Vstupenky online
Vsetínští brankáři Hromada s Plškem: Tkaničky si neřežeme
Po krátké vánoční pauze se hokejisté Vsetína opět vrátili na led. „Volna už bylo dost,“ shodli se oba brankáři VHK, Lukáš Plšek s Petrem Hromadou, kteří mají v letošní sezóně odchytáno téměř stejné množství zápasů. Mezi třemi tyčemi se střídají. „Vzájemně si konkurujeme, ale tak je to všude. Jsme kamarádi, chodíme spolu do města a i to kafe si společně dáme,“ říkají muži s maskou v posledním rozhovoru roku 2011.
Jaké to je, skočit takhle po pár dnech nečinnosti do tréninkového procesu?
Lukáš: Je to těžké jako každé Vánoce. Když nejsem tři dny na ledě, už mám problém. To si pak připadám, jako kdybych obul brusle poprvé v životě. Stačí ale jeden trénink a je to zase v pohodě. Volna už bylo dost.
Petr: Měli jsme čtyři dny pauzu a není lehké se do toho znovu dostat. Stačí, když hrajeme během týdne a o víkendu máme volno. Na pondělním tréninku to pak není ono. Vím, že někteří kluci mají problém s tím, že mají tvrdou výstroj. Je to těžké, ale zase se do toho dostaneš.
Má vlastně hokejový brankář prostor užít si Vánoce tak, jako hokejový fanoušek?
Lukáš: Určitě, vždyť nehrajeme NHL ani extraligu. I když vlastně hokejisté z těchto soutěží si také to cukroví a kapra přes Vánoce dopřejí. Svátky si užijeme se vším všudy.
I Štěpána?
Lukáš: Toho především (směje se).
Jak vlastně dopadl u Hromadů a u Plšků Ježíšek?
Lukáš: Ve svých skoro třiceti letech to už moc neprožívám. Dobře se najíme, napijeme a obdarujeme se nějakými maličkostmi. Jsem rád, že přijel brácha a byli jsme celá rodina pohromadě. Během roku se totiž skoro nevidíme. Vánoce mě pořád baví, ale dárky moc nehrotíme. U nás jsou to spíš pořádné žranice (směje se).
Petr: U nás je to také tak, že se všichni sejdeme, včetně mého staršího bráchy. Jako malí jsme dostávali dárky od rodičů, ale teď se to obrací a mám pocit, že se na Vánoce víc těší rodiče (směje se).
Lukáš: Je kolem toho dost velký shon a stres. Máma, táta… pak se to vždycky uklidní, ale myslím, že by to mohli líp zvládat bez těch stresů okolo.
Petr: To zase u nás je taková pohoda, že se začínám těšit na hokej, aby zase bylo nějaké vzrůšo.
PETR HROMADA: „Forma gólmana jde ruku v ruce s formou týmu. Když je mančaft kvalitní a daří se, má to brankář jednodušší. Když se hraje dobře a tým tě podrží, že na tebe jdou jenom střely z dálky, přičemž nepustíš nějaký smolný gól, chytá se úplně jinak. A pak to i jinak vypadá.“
Slyšel jsem, že velký ohlas měl Ježíšek ve vsetínské kabině…
Lukáš: Co kdo dostal, to by asi mělo zůstat v kabině, co? (směje se).
Petr: Prozradíme, že tentokrát letěly fotomontáže. Abych se přiznal, jsem docela zvědav, co bude hitem příštích Vánoc. Po těch letošních si to nedokážu moc představit.
Lukáš: Pravda, laťka je hodně vysoko. Něco podobného jsme tu měli v první druholigové sezóně, ale letos jsme ji trumfli ve velkém stylu.
Jak vlastně hodnotíte právě končící rok 2011?
Lukáš: Co se týče hokeje, byl to dobrý rok. A v osobním životě jsem byl také spokojený. Našel jsem dobrou práci, ve které jsem rád. Uplynulý rok vždycky hodnotíme doma u štědrovečerní večeře. Letos jsme si mohli říct, že byl dobrý. Jsem spokojený a kéž by to pokračovalo i příští rok.
