Lukáš Kuchařík: V některých zápasech jsme si zasloužili vyhrát

Polovina základní části Krajské ligy mužů je minulostí. Vsetínský B-tým si v ní nevedl dobře, nepřipsal si na své konto ani jednu výhru a první bod přišel až v minulém zápase proti Uničovu. „Myslel jsem si, že to nebude úplně jednoduché a že pár proher mít budeme, ale určitě ne jedenáct nebo dvanáct zápasů v řadě,“ přiznal Lukáš Kuchařík, který se stal tím, kdo pro Vsetín zařídil alespoň remízu, když v 59. minutě vyrovnal na 4:4. Vsetínský forvard mluvil nejen o nedělním zápase, ale například i o celém dosavadním působení vsetínské juniorky v Krajské lize a nedostatku hráčů v týmu.

Co říkáte na dnešní zápas?

Konečně alespoň bod. Myslím si, že už jsme si ho zasloužili. Hlavně dneska. Jako tým jsme předvedli opravdu dobrý výkon.

Skoro celou první třetinu jste se pohybovali v útočném pásmu a soupeře jste přehrávali...

Podle mě to bylo tím, že soupeř přijel na zápas pozdě a šel hrát bez rozcvičky. My jsme byli rozcvičení, tak jsme na ně vletěli. Snažili jsme se toho využít, předtím jsme to řešili i v kabině. Nasázeli jsme nějaké góly, dostali jsme se do vedení a věřili, že to udržíme. To se nám bohužel nepovedlo, ale jsme rádi alespoň za ten bod.

Vás nijak neovlivnilo, že zápas začal o čtyřicet minut později?

Ne, určitě ne.

Ve druhé třetině jste nahrával na gól Janoška, který zvyšoval na 3:1. Jak vnikla tato situace?

Jejich hráč nahodil za bránu, tak jsem si tam pro puk sjel, rozhlédl jsem se kolem, Keša (Miroslav Janošek) jel kolem, tak jsem mu to tam žábou hodil a on už to dokázal proměnit.

Soupeř dokázal otočit na 3:4, co jste si říkal v této situaci?

Že už to není možné (smích). Stále jsme si věřili, že vyrovnáme a půjdeme do prodloužení. Na konci jsme taky ještě měli nějaké šance, snažili jsme se je proměnit, ale nic. I v prodloužení jsme věřili, že to ještě znovu otočíme a vyhrajeme. Nakonec se to holt nepovedlo.

Vyrovnávací branku na 4:4 jste vstřelil vy. Jak k tomu došlo?

Petr Fojtů tam projel, protáhl to a snažil se puk nějak zasunout do branky. To se mu ale nepovedlo a puk se nakonec nějak odrazil ke mně, já už jsem do toho jenom tak píchl a padlo to tam.

Polovina zápasů základní části krajské ligy je za vámi, jak hodnotíte tuto uplynulou část?

Tak no to, že máme tak mladý tým, tak si myslím, že některé zápasy jsme mohli vyhrát. Já si ale myslím, že se to obrátí v dobré. Ono se to celkově špatně hodnotí, když jsme všechno prohráli, ale v některých zápasech jsme si určitě zasloužili vyhrát. Jak už jsem řekl, máme hodně mladý tým a v ostatních klubech hrají hráči, kteří třeba nastupovali v druhé lize, někteří možná i v Extralize. Tito hráči mají zkušenosti a my máme mladý tým, který bruslí a hraje do těla. Nejvíce nás takhle přehrála asi Kroměříž a určitě Břeclav, kde jsme dostali 11:0.

Čekal jste na startu sezóny takovýto průběh? I vzhledem k věkovému průměru týmu.

To jsem opravdu nečekal. Čekal jsem, že alespoň pár výher bychom mohli dát. Myslel jsem si, že to nebude úplně jednoduché a že pár proher mít budeme, ale určitě ne jedenáct nebo dvanáct zápasů v řadě.

Měl jste před prvním zápasem v Krajské lize přehled o týmech?

Ne, vůbec nic. Neznal jsem žádné hráče, týmy. Až postupem času nám kluci, třeba Petr Musil a podobně, ti co ty hráče znají, říkali kde kdo hraje. Tu ligu jsem předtím vůbec neznal.

Petr Fojtů je vaším trenérem, ale zároveň i spoluhráčem. Jak jej vnímáte během zápasu?

On zná ty hráče, takže nás na ně upozorní před zápasem, ale při zápase nás nijak netrénuje, takže v ten moment jej vnímám jako spoluhráče.

Co by podle vás bylo třeba změnit do dalších zápasů?

Měli bychom chodit všichni. Jako na to, že hrajeme některé zápasy třeba v jedenácti lidech, tak před klukama smekám. Co se týče hry, myslím si, že ono to až tak špatné není. Hlavně se nesmíme nechat vylučovat, protože to nás někdy stojí zápasy. Například v minulém domácím zápase jsme se nechali vyloučit hned ve třetí minutě, hráli jsme asi čtyři minuty v oslabení a dostali jsme tam snad čtyři góly a bylo po zápase. Toho byla škoda. Takže hlavně se nenechat vylučovat a bojovat.

Uničov dneska přijel v podobném počtu, v jakém jste hráli vy. Ovlivnilo i tohle nějak zápas, když většinou hrajete proti početnějšímu celku?

To si nemyslím. Dneska to bylo spíš o tom, jak jsme na ně vletěli. Někteří soupeři hrají třeba ve čtrnácti, ale my už jsme zvyklí hrát v jedenácti. Loni jsme hráli třeba i devíti nebo desíti lidech, ale mohlo by přijít víc hráčů, aby se to dalo rozložit do tří lajen… bylo by prostě super, kdyby chodilo víc lidí, takhle bych to zakončil.