Klub z dítěte kompletního sportovce neudělá, zapojit se musí rodiče. Chce to jen chuť, říká trenér Andrle

Profesionální trenér Josef Andrle, který se mimo trénování zabývá také vzdělávací činností, připravil v minulém týdnu prezentaci pro rodiče nejmladších hráčů VHK. Tématem společného setkání byl specifický a nespecifický pohyb u dětí a mládeže, všichni zúčastnění tedy společně diskutovali o tom, jak doplnit specifický hokejový trénink nespecifickým, nebo chcete-li spontánním, pohybem u dětí, které se v dnešní době hýbou čím dál tím méně.

Vaše prezentace byla cílená na edukaci rodičů. Proč je pro ně toto téma důležité?
Toto téma není důležitě jen pro hokej, ale speciálně pro rodiče hokejistů to bylo koncipováno jako informace o tom, že klub nemůže zasaturovat veškerý rozvoj. Rodiče se nemůžou spoléhat na to, že když dají dítě na sport, v tomto případě jej svěří do hokejového klubu trenérovi, tak to bude stačit a udělá z něj kompletního sportovce. Takhle to prostě nefunguje.

Co by tedy rodiče měli dělat?
První věcí je si uvědomit, kolik pohybu je dítě schopno vydržet, což mimo jiné rodiče viděli i v prezentaci. Specifický pohyb je pro děti samozřejmě daleko náročnější než nespecifický, protože souvisí s psychikou a nastavením dítěte. V momentě, kdy se rodiče pokusí zamyslet nad skladbou rozvržení specifického tréninku, což tady v rámci prezentace proběhlo, tak přijdou na to, že můžou pomoct i z hlediska unavitelnosti nebo lepší produkce specifického pohybu právě nespecifickým tréninkem nebo pohybem, který můžou sami naplánovat a také se jej účastnit.

Jaká další aktivita je vhodná na doplnění k hokeji?
Všechny pohyby, které nabízí rozvoj motoriky. Ať už je to třeba plavání, gymnastická nebo atletická průprava, běh obecně, klidně i kolo. Jednoduše jiné pohyby, které dostanou dítě z rovnovážně těžkého silového pohybu na bruslích a dají mu větší stabilitu.

Jak se vypořádat s tím, že hokej je sám o sobě náročný sport?
Tohle bývá spíše časový problém. Kvůli dojíždění na zimní stadion už na další program nemusí být čas, ale na druhou stranu, pokud není zápas, tak je většinou volno celý víkend. Jsou tam dny, kdy trénink není, a to by automaticky nemělo znamenat volno. V dny specifického tréninku je doma vhodná nějaká kompenzační aktivita. Na dny volna je pak vhodné něco naplánovat. Je to zase a jen o tom plánování. Mladý sportovec by měl vědět, že k hokeji automaticky patří i jiné aktivity a víkendový výlet na kole není jen spontánní nápad tatínka.

Není tajemstvím, že v dnešní době mají děti méně přirozeného pohybu. Jaký je zájem rodičů tento problém řešit?
Ti, kteří mají zájem, přijdou na prezentaci nebo si k tématu najdou jinou cestu. To platí i o našem setkání tady v klubu. Nicméně bych byl rád, kdyby se tato informace dostala i k těm, kteří se z nejrůznějších důvodů nedostavili. Rodiče se tady zamysleli a bylo vidět, že si v hlavách dokázali přehrát nejen život malého sportovce a to, co by mohli udělat navíc, ale také časové dotace, které tomu věnují. Je důležité se podívat do budoucna, co chci dítěti dát. Ne, kam ho chci dostat sportovně. To je věc dítěte.

A jaký je zájem o toto téma jinde?
U kolektivních sportů jako je hokej, fotbal, házená nebo volejbal je to podobné. Vždy je důležité si uvědomit, že dítě sice dávám do kolektivního sportu, ale o jeho úspěšnosti rozhoduje individuální rozvoj. Já mám individuálního sportovce, u kterého chci, aby se prosadil v kolektivním sportu. A proto si pořád musím uvědomovat, že vše, co se neděje na hřišti při specifickém tréninku, je závislé právě na tom, co já vymyslím navíc.

Jak moc je v tomto dítě závislé právě na rodičích?
Je to jenom o rodičích. Bohužel je potřeba si říct, že žádná jiná instituce to zatím nedokáže nabídnout. Škola vůbec, klub je vytížený tím, že má dané počty trenérů a hodin provozu. Je na rodičích, aby se zajímali o to, co můžou dělat. Případně si mohou nechat poradit v klubu, aby nevařili z vody, protože ne každý rodič je v tomto odborník. Je ale pravda, že třeba tatínci, kteří tady byli a obvykle sedí na tribunách, tak o pohybu něco ví. Určitě pro ně není problém vymyslet trénink, je to jen o té chuti a uvědomění.

V jakém věku je ideální začít pro dítě vymýšlet další program?
Takové otázky často padají. V dnešní době začínají děti s hokejem v pěti šesti letech, a proto je edukace rodičů strašně důležitá. Jakmile začne dítě dělat nějaký specifický pohyb ve sportu, tak je důležité, aby probíhala i druhá strana a rozvíjel se pohyb ve všech formách. Od rychlosti, obratnosti, která velmi často chybí, koordinaci, síle k základním pohybovým vzorům. Dítě se ještě v pěti letech velmi dobře hýbe a dělá všechno spontánně. Bylo by dobré to nepřerušovat.

Pro vás tato prezentace nebyla první spoluprací s VHK. Jakým způsobem s klubem dlouhodoběji spolupracujete
Zadání bylo udělat systém v off ice přípravě, což se děje a probíhá. Druhým zadáním bylo proškolení trenérů pro hokejovou přípravu, aby měli větší povědomí, vědomosti a znalosti v oblasti off ice tréninku. Proběhlo také proškolení kondičních trenérů. Potom to bylo také navázání komunikace mezi specifickým a nespecifickým tréninkem, což ale není běh na krátkou trať.

Vidíte nějaký progres?
Nemůžu to úplně posoudit, protože tady nejsem přítomný na trénincích, ale mám to zprostředkované přes prostředí, v kterém vidím tréninky připravené. Nevím, na kolik procent se úplně přesně vykonávají, ale řekl bych, že se to posouvá minimálně v nastavení hokejových trenérů. V rámci školení se dozvěděli informace, které se asi běžně nedozví – jak funguje lidské tělo, jak funguje pohybová a kondiční příprava v současné době a jak je potřeba se na mladého hokejistu dívat. V tom si myslím, že se to posouvá.