Petr: Byl to různorodý rok. Na jaře jsme se zachraňovali v soutěži a náš hokej nebyl nic moc. V šatně to bylo v pohodě, ale když se prohrává, leží na týmu deka a nemůžeš si hokej užívat naplno. Novou sezónu jsme začali úplně jinak, každý se na ni úplně jinak těšil. V loňské sezóně jsme padli na hubu a o to víc si té letošní užíváme a vážíme.
A jak jste v dosavadním průběhu sezóny spokojeni se svými výkony? Oba máte úspěšnost kolem devadesáti procent…
Lukáš: Myslím, že to bylo docela dobré. Jasně, byly zápasy, ve kterých jsem dostal tři nebo čtyři góly a z toho jsem mohl dva chytit. Ale z celkového pohledu si myslím, že se oba dva držíme na špici východní skupiny. Takže jsem spokojený.
Petr: Já to vidím tak, že forma gólmana jde ruku v ruce s formou týmu. Když je mančaft kvalitní a daří se, má to brankář jednodušší. Když se hraje dobře a tým tě podrží, že na tebe jdou jenom střely z dálky, přičemž nepustíš nějaký smolný gól, chytá se úplně jinak. A pak to i jinak vypadá. Loni jsme se všichni trápili, letos si to užíváme. A jsme vděční za to, že to jde.
LUKÁŠ PLŠEK: „Hrajeme o postavení v tabulce, diváky a v konečném důsledku i o peníze, takže se povzbuzujeme. Máme nastavený trend střídání, takže to stejně nezměníme. Nemá cenu tomu druhému přát, aby pustil deset gólů. To je nesmysl.“
A to především na domácím ledě. Čím to je?
Petr: Do domácích utkání vstupujeme jasně odhodlaní, že vyhrajeme. Venku na nás soupeř často vletí… Hodně ošidné jsou středy. To může každý každého překvapit. Nikdo neví, kteří soupeřovi hráči přijdou z práce, ze školy. Když máš víkend a volno, připravíš se na utkání úplně jinak. Ale jestliže jedeš
|
|
Lukáš Plšek
» Narodil se 15. září 1983 » Je odchovancem Uničova, zaujal v mládežnických kategoriích Vsetína » Má zkušenosti z české extraligy i Dánska (Aarhus, Aalborg) » Od roku 2008 chytá 2.ligu za VHK » Profil Lukáše Plška na Eurohockey.com
Petr Hromada
|
Lukáš: Celkově je to ve 2.lize tak, že je každý tým venku poloviční. Není to jenom případ Vsetína.
Na poslední domácí utkání roku 2011 s Prostějovem přišlo docela dost diváků, ale zřejmě každý čekal, že návštěvy budou v téhle sezóně vyšší. Jaký na to máte názor a co si o úbytku diváků myslíte?
Lukáš: Skvěle to v rozhovoru na našem webu řekl trenér Luboš Jenáček. Já bych se to nebál označit za ostudu. Nevím, co by lidi ještě chtěli. Přejedeme Havířov, Prostějov, Přerov, Karvinou a přijde na nás osm set lidí? Nevím, jestli někomu už 2.liga nestačí nebo co, ale jak říkal trenér, ty hokeje jsou pěkné. Když se podíváš v 1.lize na zápas Kadaně s Pískem, tak se na to nedá koukat. Naše skupina 2.ligy je lepší i v tom, že jsou tu samá derby – Přerov, Valmez, Nový Jičín… Ty zápasy jsou vyhecované a dobré. Jestli je někomu líto dát padesát korun za zápas, tak nevím. Když hrajeme s nějakým slabším soupeřem, začnou lidé povzbuzovat až někdy v polovině zápasu, aby se neřeklo. Nevím, co máme ještě víc udělat. Jestli udělalo třeba vedení nějakou chybu? To nevíme. Ať nám to přijdou fanoušci říct. Pořád to v kabině řešíme a netušíme, jak z toho ven. Výsledkově to už na domácím ledě lepší být nemůže.
Petr: Zároveň musíme být vděční za ty lidi, kteří na nás přijdou. Když se podíváme na návštěvnost 2.ligy, jsme pořád někde v popředí.
