Psychická pohoda v mužstvu je dobrá, těší Jiřího Weintritta

Společně s Viktorem Hlobilem převzal vsetínský A-tým na začátku prosince. Od té doby Valaši vydolovali ze čtyř zápasů devět bodů a zabrzdili pád tabulkou. „To je slušná vizitka. Zdá se, že mužstvo pochopilo, co po něm chceme,“ říká Jiří Weintritt, nováček na trenérské lavici Vsetína, pod kterým se hra zelenožluté party viditelně zvedla. Bývalý obránce zároveň působí u mladšího dorostu a drží si i „civilní“ zaměstnání. Jaké jsou perspektivy a možnosti jeho svěřenců v roce 2014?

Trenére, už jste si zvykl na novou roli?
Většinu kluků znám dlouhé roky, potkáváme se na zimáku. Samozřejmě trénink mužů je něco jiného než vedení mládežnických týmů. Ale protože máme s Viktorem Hlobilem rozdělené role, nebyla adaptace těžká. Během týdne si to sedlo.

Je pro vás velká změna, po letech strávených u mládeže trénovat mužstvo dospělých?
Mládežníkům je potřeba neustále opakovat každou maličkost. Jeden den jim něco vysvětlíte a druhý den to nefunguje. U dospělých je to přece jen jinak: Trenéři něco zahlásí a hráči to buď splní, nebo se o to alespoň snaží. Většinou si pokyny pamatují delší dobu, takže je nemusíte tak často oprašovat.

Šéfem střídačky je Viktor Hlobil

Za vsetínský A-tým jste ostatně sám nastupoval, naposledy jste jeho dres oblékl v roce 1993. Kam pak vlastně směřovaly vaše hokejové kroky?
Do nizozemského Rotterdamu. Strávil jsem tam necelé dva roky. Myslím, že by tam skončila nejen moje hráčská kariéra, ale přesídlil bych tam s celou rodinou. Bohužel hlavní sponzor spadl do finančních problémů a klub se musel ze dne na den přestěhovat do jiného města. Nový sponzor chtěl do týmu pouze zámořské hráče. Evropané se museli sbalit.

Jakou zkušenost pro vás zahraniční angažmá představovalo?
Pro člověka, který v roce 1993 přišel z postkomunistické země do tehdy největšího evropského přístavu, to byl docela šok. Byl jsem tam sám, dostal jsem k dispozici čtyřpokojový byt, auto a posilovnu. Mohl jsem se stoprocentně věnovat jenom svému tělu. Zázemí bylo od kustoda až po hokejky o dvě třídy jinde. První měsíc jsem tam chodil s otevřenou pusou.

Po návratu z Holandska jste ale zakotvil zpátky na Valašsku.
Chvíli jsem ještě hrál druhou ligu v Novém Jičíně, ale pomalu jsem se začal připravovat na trenérskou dráhu. Tahle sezona je moje třináctá. Začínal jsem u přípravky a postupně prošel další kategorie. Tím, že jsem letos nastoupil k mužům, jsem to všechno zkompletoval.

Vedle trénování si zároveň stále držíte i „civilní“ zaměstnání. Nakolik náročné je to pro vás skloubit?
Pracuji v soukromé firmě ve Valašském Meziříčí už devatenáctým rokem. Dojíždím tam a časově je to náročné. Ale vybral jsem si to, takže si nestěžuji. Pravda ovšem je, že pomalu ale jistě přichází čas, kdy se budu muset rozhodnout, čemu dám přednost.

Jaké máte trenérské ambice?
S ohledem na časové vytížení jsem to měl vždy nastaveno tak, že mě musí pobyt na Lapači bavit a naplňovat. V návaznosti na početní a kvalitativní problémy v mládeži je ambicí každého vsetínského trenéra udržet extraligu. A v kategorii dospělých dostat se konečně do první čtverky. Udělat lidem větší radost, než v posledních letech.

A-tým jste převzal v rozehrané sezoně. Jak jste reagoval, když vás vedení oslovilo s nabídkou?
Ze zmiňovaných časových důvodů se mi do toho nejprve příliš nechtělo. Ale po sérii proher bylo potřeba něco v mužích změnit, abychom nespadli do existenčních problémů a naopak se pokusili poskočit v tabulce kousek nahoru. Po krátkém rozhovoru s Viktorem Hlobilem jsem se rozhodl, že na ty dva měsíce tady budu.

