Daňkovi spadl kámen ze srdce, kouč Jenáček děkoval týmu i divákům

Nedělní noc ve Vsetíně byla pořádně dlouhá. Není divu, junioři VHK se po čtyřech letech vrátili do NOEN extraligy, když v rozhodujícím barážovém utkání porazili celek Kladna 4:0. Mezi opory mužstva tradičně patřil brankář Kohn, jenž svůj výkon ozdobil vychytanou nulou, a také kapitán Josef Daněk, lídr vsetínské kabiny. „Spadl mi obrovský kámen ze srdce,“ ulevil si nadšený Daněk. „A jsem strašně rád, že to bylo na Vsetíně,“ říkal uprostřed oslav.

Poslední krok je vždy nejtěžší. Okřídlené úsloví platilo i v neděli večer na vsetínském Lapači. Protože v odpoledním utkání porazil Hradec Králové soupeře z Ústí, bylo pouze na Vsetínských, jak se svojí situací naloží. Vše měli ve svých rukou. Pokud by jakýmkoliv způsobem večer vyhráli, udrželi by první barážovou příčku a postoupili by do extraligy. V opačném případě by se radovali Královští Lvi. „Už před zápasem jsme věděli, že Hradec proti Ústí vysoko vede a vyloženě bude čekat na to, jestli to proti Kladnu zkazíme,“ připustil vsetínský kapitán. „Když ale budu mluvit za sebe, já to v hlavě neměl. Myslím, že jsme hráli svoji hru a určovali tempo zápasu,“ těšilo jej.

Středočeši, kteří už byli v boji o nejvyšší soutěž ze hry, ovšem neprodali kůži lacino. Bylo jasné, že extraliga jim unikne, ale i tak si chtěli poslední utkání sezony užít se vším všudy. Přistoupili k němu zodpovědně a místy Valachům pořádně motali hlavy. „Nebylo to opravdu jednoduché. Kluci i já jsme sbírali síly už ani nevím odkud. Ale díky fanouškům jsme dostávali do žil novou a novou krev,“ vysekl Daněk poklonu téměř dvěma tisícovkám fanoušků, kteří přišli vsetínské mladíky v neděli podpořit.

„Atmosféra byla skutečně fantastická,“ rozplýval se i trenér Luboš Jenáček, pro kterého musel návrat do nejvyšší soutěže znamenat i osobní satisfakcí. Tým juniorů totiž převzal v průběhu sezony 2008/2009, kdy zdecimovaní Valaši sestoupili. Nyní se konal velký návrat. „Chtěl bych divákům poděkovat za to, že přišli v hojném počtu na všechny tři domácí zápasy baráže. Hrát před takovou kulisou, to byla paráda. Naši kluci hráli v neděli před takovou návštěvou už potřetí, navíc někteří z nich měli zkušenosti z A-týmu. Naopak někteří hráči Kladna s tím asi měli problém a na jejich výkonech se to mohlo podepsat,“ přemýšlel nahlas vsetínský lodivod.

Podle Josefa Daňka nesvědčilo soupeři z města oceli ani malé vsetínské kluziště. „To se určitě také projevilo. Kladenští jsou zvyklí na své velké hřiště, kde si mohou dát přihrávku a mají na všechno čas. Oproti tomu Vsetín znamená malý prostor, hodně lidí a atmosféru,“ vykládal hráč s céčkem na hrudi, podle kterého se rozhodující duel zlomil zhruba v polovině třetího dějství. „V ten moment jsme ubránili dvojnásobné oslabení. Nedostali jsme v něm branku a pak už jsme skutečně věřili, že utkání vyhrajeme.“

Luboš Jenáček vypíchl důležitost dvou branek v rychlém sledu na začátku druhé třetiny. Na Barošův zásah z první dvacetiminutovky tady navázali Kývala s Tobolou a Vsetín díky tomu odskočil soupeři na rozdíl tří gólů. „To nám rozvázalo ruce i nohy,“ poznamenal Jenáček. A když v polovině zápasu zvýšil na - jak se později ukázalo konečných - Martin Štrbík, byla parta v zelenožlutých dresech na nejlepší cestě za snem. Pak už jen „stačilo“, aby se Středočeši nedostali zpět do hry, čemuž zamezila i Daňkem vzpomínaná dvojnásobná početní výhoda Kladna, a na Lapači mohly propuknout bujaré oslavy.

Vsetínská mládež tak definitivně potvrdila výbornou sezonu. Zatímco mladší i starší dorost se po určitých problémech dokázal poměrně suverénně zachránit mezi elitou, juniorka se do ní po čtyřech letech zase vrátila. VHK je díky tomu jediným druholigovým klubem, jehož všechny mládežnické kategorie budou od podzimu působit v nejvyšší soutěži. „Teď to bude hodně o zajištění prostředků, jednání se sponzory, radnicí a krajem tak, abychom mohli klukům vytvořit dobré podmínky,“ uvědomoval si už v průběhu oslav kouč Jenáček. „Budeme nastupovat proti většině mužstev, která mají v klubech akademie a dostávají příspěvky od hokejového svazu. Věřím, že poskládáme dobrý tým. Každý nováček to má v první sezoně těžké, takže prvotním cílem v příštím ročníku bude udržení soutěže. A já klukům věřím,“ dodal.

Mezi hráče, na které se bude moci vsetínský trenér v následující sezoně spolehnout, patří právě i Josef Daněk. Tedy - pokud nebude povolán do A-týmu. „Chtěl bych hlavně zůstat zdravý. Potom je na trenérech, zda mě v příští sezoně postaví do extraligy juniorů, nebo do A-týmu. Byl bych rád, kdybych co nejvíce hrál a dostával tolik prostoru, jako teď. Je mi to celkem jedno v které kategorii to bude, já mám rád hokej a rád ho hraji,“ řekl tahoun postupujícího výběru. „Teď to ale s klukama pořádně oslavím. S každým si chci popovídat co to jen půjde, protože je možné, že třeba kluky z Ruska už nikdy nemusím vidět,“ uzavřel.