Lukáš: Na druhou stranu je Vsetín hokejové město. A fanoušci se společně s Pardubicemi a Kometou řadí mezi nejlepší v republice. Jestli jsou vážně tak oddaní vsetínskému hokeji, nemůže na zápasy chodit šest set nebo sedm set lidí. Jsme samozřejmě vděčni za ty, kteří chodí, ale znám i takové, kteří chodili a prý je znechutila loňská sezóna. Hokej je prý už nebaví. Kdyby si ale udělali čas a přišli se podívat na dva zápasy, třeba by zase chodit začali. Musíme si uvědomit, že zisk ze vstupného je důležitá součást rozpočtu. Když přijde na utkání šest set lidí a klub zaplatí rozhodčí, ochranku atd., tak z toho ve výsledku nic nemá. Takže jsme si dali do nového roku přání, aby na Lapač chodilo alespoň patnáct set diváků. Tak uvidíme.
PETR HROMADA: „V přípravce se učíš základy, abys alespoň ustál na bruslích. Pak přijde třetí třída a tam jsem se na prvním tréninku hned postavil do brány. Bylo to v období zlaté vsetínské éry, chytal Roman Čechmánek, můj veliký vzor. Když se trenéři zeptali, kdo by chtěl chytat, hned jsem se přihlásil.“
V týmu nemáte jasně danou brankářskou jedničku, střídáte se. Vyhovuje vám tento systém?
Lukáš: Já v tom problém nevidím. Nevadí mi to. Samozřejmě by ale bylo lepší, kdybychom se točili třeba po třech zápasech, nehledě na výsledek. Stejně se vítězná sestava mění, protože kluci ze střídavých startů nejezdí pravidelně. Stát pět nebo šest zápasů, to je už pro gólmana hodně. Trochu z toho vypadne.
Petr: Stěžovat si nemůžu. Lukáš je o osm let starší a já jsem rád, že se do té brány dostanu. Trenéři vždy postaví toho, kdo má nejlepší aktuální formu. Mně to tak vyhovuje. Jsem rád za každý zápas, který si zachytám. Ale jak říkal Lukáš, když stojíš pět zápasů, už to není ono. Přece jenom to dělá zhruba měsíc. Když tak dlouho nejsi v zápase, je to poznat a chybí ti herní jistota. Každopádně se střídáme a mezi sebou žádný problém nemáme. Kluci v kabině nám říkají, že vždycky poznají, kdo bude chytat. Když Lukáš, jde slyšet hlavně mě. A když chytám já, je to zase Lukáš, komu to víc mluví (směje se). Když chytáš, soustředíš se víc na svůj výkon. Musíš si to před zápasem trochu srovnat v hlavě a uklidnit se. Aby mužstvo cítilo, že jsi v pohodě.
Vnímáte se jako konkurenti?
Lukáš: Určitě. Konkurenční boj je jak v práci, tak v hokejovém životě. Ale asi je ten trend nastavený dobře, když jsme v tabulce vysoko. Trenéři to střídání vymysleli dobře.
Petr: Každý se snaží hlídat si své místo. Na druhou stranu kamarádi jsme, do města spolu chodíme a kafe spolu také dáme. Rozhodně si neřežeme tkaničky.
Když jeden z vás chytá, druhý sedí na střídačce. Co se tomu nechytajícímu honí hlavou?
Lukáš: Tak měl by tomu druhému fandit, že… (směje se). Ale vážně. Hrajeme o postavení v tabulce, diváky a v konečném důsledku i o peníze, takže se povzbuzujeme. Máme nastavený trend střídání, takže to stejně nezměníme. Nemá cenu tomu druhému přát, aby pustil deset gólů. To je nesmysl.
Petr: Znám i dost gólmanů, kteří sedí na lavičce a jsou za to rádi. Když mají jít do brány, oblije je studený pocit a zezelenají. Můj případ to není, já se do branky vždycky těším, ale znám i takové, kteří by nejraději seděli a psali ten zápis (směje se).
LUKÁŠ PLŠEK: „Do Uničova moc nechodím, beztak jsem byl odmalička, asi od třetí třídy, v Olomouci. Vím snad jenom to, že Uničov hraje krajský přebor a pod sebou to má pořád pan Sršeň. Ale kolikátí jsou tabulce, to netuším. Ani na hokej jsem tam letos ještě nebyl.“
Ale asi pro vás není jednoduché, když jeden začne utkání a v jeho průběhu střídá…
Petr: To jsme si řekli, že dělat nebudeme. To je hrozné.
