Oddechl jsem si až po závěrečné siréně, říká šťastný trenér Turek

V s e t í n – Zatímco hráči oslavovali a led vsetínského stadionu Na Lapači se plnil fanoušky, trenér mistrovského týmu Josef Turek stál v obležení novinářů a odpovídal na otázky. Se vsetínskou juniorkou vyhrál už svůj druhý titul Mistra republiky, ten první získal přesně před dvěma lety. „Tehdy jsem byl asistentem pana Kopřivy. Přestože jsem tehdy pomáhal s letní přípravou, hlavní díl odpovědnosti byl na něm. Proto mám letos samozřejmě obrovskou radost,“ rozplýval se šťastný kouč. „Dneska jsem koučoval svůj životní zápas,“ dodával.

Vsetínští mladíci mohli finálovou sérii rozhodnout už v pátečním duelu ve Zlíně. Ve vyhecovaném duelu se ujali jednobrankového vedení a jednoznačně útočili na titul. Kdyby se jim to podařilo, vyhráli by finále 2:0 na zápasy. Těsně před koncem druhé části však Turkovi svěřenci inkasovali a gól do šatny je psychicky rozhodil. „Já jsem hokej hrával, takže jsem věděl, jak to s mužstvem zamává. Hráči si to sice nepřipouštěli, říkali jsme si, že utkání zvládneme, ale psychiku jim to nalomilo. Pak dal Zlín v přesilovce na 2:1 a už jsme nenašli sílu zápas zvrátit. Soupeři si pak výhru pohlídal organizovanou hrou,“ podotkl kouč, jehož tak čekal rozhodují souboj v neděli.

„Zúročil jsem svoji dvouletou práci v pozici hlavního trenéra. Za poslední čtyři roky jsme byli nejhůř čtvrtí a to už nemůže být náhoda.“ Josef Turek

„Abych se přiznal, trošku jsem měl obavy z vyčerpanosti hráčů, přece jen nás Zlín v pátečním duelu v závěru přehrával,“ připustil Turek. Není divu, Vsetínští měli za sebou pětačtyřicet zápasů, dramatické play off, reprezentační srazy a řada hráčů vypomáhala v A – mužstvu. Letos šestatřicetiletý trenér nakonec sklidil plody z tvrdé letní přípravy. „Měli jsme docela brutální přípravu. Opustili jsme zvedání těžkých činek, ale zaměřili jsme se na atletiku. To podle mého názoru rozhodlo. Dobře jsem věděl, jak dlouho můžu hráče na ledě nechat, co to s nimi udělá.“

Vsetínští junioři vstoupili do nedělního utkání s vervou a rozhodně nepřipomínali unavený materiál. Útočným hokejem rozproudili krev v žilách čtyř tisíc fanoušků, kteří je přišli na rozhodující souboj podpořit, a zvolnili až po ukliňující brance na 1:0. „Pověděl jsem hráčům, že nemůžeme hrát pořád útočně. Ať nechají hrát Zlín. Ať do nás chodí, ať si trochu odpočineme," líčil trenér. „Hráli jsme plno přesilovek a vyšťavili se. Máme nacvičené se dvěma lajnami, které jsem tam točil.“ Turkova žlutozelená squadra tlak Medvědů ustála a od druhé třetiny už ledovou plochu nadobro opanovala.

Přestože byli domácí od poloviny zápasu jednoznačně lepším týmem a vedení pojistili už na rozdíl tří gólů, kouč Turek rozhodně neusínal na vavřínech. V paměti měl "vyhrané" zápasy ze základní části, které jeho svěřenci prohráli v samotných závěrech. „Takto jsme ztratili vítězství třeba s Třincem, přestože jsme vedli už 5:1. Radši na to ani nechci vzpomínat. Znám ty kluky, vymýšlejí akce pro lidi, ale ono to pořád nejde. Když se techničtí hráči mají zatáhnout do obrany, nebaví je to a je těžké je v takové situaci ukočírovat.“

Emotivní trenér si tak oddechl až po závěrečné siréně. „Zúročil jsem svoji dvouletou práci v pozici hlavního trenéra,“ líčil šťastně reportérům a dodal: „Dnes jsem koučoval svůj životní zápas.“