve Vítkovicích a výhru 7:2 nad Zlínem. Čím to bylo?
Ono se to tak někdy sejde. I když se podíváme například na NHL, nejlepší soutěž světa, tak Pittsburgh tam v jednu noc dostane 10:0 a v dalším kole hned vyhraje. Je to stejné jako u nás. Někdy tam ze začátku napadají dva tři góly, kluci kolikrát začali trošku bláznit a chtěli to hned strhnout na svou stranu. Z toho pramenilo hodně chyb a třeba právě Vítkovice jsou mančaft, který ty chyby potrestá. Jakmile se hra otevře, tak tady ty týmy, které jsou nahoře, to potrestají. Myslím si, že za tím nebylo nic výjimečného. Takové zápasy jsou ve všech soutěžích na světe.

Pravidelně se vám dařilo v derby se Zlínem, nabudilo to tým?
Určitě ano. Se Zlínem to vždycky bývalo to správné derby. Jak už jsem vzpomínal, tak před dvěma třemi lety jsme Zlínu moc bodů nevzali. Tím, že jsme na ně letos měli, to bylo ještě mnohem nahecovanější. Myslím si, že zápasy se Zlínem byly vždycky taková třešnička na dortu. Hodně kluků tu i hrálo, měl jsem je v dorostu a známe se. To taky hodně napovědělo a tím, že je to kousek od nás, tak většinu hráčů alespoň trochu známe. Sice bych neřekl, že tím pro nás byly ty zápasy jednodušší, nicméně byly hodně zajímavé.

Například na vzájemných zápasech s Vítkovicemi jsme mohli nejlépe pozorovat progres týmu, v čem byly zápasy jiné?
Hlavně to bylo v tom, že si kluci dali říct. Ještě loni jsme hráli útočnější hokej, moc jsme kluky nenabádali k bránění. Hodně je to i o trenérech. Například pan Jurík přišel s trošku jinou filozofií, než měli minulí trenéři, která opravdu vychází ze zabezpečené obrany a kluci si na to zvykali. A teď, když přišlo play-off, tak bylo vidět, že začali akceptovat hru, kterou po nich chceme. Jakmile jsme to ale začali plnit i v jednotlivých zápasech v sezóně, tak Vítkovice a všechny tady ty větší týmy si s tím moc nedokázaly poradit. Bylo to tedy hodně v tom, jak si kluci dali říct.

Hodně bodů jste sbírali v nadstavbovém prodloužení, případně v nájezdech. Jak moc vám tyto body pomohly?
Bylo hodně zápasů, ve kterých jsme prohráli a kluky jsme upozorňovali na to, že tady ty bodíky můžou rozhodovat a soustředili jsme se na to. Loni jsme s minulým trenérem hodně trénovali hru tři na tři a hrálo tady hodně kluků, kteří loni ty tréninky zažili. Letos si to do toho prodloužení přinesli, trojičky už na sebe byly navyknuté a myslím si, že právě díky tomuto jsme získávali hodně bodů. Když se třetí třetinu prohrávalo 1:5 nebo 0:4, tak už jsme se v hlavách soustředili na prodloužení, protože jsme to chtěli urvat. A i když jsme hráli s Plzní nebo většími velkokluby, tak jsem viděl to obrovské rozčarování, když jsme jim vzali jenom ten jeden bod. To nám taky dělalo dobře na duši, takže v tom vlastně byla samá pozitiva. Nabádali jsme hráče, že tyto body opravdu mohou rozhodovat. V sezóně jsme pak taky viděli na tom, že jsme do lepší části proklouzli díky jednomu nebo dvěma bodům.

Změnil se nějak váš cíl, když jste se dostali do lepší skupiny?
Cíl byl jasný a v tu chvíli splněný, takže kluci už začali pokukovat po play-off. Předtím, než jsme se do té skupiny dostali, tak jsme porazili Třinec a Vítkovice, čímž kluci zjistili, že dokážou hrát i s těmito velkokluby. Hlavně už to pak ale bylo bez nervů, protože jsme věděli, že nespadneme. Šli jsme do lepší skupiny, a tam bylo jasně dané, že tým nemůže spadnout. No, "nemůže". Tím pádem se i uvolnila atmosféra, z kluků spadla taková ta deka. Začali ještě více plnit to, co jsme po nich chtěli, a to se pak samozřejmě projevilo i na konci sezóny.

Do této skupiny jste se dostali na poslední chvíli, stejně tak do play-off. Myslíte, že týmu šly tyto rozhodující zápasy?
Právě o tomto jsme se bavili i s druhým trenérem, hodně jsme to analyzovali. Prakticky všechny zápasy, které jsme museli vyhrát, jsme si uhráli sami. Nemuseli jsme na nikoho spoléhat, což je opravdu super. Myslím si, že kluci, když museli porazit i ty Vítovice a Třinec, tak táhli za jeden provaz. Až na jeden zápas v sezóně jsme všechny ty důležité uhráli, což je hodně snové.

