Luboš Rob se vrátil na místo činu a dvakrát bodoval, na úspěch týmu to ale nestačilo

Č e s k é B u d ě j o v i c e – Hokejisté Vsetína mají za sebou poslední letošní extraligový výjezd. Z jihu Čech se však vracejí s prázdnou, a to i přestože po dvou třetinách vedli o jeden gól. Nejlepším hráčem Valachů byl podle mnohých ještě nedávno českobudějovický útočník Luboš Rob. „Samozřejmě mě těší, že jsem se podílel na obou brankách. Cítil jsem se v pohodě a jsem rád, že se mi tohle utkání povedlo,“ usmíval se po zápase zkušený forvard, které ho však mrzí kolaps týmu v závěrečném dějství, kterým Vsetínští přišli o šanci na dobrý výsledek.

Více než specifický náboj mělo utkání Českých Budějovic, které bojovaly o postup do elitní osmičky, a Vsetína, jenž se už delší dobu připravuje na baráž, pro Luboše Roba. Útočník, který strávil prakticky celou svou kariéru na jihu Čech, se objevil poprvé v Budvar aréně jako soupeř. O to zajímavější to bylo v tom, že se proti svým bývalým spoluhráčům postavil v takto důležitém duelu. „Hrál jsem proti Budějovicím poprvé a ještě k tomu tady, takže to pro mne bylo určitě specifické utkání. I přesto bych ale neřekl, že jsem byl nějak přemotivovaný nebo něco podobného. Jenom jsem chtěl lidem dokázat, že jsem to ještě nezapomněl hrát,“ tvrdí s osobitým úsměvem na tváři protřelý útočník.

To, čeho chtěl dosáhnout, dosáhnul. V zápase byl totiž nejlepším hráčem hostujícího celku a do svých statistik si připsal dva kanadské body za branku a asistenci. „Samozřejmě mě těší, že jsem se podílel na obou brankách. Cítil jsem se v pohodě a jsem rád, že se mi tohle utkání povedlo.“ Byl to právě Luboš Rob, kdo poprvé překonal ve 23. minutě českobudějovického Jana Cháberu. Svůj tradiční úlet po křídle zakončil jedovatou střelou.

„Všiml jsem si, že Cháby nejde proti mně, takže jsem měl čas se podívat, kam vystřelit. On pak začal trochu couvat a já jsem si řekl, že to chce dát hodně nahoru a nebo mezi nohy. Nakonec jsem tam tu skulinku našel, takže to bylo vědomé, takhle to zkusit,“ pokyvuje hlavou “Kondor“. Vzhledem k jeho odvedené práci má na jihu Čech stále hodně fanoušků, a tak se při zápase ozývalo i jeho jméno. „Moje hlava a srdce je stále v Budějovicích a bylo to moc příjemné,“ děkuje na dálku křídelník.

Ze strany vsetínského mužstva se utkání neodvíjelo úplně nejhůře. Počáteční tlak domácích přečkalo a po první třetině prohrávalo pouze o jednu branku. „Budějovice nedaly ze začátku dva góly, čímž nám neutekly.“ V druhém dějství se Valachům povedl dokonalý obrat. Dvěma trefami zaskočili Jihočechy a vypadalo to, že na body by Vsetín mohl dosáhnout. „Druhou třetinu jsme sehráli výborně a zaslouženě si ji vyhráli. Škoda, že se nenaučíme hrát třeba za stavu 2:1 nebo 2:2 a nedokážeme ten výsledek udržet do konce,“ naráží Rob na promrhání nadějného vedení ze závěrečné části, kdy hosté inkasovali v rozmezí dvanácti minut hned třikrát, a sami se tak připravili o přijatelnější výsledek.

„Já jsem cítil, že Budějovice jsou trochu nervózní. Oni potřebovali vyhrát, jelikož tyhle tři body by jim hodně pomohli k play-off, takže to na nich bylo znát.“ Luboš Rob i se svými spoluhráči musel sklonit hlavu nad výkonem domácích zejména z poslední třetiny. On sám však prožil výjimečný večer. „Vždycky, když nějaký hráč hraje v týmu, kde dříve hrával, tak prohodí pár slov s bývalými spoluhráči. Ne že bychom se nějak přehnaně hecovali, ale takovou malou svačinku jsem tady slíbil. Kluci si ji ale za ten výkon, co předvedli, zaslouží, takže i když jsme prohráli, tak tohle pro ně udělám rád,“ popisuje neúnavný šprýmař své prostředky ke zlepšení nálady v týmu.