Lukáš: Rozhodli jsme se, že to necháme vyloženě na trenérech a sami z branky odjíždět nebudeme, protože pro toho druhého gólmana je tohle úplně nejhorší.
Petr: Četl jsem rozhovor s Lukášem Mensatorem, který chytá extraligu, a ten říká, že by z brány v životě neodjel. Je už tak vycvičený. Říkal, že by měl gólman utkání dochytat, ať se děje co se děje. A jestli nějakou chybu udělal, měl by se snažit mužstvu pomoct tím, aby předvedl zase nějaký dobrý zákrok.
Mimochodem, stojíte v bráně odjakživa, nebo vás někdy trenéři zkoušeli i v poli?
Lukáš: Myslím, že někdy ve třetí nebo čtvrté třídě jsem asi rok hrál v poli. Pak se zranil brankář a protože můj starší brácha chytal a já se na něj chodil dívat, postavil jsem se také do brány. Myslím, že každý gólman by měl rok nebo dva hrát v poli, aby se naučil bruslit. A pak ho to buď v bráně baví, nebo ne. Také je důležité, aby se nebál.
Petr: V přípravce se učíš základy, abys alespoň ustál na bruslích. Pak přijde třetí třída a tam jsem se na prvním tréninku hned postavil do brány. Bylo to v období zlaté vsetínské éry, chytal Roman Čechmánek, můj veliký vzor. Když se trenéři zeptali, kdo by chtěl chytat, hned jsem se přihlásil.
Lukáš: (k Petrovi) To jsi tehdy chodil na mně, ne?
Petr: No jo, tys tam seděl. Říkal jsem si: Hlavně nedopadni jako Plšek! (směje se). Já hned věděl, že chci chytat a už mi to zůstalo. Když ale máme s kamarády nějaký silvestrovský zápas, jdu do útoku. Rád si to vyzkouším i z té druhé strany!
PETR HROMADA: „Lukáš Mensator tvrdí, že by z brány v životě neodjel. Je už tak vycvičený. Říkal, že by měl gólman utkání dochytat, ať se děje co se děje. A jestli nějakou chybu udělal, měl by se snažit mužstvu pomoct tím, aby předvedl zase nějaký dobrý zákrok.“
Lukáši, ty jsi odchovancem uničovského hokeje. Máš přehled, co se s tamním klubem děje?
Lukáš: Abych se přiznal, vůbec nevím. Snad jenom to, že Uničov hraje krajský přebor a pod sebou to má pořád pan Sršeň. Ale kolikátí jsou tabulce, to netuším. Ani na hokej jsem tam letos ještě nebyl. Na uničovský stadion nemám dobré vzpomínky.
Petr: Nejlepší, co pro nás mohl Uničov udělat, bylo, že k nám poslal Fero Zúbka.
Lukáš: (směje se) To je pravda. Já do Uničova moc nechodím, beztak jsem byl odmalička, asi od třetí třídy, v Olomouci. K Uničovu moc vztah nemám.
Zato máš zkušenosti z působení v Dánsku. Letos ti bylo 28 - sníš ještě o nějakém zahraničním angažmá?
Lukáš: Už půl roku mám dobrou práci, která se na Vsetínsku nehledá snadno. Takže teď by to musela být asi nějaká opravdu výjimečná nabídka. Hokej pro mě začíná být spíš koníček. Žádné takové angažmá si určitě nehledám.
A co Petr a jeho nejbližší hokejová budoucnost?
Petr: Ta je ve hvězdách. Jsem ještě mladý a rád bych si zkusil třeba 1. ligu. A kdyby přišla nabídka ze zahraničí, rád bych si třeba zkusil i něco jiného. Jinou zemi, jiný hokej. Určitě bych rád posbíral zkušenosti i někde jinde. Každopádně na Vsetín nedám dopustit. Jsem tady odmala a mám to tu rád. Kluci, kteří přijdou odjinud, jsou často příjemně překvapeni, jak je to tu v pohodě. Město, klub, všechno šlape.