Co bylo nejdůležitější pro postup do play-off v závěrečné osmifinálové skupině?
Tak tam rozhodly zápasy s Kometou. Už když jsme je porazili v Brně, tak to hodně napovědělo a možná i rozhodlo. Tam už se opravdu hrálo hodně na krev. Ty zápasy nám celkem šly a hlavně, co musím zmínit, tak nám po celou dobu dobře chytali gólmani. Já si myslím, že jsme měli hodně vyrovnanou dvojici. Potom naskočil i Viktor Chrástecký a taky ukázal, že jsou v něm kvality. Bohužel může chytat jenom jeden, to se nedá nic dělat, nicméně i tento aspekt předčil očekávání. Před sezónou to přeci jen vypadalo jinak. Neříkám, že by ti gólmani byli špatní, ale v porovnání s jinými z extraligy jsme si řekli, že to bude takový průměr. Musím říct, že na konci sezóny jsme se i tímto aspektem opravdu hodně zvedli. Kluci chytali výborně.

Jak hodnotíte čtvrtfinále?
Tak čtvrtfinále nejde samozřejmě hodnotit jinak než kladně. Série, kterou jsme předvedli, byla úžasná. Plzeň jsme měli prakticky na kolenou, chyběl opravdu kousíček. Myslím si, že kdybychom vyhráli ten druhý zápas v Plzni, který rozhodovaly penalty, tak jsme přes ně přelezli. Co se týká hokeje a nasazení, tak tam nemám klukům co vytknout. Od gólmana až po posledního hráče zahráli všichni svoje maximum. Donutili jsme Plzeň, která byla předloňský mistr, k pěti zápasům a když jsem pak viděl tu jejich radost na domácím ledě, jak jim spadl kámen ze srdce, radovali se a bylo vidět, že z nás opravdu měli obrovský respekt. Čtvrtfinálová série byla opravdu nádherná. Hlavně zápasy doma jsem si i já osobně velice užil, a to díky fanouškům, kteří tady přišli. Myslím si, že to bylo jedno z nejhezčích vyvrcholení dlouhodobé práce, kterou jsme tady za těch pár let udělali.

Ostatní týmy v průběhu sezóny posilovaly, vy jste zůstali pořád ve stejném složení. Brali jste to jako výhodu?
Někdy to může být výhoda, někdy ne. Těžko říct. Třeba ve Spartě, která si stáhla hráče, to bylo hodně znát. Kometa si ale taky stáhla hráče z Chance Ligy a nic nepředvedli. Jsou to dva protiklady, a to si ty kluby musí už samy vyhodnotit. My jsme prakticky ani neměli kam sáhnout a klukům, kteří tady byli, jsme samozřejmě věřili. Měli jsme sice tři devadesát devítky, z těch jsme si mohli vybírat, ale jinak jsme našemu týmu věřili. Kluci si uhráli celou sezónu sami, takže tam ani nebyl důvod do sestavy sahat. V našem kádru nebyl žádný problém a my tak ani neměli důvod třeba ještě někde někoho hledat.

Co bylo v této sezóně nejdůležitější, a co se naopak dalo hodně zlepšit a možná vás to i někdy stálo zápasy?
To nejdůležitější byla určitě velká bojovnost kluků. Musíme si přiznat, že některé ty týmy jsou možná trošku hokejovější a mají třeba i tři nebo čtyři vyrovnané lajny. Neříkám, že nemáme tak široký kádr jako jiné týmy, ale ta bojovnost byla obrovská. To nejhorší, co nás svazovalo, byla jednoznačně vyloučení. Ke konci sezóny jsme to odstranili, ale ještě zápas s Karlovými Vary byl pro kluky takovou poslední výstrahou. Bylo to vidět i ve statistikách extraligy, kde jsme patřili k nejhorším týmům. Jinak musím zaklepat, že marodka se nám letos jakžtakž, až na pár úrazů, vyhýbala, což je taky hodně podstatné. Kdyby se nám totiž na měsíc zranili dva tři klíčoví hráči, tak by to bylo hodně špatné. Když to tedy shrnu, tak kladnou věcí byla bojovnost a zápornou vyloučení.

Stejná otázka padla loni, padne i letos. Příští rok opět nastanou změny v mládežnických soutěžích, jaký je váš názor a jak to bude dál?
V tuto chvíli prakticky nic nevíme. Poslední zprávy jednoznačně říkají, že jsme vyloučeni z extraligy a půjdeme do první juniorské ligy se čtrnácti týmy. Ještě ani nevíme, jaký bude systém této první ligy, jak se na to připravit, jaké hráče tady budeme mít, koho tady budeme mít. Měli jsme teď poslední trénink sezóny a poslední zprávy, které mám, jsou takové, že jsme se spojili s kluby jako Přerov, Havířov, Salcburk a půjdou do toho právníci. Co se bude dít dál, to já v tuto chvíli opravdu nevím. Přeji si jen, aby to bylo vyřešeno tak, ať jsou všichni spokojení. Mám ale strach, že toho Černého Petra budeme mít a budeme asi muset hrát tu první ligu juniorů. Už moc nevěřím tomu, že by to teď z ničeho nic změnili a zase nás do extraligy vrátili. Je to obrovská škoda a už jsem i párkrát někde říkal, že jsem hodně zklamaný z toho, co svaz udělal. Jsem tady u těch extraligových soutěží pět šest let, člověk tomu dá nějaký čas, občas obětuje i něco osobního, ta práce se nám navíc v posledních letech očividně dařila. Teď nám to všechno vzali a pro mě osobně je to taky velká katastrofa a opravdu si v tuto chvíli nedokážu vůbec představit, jak to bude dál.