Hrát za muže je pro mě zážitek, říká Josef Daněk

Vsetín v posledním zápase kalendářního roku 2012 hostil Bobry z Valašského Meziříčí, kteří jsou stále na beznadějně posledním místě tabulky. Tentokrát neplatilo známé pravidlo, které říká, že derby nemá favorita. Tím byl pro tentokrát tým žlutozelených a to i přes to, že poslední čtyři zápasy nedopadly podle jeho představ. V jednoznačném utkání přejel Bobry 7:0 a svou druhou brankou za muže se o toto vítězství zasloužil i Josef Daněk.

Josef Daněk je v letošní sezóně jedním z tahounů vsetínské juniorky, i proto si ho trenér Hlobil vedle Toboly, Kývaly či Žáka vybral, aby vyzkoušel jeho schopnosti v seniorské soutěži. Ten zatím nastoupil ve čtyřech zápasech: byl u vsetínské výhry proti Karviné (5:2), první gól za muže si připsal v Přerově, kde Vsetín podlehl tamním Zubrům (6:5), byl u prohry v Novém Jičíně (2:0) a v posledním utkání v roce 2012 si připsal další branku, tentokrát proti valašskomeziříčským Bobrům. Čtyři zápasy, dvě výhry, dvě branky, to je tedy statistika Josefa Daňka, který však zůstává nohama na zemi.

„Oba dva góly, které jsem za muže zatím vstřelil, patří podle mě k trefám spíš šťastným.“ V Přerově snižoval Josef Daněk na 6:4 nepříliš tvrdou střelou, využil toho, že gólman Vojtek neměl svůj den. Proti Bobrům tečoval Vodákovu střelu od modré a vyhnal tak Slováka z klece. „Dnešní moje branka byla hodně o práci celé pětky, co byla na ledě. Valmez ztratil kotouč ve středním pásmu, kluci si to párkrát přihráli mezi sebou, já jsem stál před gólmanem a jen tu střelu protečoval do branky.“ V dnešním zápase se znovu ukázalo, že čtvrtá vsetínská lajna není o nic pozadu za těma ostatníma, opět se dokázala prosadit i gólově.

Výroční zápas sledovalo podle oficiálních čísel 1840 diváků, kteří mohli sledovat gólový koncert domácího celku, který se zastavil na čísle sedm. „Pro mě osobně to byla nejlepší atmosféra, co jsem na Vsetíně zažil. Hrát s takovými hráči jako je Zůbek, Mikšovský nebo Hruška je pro mě obrovský přínos, je to velká zkušenost, ale zároveň je to i radost, zahrát si s nimi.“ Po čtyřech porážkách v řadě je toto vítězství o to sladší, že je zrovna proti soupeři, kterému Vsetínští dlouho nemohli přijít na kobylku a teprve ve čtvrté sezóně s ním právě v tomto zápase dokázali uhrát v domácím zápase všechny tři body. „Dnes to bylo jiné v tom, že jsme nebyli tolik vylučovaní jako v předchozích zápasech, kdy jsme v Přerově či Havířově kousali do posledních minut, ale přesto jsme si neodvezli žádné body. Ty síly už tam prostě chyběly. V Jičíně jsme nedokázali vstřelit ani jednu branku, chyběla nám tam i trocha toho štěstí. Dnes tam naopak napadlo skoro všechno, dali jsme sedm gólů a po zásluze jsme zvítězili.“

V posledních zápasech se na lavičce objevuje kromě Viktora Hlobila a Libora Forcha také trenér vsetínské juniorky, Luboš Jenáček. „Já jsem moc rád, že pan Jenáček stojí na lavičce. Hraji pod ním už strašně dlouho a on má v kabině opravdu velké slovo. Neřekne toho moc, ale když už něco řekne tak je to opravdu úderné a sedí to, ať už při hecování nebo při udílení jednotlivých pokynů. Hrát pod ním je opravdu super.“ Vsetínským juniorům začíná po novém roce další kolotoč zápasů, kdy hrají systémem pátek-neděle, a tak nebudou nejspíš tolik k dispozici, jako byli v posledních zápasech. „Uvidíme, jak to bude, trenéři se zatím domlouvají. Naší prioritou je ale postup juniorky zpátky do extraligy, máme vysoké cíle, ale zároveň to máme dobře rozehrané. Za muže si jdeme vždycky zahrát s velkou chutí, ty zkušenosti, co tady nabereme, se budou určitě hodit. Není to ale jen o zkušenostech, je tam skvělá parta, je to zážitek si za muže zahrát. Střídá se nás tam z juniorky víc, nemáme si co závidět“, uzavírá Josef Daněk.