Není to však tak dlouho, co byl na druhé straně barikády a chtěl v barvách Český Budějovic po návratu do nejvyšší soutěže opět po dlouhé době bojovat o mety nejzářivějších hodnot. „Pro mne to nebyla lehká situace. Já jsem o tom mluvil s Edou Turkem a vím od něj, že tady všichni do play-off strašně moc chtějí a udělají pro to všechno. Určitě jsem nehrál, abych nějak Budějovicím pomohl, ale tak aby ten zápas z naší strany nějak vypadal. My se navíc musíme připravovat na baráž, takže nejsme v situaci, kdy bychom mohli nějak vypouštět zápasy,“ má jasno Luboš Rob.

Nebylo to opět lehké utkání. Jihočeši sice začali nepoměrně lépe a aktivněji než v zápase s Chemopetrolem, ale vsetínská houževnatost a dobré bruslení byly vcelku těžkým oříškem. „Bylo to, stejně jako s každým slabším soupeřem, co sem přijede hodně bránit, těžké utkání. Museli jsme se tlačit více do útoku, což se nám dařilo lépe než v minulém nevydařeném zápase,“ tvrdí útočník Jiří Šimánek. Před olympijskou přestávkou si vybudovali Jihočeši vynikající výchozí pozici do závěrečného extraligového sprintu, na jehož konci měl být postup do play-off.

Při pohledu na rozlosování a bodová konta mužstev pohybujících se kolem hraničního pásma osmé příčky Českým Budějovicím mnoho odborníků věřilo. Veškerá předsevzetí ale vzala za své hloupou prohrou s Litvínovem a následným těsným neúspěchem v nedobytném Liberci. „ Tři neděle jsme se tady připravovali na to, že z těch čtyř utkání dvě vyhrajeme. Hned první dva nám ale nevyšli, takže je to pro nás úleva, že jsme dnes vyhráli a dokázali postoupit,“ usmívá se střelec svou branek večera. Obě měly naprosto nebetyčnou důležitost. V čase 42:06 hbitý forvard vyrovnával nádhernou brankou stav utkání na 2:2.

„Křiknul jsem v pásmu na Kotrče, který mi to hodil mezi beky. Napřed jsem myslel, že budu střílet, ale brankář hodně vyjel a mně nezbývalo nic jiného, než zajet do strany. Když gólman ležel, tak už stačilo objet branku a pak už to bylo jednoduché,“ popisuje svůj úspěch jako by se nechumelilo a navazuje na čtvrtou branku, jež definitivně zlomila vaz všem vsetínským nadějím.

„Bylo to nahození na branku, kam jsem dojížděl. Od gólmana se mi puk odrazil do hrudi a pak to tam nějak zapadlo. Nevěděl jsem, jestli rozhodčí nepískne třeba postavení v brankovišti nebo nějakou jinou věc, tak jsem se radši na něj podíval a když ukázal na branku, tak to bylo jasné.“ Obě trefy přišly ve třetí třetině, která byla z hlediska domácího týmu jednoznačně nejlepší partií zápasu.

„Vyříkali jsme si po druhé třetině mezi sebou v kabině nějaké věci. Šlo o to, abychom si víc pomáhali a hráli lépe s kotoučem a ne tak často nahazovali. Bylo třeba je přehrát chytrostí, protože jsme neměli tolik šancí, abychom je úplně jasně převálcovali. Sami jsme si řekli, že do toho musíme jít naplno, protože to mohl být taky poslední domácí zápas sezony, což jsme pochopitelně nechtěli,“ má jasno jihočeský odchovanec, jehož odpověď na otázku s krycím názvem “Play-off“ je stručná, leč výstižná.

„O play-off jsme se bavili asi tak, že jsme si řekli, že jsme tam. To je všechno.“ Nepopírá fakt, že nervozita byla patrná, avšak závěr zápasu si domácí hráči užili plnými doušky. „Něco o výsledcích z ostatních zápasů jsme věděli, protože probíhají na kostce, ale hlavně jsme se soustředili na vlastní výkon. Asi půl minuty před koncem nám trenéři řekli, že Pardubice už dohráli a že jsme tam,“ uzavírá Jiří Šimánek.