V NHL si Dopitu cení pro šikovné ruce

P h i l a d e l p h i a – Nejen Roman Čechmánek, ale i Jiří Dopita se po návratu do hry dostává do hledáčku zámořských médií. Ex-vsetínský centr sklízí obdiv především za svou produktivitu při vhazování a také za fakt, že ve čtyřech zápasech inkasovala jeho formace pouze jediný gól. Evropským pojetím hry se liší oproti ostatním centrům jeho parametrů. Deník Philadelphia Inquirer přinesl o Jiřím Dopitovi následující článek.

„Hej! Může to Dopymu někdo přeložit?“

„Rozumí jen té přezdívce,“ varuje Barry Hanrahan, jeden ze spolupracovníků generálního manažera Letců Boba Clarka během rozhovoru, který se odehrál minulý víkend v Meadowlands. Takže nám sám neodpoví? Jiří Dopita se jen usměje a zavrtěním hlavy naznačí, že ne.

Dvaatřicetiletý český centr si je ovšem jistý v jedné věci. Má na to hrát v NHL. A pokud jej v dalším průběhu sezóny nepotkají další zranění, může se stát klíčovým centrem Letců.

„Při práci s pukem je vynikající,“ říká o něm trenér Bill Barber. „Celému týmu pomáhá, že má ve svých řadách takového lídra.“ Zisk práv na Jiřího Dopitu od Floridy Panthers byl jedním z největších úspěchů Boba Clarka během letního draftu. Na Dopitu si totiž brousilo zuby více klubů NHL. Letci se kvůli Dopitovi vzdali práva výběru v třetím kole draftu. Dopita byl původně vybrán již v roce 1992 Bostonem jako 133 v pořadí a poté postupně „vyměněn“ do Islanders a Floridy. Jenomže nikdo z nich se s ex-vsetínským kapitánem na smlouvě nedohodl.

Po zranění kolene se Dopita vrátil do mužstva a díky tomu se naplňuje Clarkova vize perfektního mužstva vedeného velkými, rychlými centry. V osobě Jiřího Dopity navíc s bonusem – jemnýma rukama, které většina zámořských centrů postrádá. Jak se zdá, v Evropě je tohle běžné.

Velkou neznámou ale zůstávalo, zda se Dopita dokáže prosadit v souboji s předními centry NHL. Ačkoliv vynechal vinou zranění kolene 15 utkání, nezanechalo to na něm výraznější stopy. V prvních čtyřech zápasech po návratu do středu třetí pětky se střetl tváří v tvář Ericu Lindorsovi, Adamu Oatesovi, Jasonu Arnottovi a Scottu Gomezovi – vesměs velmi produktivním hráčům při vhazování. Pouze Lindros se dokázal proti Dopitově formaci střelecky prosadit.

Co činí českého útočníka tak efektivním? „Vězí to v kombinaci jeho postavy a síly v rukou,“ nabízí vysvětlení spoluhráč Jeremy Roenick. „Na tak velkého chlapa má obdivuhodně rychlé ruce. A když spojíte všechny tyto atributy při soubojích na vhazování, je téměř nemožné jej porazit.“

V současnosti nastupuje Dopita s krajanem Janem Hlaváčem a Rusem Fedotěnkem. V Evropě často hrával s menšími, ale šikovnými křídly. Dva roky se ve Vsetíně potkával s bývalým hráčem Filadelfie Josefem Beránkem.

Dopita je schopen přihrát i v nejméně očekávaném okamžiku. Dobře čte hru, a tak může v klidu posílat puky téměř naslepo. Můžete se od něj učit. „O tomhle je evropský hokej,“ tvrdí Dopita prostřednictvím Jana Hlaváče. Ačkoliv již poměrně dobře rozumí angličtině, není si ještě natolik jistý, aby mohl mluvit. Spoustu času tráví extra lekcemi nového jazyka.

„Pokud to nemáte v rukou, nemáte v Evropě nárok,“ pokračuje dále Dopita. „Tímto stylem hraje každý. Na větších kluzištích není tolik času pro tvrdou hru jako v NHL.“

Přítomnost Jiřího Dopity proměnila tým Letců. Za Lindrosovy éry zde byly pouze dvě formace schopné dávat branky. Nyní je na křídle třetího útoku Jan Hlaváč, loni střelec 28 gólů za New York Rangers. Trenér Barber věří, že spojení Dopity s Hlaváčem přinese větší porci gólů. Od chvíle, co se Dopita vrátil do formace, vstřelil Hlaváč dva góly ve čtyřech zápasech. „S Dopym se mi hraje velmi dobře,“ říká Hlaváč. „Na ledě si vyhovíme, snadno si dokážeme vyměnit puk. Produkujeme stejný styl hokeje, takový, který nejlíp umíme.“