Jak jste si ve dvojici rozdělili pravomoce?
Viktor koučuje zápas a má na starosti střídání útočníků. Já se věnuji obráncům. Takto nám to docela funguje.

Kdo je šéfem střídačky?
Koučing zápasu má na starosti Viktor, takže šéfem střídačky je on.

Naše bolístka? Nic neřešící fauly

Mužstvo jste v prosinci vlastně zdědil. Jak na vás působí? V čem jsou jeho přednosti?
Oficiálně jsme s Viktorem u mančaftu čtyři zápasy. Hráli jsme dvakrát doma a dvakrát venku. Z dvanácti možných bodů jsme jich uhráli devět. Byť jsme doma s Novým Jičínem měli získat víc než jeden bod, je celkový počet uhraných bodů slušný. Za tyto čtyři zápasy jsme inkasovali sedm gólů, což není špatná vizitka. Zdá se, že mužstvo pochopilo, co po něm chceme. Chlapci z toho mají občas i srandu, ale sami vidí, že jsme se v obranné hře posunuli dopředu.

Kde vás naopak tlačí bota?
Velký problém, který se nám nedaří odstranit, jsou zbytečné fauly. Nic neřeší, staví soupeře na nohy a mnohdy ho posílají zpátky do utkání. Naposledy ve Valašském Meziříčí. Za stavu 2:1 jsme hráli přesilovku, měli kotouč na holi a přesto jsme udělali hloupý faul. Při následné hře čtyři na čtyři jsme inkasovali vyrovnávací gól. Tohle se opakuje každý zápas. Pokud si kluci neuvědomí, že nás to sráží a mančaft, který to dokola opakuje, nemůže nikdy nic vyhrát, bude to špatné. Tohle je naše bolístka, v tomhle se musíme zlepšit.

Když jste k mužstvu nastoupil, tvrdil jste, že v první řadě musíte tým stabilizovat a zachovat v kabině dobrou náladu. I s ohledem na poslední výsledky se zdá, že se to podařilo. Souhlasíte?
Kluci si udělali dobrou náladu přes Vánoce. Měli stromeček a dárky, které rozdávali sami sobě. To je vždycky velká taškařice. Kluci spolu žijí v kabině celý rok a ví toho o sobě hodně, včetně svých slabin. Společně se získanými devíti body si myslím, že psychická pohoda v týmu je dobrá.

S Frýdkem nás čeká zápas o šest bodů

Bavíte se s vedením také o případných změnách v kádru?
S Viktorem jsme se asi o dvou jménech bavili. Vedení je dostalo na stůl. V dnešní době je to ale složitá záležitost peněz. Hráči navíc většinou někomu patří, což je věc, kterou nelze vyřešit ze dne na den. Mnohdy je neřešitelná.

Je tedy nějaká změna na pořadu dne?
Myslím, že se na tom pracuje neustále. Dotazy fanoušků, kteří se ptají, zda se podaří někoho přivést, samozřejmě vnímáme. Stále se hledá posila, která by nám mohla pomoct, ale situace není jednoduchá jak z hlediska peněz, tak z hlediska dostupnosti na trhu.

Co byste vzkázal vsetínským fanouškům do nového roku?
Přeji jim, aby měli ze vsetínského mužského hokeje větší radost, než v první polovině této sezony. Poprosil bych je, aby ve větším počtu přišli podpořit náš tým, protože kluci moc dobře cítí, že fanoušci jsou náš šestý hráč na ledě.

První utkání roku 2014 vás čeká už 4. ledna, kdy na Lapači nastoupíte proti Frýdku-Místku. Jak se budete připravovat?
Momentálně pracujeme na kondici, asi jako všechny týmy. Kdo o Vánocích nepracuje kondičně, odchodí leden a únor pěšky. To je nutnost. Utkání s Frýdkem-Místkem bude velmi důležité, protože jsme sousedi v tabulce a čeká nás zápas o šest bodů. Důležitost toho utkání bude veliká.