Havířovský trenér Ivan Dornič prožil ve Vsetíně nejkrásnější rok kariéry

Ještě než se postavil na lavičku hostů, šel do kanceláře navštívit kamaráda Stanislava Pavelce. Ivan Dornič, bývalý československý reprezentant a nový kouč Havířova, se s jednatelem VHK dobře zná. Byli spoluhráči ve Slovanu Bratislava a později ve Vsetíně, který Dornič coby kapitán přivedl na jaře 1994 do nejvyšší soutěže. V úterý byl na Lapači v roli protivníka, i tak se ale cítil ve známém prostředí dobře. „Ve Vsetíně jsem zažil asi nejkrásnější rok ve své hokejové kariéře,“ říkal Dornič po utkání, které jeho Panteři vyhráli 4:2.

Ve Vsetíně jste si vyzkoušel nové herní varianty a k tomu jste ještě zvítězili. Jste spokojen?
Jsem u mužstva pouze týden a za tak krátkou dobu se nedají natrénovat velké věci. Nejsem kouzelník, čaroděj ani nic podobného. Musím ale kluky pochválit, že v zápase předvedli to, co jsme za ten týden stihli vyzkoušet. Na jejich hře to bylo vidět. V první třetině se sice hůře dostávali do tempa, ale pak to bylo lepší a lepší. Jsem velmi rád, že jsme v závěru utkání strhli vítězství na naši stranu.

Souhlasíte, že výkonnostní rozdíl tentokrát nebyl mezi druholigovým Vsetínem a prvoligovým Havířovem veliký?
Utkání rozhodně splnilo naše očekávání, byť na ledě nebyl takový výkonnostní rozdíl, jaký by měl být mezi první a druhou ligou. Je ale pochopitelné, že mužstvo z nižší kategorie se chce vytáhnout a to první mužstvo musí svou pozici potvrdit. Musím říct, že chlapci se té situace zhostili velice dobře.

Jak jste se vlastně cítil ve Vsetíně, kde jste v roce 1994 zažil postup do extraligy?
Je to pro mne známé prostředí a musím říct, že velice příjemné. Zažil jsem tu asi nejkrásnější rok ve své hokejové kariéře.

Stýkáte se s tehdejšími spoluhráči?
Velice jsem si rozuměl s koučem Zdislavem Tabarou a velice mě mrzí to, co se stalo. Když se občas potkám s bývalými spoluhráči, určitě si zavzpomínáme na dobu strávenou ve vsetínském dresu. Byly to velice příjemné časy.

Teď působíte coby trenér v Havířově. Jak jste se k Panterům dostal?
Seběhlo se to velice rychle. V Havířově skončil pan Kaňkovský a klub oslovil mne. Mezitím jsem však měl nabídku z Liptovského Mikuláše hrajícího slovenskou extraligu, takže jsem odešel tam. Sháněli totiž náhradu za trenéra Mojmíra Trličíka, který odešel právě do Havířova. Ten se nakonec ale vrátil a zůstal v Mikuláši, takže pro mne nebylo místo. Proto jsem se rozhodl akceptovat novou nabídku Havířova. Jsem tu, ale musím říct, že zvažuji další působení u mužstva. Velice těžce se pracuje s mužstvem, u kterého se projevují nedořešené záležitosti z minulé sezóny. Hráče potom nejde přinutit aby makali, protože přemýšlí nad svými požadavky, které jsou ze strany klubu nesplněné. Pokud je tam finanční sekyra dva tři měsíce, velice těžce se pracuje.

Takže finanční situace Havířova není jednoduchá.
Klub nám slibuje, že všechno doplatí. Je to teď na jeho funkcionářích, zda dodrží své slovo. Od toho bude odvislý další vývoj.

Když klub splní, co slibuje, zůstanete v Havířově?
Jasně, mám tady smlouvu. Ale když uvidím, že to nepůjde, tak se v momentě sbalím a půjdu pryč.

Pracujete s dost mladým mužstvem. Jaké můžete mít ambice?
Mužstvo je opravdu velice mladé. Když se dostaneme mezi dvanáct vyvolených a zahrajeme si play off, bude to, jako kdybychom vyhráli titul. Budeme za mistry.