Táta ve Zlíně? Oba budeme chtít nejvíc pro svůj tým, hlásí Adam Srdínko

Legendární jméno Srdínko se znovu objeví na jmenovce vsetínského dresu. Poprat se o místo v sestavě a nabírat první zkušenosti s mužským hokejem přichází na Vsetín syn legendárního zadáka Adam Srdínko. Ve dvaceti letech má za sebou čtyři sezony strávené ve Finsku. V rozhovoru v den startu letní přípravy se talentovaný mladík rozpovídal o svém otci, nové vsetínské výzvě a zmínil i klady mládežnické školy v zemi tisíců jezer.

Další Srdínko na Vsetíně, s jakými pocity jste přicházel?
Je to velká výzva. Laťka je tady vysoko nasazena, doufám, že se podaří navázat na úspěchy a týmová sezona bude probíhat dobře. Věřím, že budeme vyhrávat a dostaneme se co nejdál.

Co na váš přestup na Vsetín říkal táta?
Táta mi o Vsetínu řekl moc pozitivních věcí. Ví, jaká je tady kulisa. Prostředí už znám, vím, že fanoušci jsou tady neskuteční a strašně moc se na to těším. Nemůžu se dočkat, až vyjedeme na led.

Otce jste ale v dresu Vsetína nezažil, sledoval jste například záběry z jeho slavné vsetínské minulosti?
Ne, nezažil, ale vzpomínám si, jak dávali v covidové době na České televizi vzpomínky na stará finále a play-off. Vsetín jsem ale znal z jeho vyprávění nebo i jeho spoluhráčů.

Váš otec teď působí jako sportovní manažer ve Zlíně, jak se těšíte na rodinné souboje?
Je to můj táta, rivalita tam samozřejmě je. Oba ale chceme co nejvíc pro svůj tým, těšíme se na to.

Nebylo ve hře, že by si vás vzal pod křídla ve Zlíně?
Ne, tuto variantu jsme ihned shodili ze stolu. To by nedělalo dobrotu jak pro něj tak i pro mě. Tlak by byl veliký a pod vlastním otcem v tomhle věku nechci nastupovat. Nebyla by to správná volba.

Rozebíráte s tátou hokej často, je mezi vámi podoba v herním stylu?
Hokej spolu rozebíráme na denní bázi, bavíme se úplně o všem. Myslím, že se na většině názorů shodujeme, to herní oko máme stejné. Co se týče herní podoby, chtěl bych se prezentovat důrazným hokejem a zodpovědnou prací v obranném pásmu.

Byl otec i vaším hokejovým vzorem?
Samozřejmě mezi ně táta patřil a stále je můj vzor, rád bych byl jednou jako on, ale můj nejoblíbenější byl americký hráč Dustin Bufyglien.

Už v útlém věku jste se rozhodl pro odchod do zahraničí, začal jste ve Švédsku, ale rychle jste se stěhoval do Finska, můžete popsat jak to probíhalo?
Ve Švédsku to nebylo úplně dle mých očekávání, nedostával jsem tolik herního prostoru, takže se potom domluvilo Finsko, kde jsem působil čtyři sezony. Ve Finsku mi to sedlo, přirostlo mi to tam k srdci, mám odtud dokonce přítelkyní, která je teď i se mnou na Vsetíně. Zatím je to tady pro nás super i město se ji moc líbí.

V čem je finská mládežnická škola přínosnější než ta česká?
Myslím, že mají lépe propracované mládežnické kategorie. Přišlo mi, že je tam mnohem lepší návaznost na školu. Tréninkově jsou také někde jinde. Trénují třikrát týdně dvoufázově a do toho hrají ještě zápasy. Ranní tréninky začínají v devět na zimáku, led je od desíti do jedenácti, ti kluci jsou pak výborně fyzicky připraveni. Je to tam opravdu dobře propracované.

Přemýšlel jste, že byste se ve Finsku zkusil prosadit i do mužského hokeje?
Cítil jsem, že cesta domů by byla lepší. Chtěl jsem i nový impuls, přeci jen jsem tam strávil čtyři roky a už se mi po domově i stýskalo. Když se naskytla šance jít na Vsetín, tak jsem neváhal ani sekundu a moc jsem se na to těšil.

Bude to pro vás velký rozdíl, přeci jen Vsetín je poměrně malé město a klub spíš rodinného charakteru?
Bude to změna, tím že jsem poslední sezonu působil v Helsinkách, kterou bych rozlehlostí přirovnal možná i k Praze. Na Vsetíně se mi ale líbí, že je vše pospolu. Lidé tady žijí hokejem a na to se moc těším.

Sledoval jste Vsetín v loňské sezoně respektive jeho cestu přes play-off až do baráže?
Sledoval jsem každý zápas. Nevěděl jsem tehdy, že bych mohl jít na Vsetín, ale jelikož táta působil v Chance lize, tak jsem soutěž sledoval. Vsetín jsem samozřejmě sledoval, mám ho i v oblíbených klubech na Livesportu, takže jsem hned věděl, jak si vedou. Řekl bych, že jsem Chance ligu sledoval možná ještě víc než extraligu.

Co jste o soutěži vypozoroval, myslíte, že by vám mohla sednout?
Chance ligu jsem ještě nehrál, hrál jsem Mestis ve Finsku, což je tamní druhá nejvyšší soutěž. Myslím si, že finský hokej je bruslivější, hraje se trochu víc po hlavě. V Česku mi to přijde víc taktičtější a silovější.

Na Lapač přišel rovněž brankář Santeri Lipiäinen, znáte se?
Nastupovali jsme proti sobě, ale neměl jsem tušení, že půjde na Vsetín. Momentálně se mnou bydlí. Snažím se mu pomoct s orientací, s překladem. Sám vím, v jaké roli jsem byl jako cizinec ve Finsku a byl jsem moc rád, když mi někdo překládal a ukázal mi jak co funguje. Abych pravdu řekl, herně si úplně nevybavuji jak chytal. Jeho tým ale dokráčel až do finále play-off a myslím, že už to svědčí o jeho kvalitách. Každý tým, který dojde takhle daleko potřebuje vždy kvalitního gólmana. Nepochybuji, že to kvalitní brankář bude, ví, jací jsou tady fanoušci a už se také moc těší, až před nimi vyjede na led.