Petr Hromada: Odpočali jsme si a dostali novou chuť do hokeje

Dvojici regionálních derby s Valašským Meziříčím mají vsetínští hokejisté za sebou, další těžké zápasy je ovšem čekají. Jejich nejbližšími soupeři jsou Prostějov a Přerov, tedy týmy ze samotné špičky tabulky. „Zároveň jsou to mužstva, která hrají aktivně, takže od těch utkání očekávám dobrý hokej,“ tvrdí brankář Petr Hromada, jenž měl v poslední době velký podíl na vzestupu VHK. I díky jeho zákrokům totiž Valaši ukončili sérii čtyř utkání bez bodu, když smetli Bobry 7:0 a 5:2.

Předchozí derby jste jasně ovládli a zvítězili 7:0. Někdo možná čekal, že se stejný výsledek bude opakovat i při sobotní repríze. Připouštěli jste si to?
Věděli jsme, že půjde o úplně jiné utkání. V tom předchozím jsme vyhráli 7:0 a na co jsme šáhli, to nám tam spadlo. Zápasů, jak byl tenhle, je ale jen pár za sezonu a my jsme ještě letos takový nezažili. Bylo nám jasné, že tentokrát přijede na Lapač úplně jiný tým a podle toho jsme se na soupeře připravovali. Navíc se mu vrátili do sestavy někteří hráči po zranění.

V čem bylo druhé derby v krátkém časovém rozmezí odlišné od toho předchozího?
Stejné byly první třetiny. Lišily se jenom v tom, že Bobři tentokrát měli nějaké šance a my s nimi měli práci. Čekali jsme, že budou zalezlí a vyčkávat, co vymyslíme. Podle toho jsme odvíjeli taktiku. Bobři překvapili tím, že hlavně ze začátku napadali a tlačili se dopředu. Trochu nás tím zaskočili a i proto byla první třetina vyrovnaná. Nevím, jestli potom odpadli fyzicky nebo proto, že jsme začali dávat góly, ale zbytek zápasu jsme už kontrolovali.

Tobě se v předchozím derby podařilo vychytat nulu. Byl i tohle důvod, proč tě trenéři postavili znovu do branky?
To nevím, zeptám se jich (směje se). Ale většinou je to tak, že když se utkání vyhraje, pokračuje gólman dál. Střídáme se po porážce. Trochu jsem dopředu tušil, že když jsme posledně zvítězili, mohl bych se mezi tři tyče postavit i tentokrát.

A i tentokrát jsi měl k nule také relativně blízko. Mrzí tě hodně, že nakonec nevyšla?
U prvního gólu jsem toho moc neviděl, i když se dal určitě chytat. A ten druhý? Troufnu si říct, že puk se štěstím zapadl přesně k tyčce. Valmez měl v první třetině nějaké šance, ale potom jsem v brance hodně mrznul. Spousta lidí to asi neví, ale pro gólmana je nejhorší, když na něj dlouho nejde žádná střela a pak najednou rychlý brejk. Když nejsi v pohybu, začnou ti mrznout nohy a už to není, co to bylo. Taková situace nastala za stavu 4:2. Kdyby se soupeři podařilo dát gól, ještě by z utkání bylo drama. Naštěstí jsme si to pohlídali a ještě odskočili na rozdíl třech branek.

Utkání jste měli od druhé třetiny pod kontrolou, ale dlouho se vám nedařilo odskočit na větší rozdíl. Kdy jste začali věřit ve vítězství?
Nechci, aby to vůči Valmezu vyznělo blbě, ale my před zápasem věděli, že na ně herně máme. Šli jsme do utkání s tím, že zkrátka chceme vyhrát. Přestože jsme věděli, že to nebude takové jako minule, kdy jsme dali sedm branek. Cítili jsme, že potřebujeme vyhrát, protože tabulka je velmi vyrovnaná. Mezi 4. a 9. místem je rozdíl nějakých čtyř pěti bodů. A to je v podstatě nic.

Proti Bobrům se vám dlouhé roky nedařilo, ale v letošní sezoně se mince začala obracet. Je to obměnou jejich kádru, nebo jste zkrátka už přišli, jak na ně?
Myslím, že je to dáno určitě kvalitou. Na druhou stranu, je to fráze, ale skutečně se pokaždé začíná za stavu 0:0. Derby je vždy nevyzpytatelné. Navíc – jak jsem řekl, první třetinu mělo v sobotu Valašské Meziříčí dobrou. Troufnu si však říct, že kvalita na jejich straně není taková, jaká byla dřív. Četl jsem komentář trenéra Málka k derby a ten je už smířený s tím, že jeho tým jde do baráže. Mají to asi v hlavách, letos se jim zkrátka dlouhodobě nedaří.

Nemá v tom případě vítězství v derby nižší hodnotu?
Valmez je možná na spodku tabulky, ale právě proti takovým týmům se chytá nejhůř. Kdo tam nikdy nestál, nemůže to pochopit. Ale bavili jsme se o tom i s Lukášem Plškem. V duelech s Přerovem nebo Havířovem, kdy na tebe jde třicet čtyřicet střel z zápas, se chytá daleko lépe. Proti soupeřům jako je letos Valmez stojíš dlouho v brance, mrzneš, pak ti něco ujede a dostaneš gól. Z hlediště to vypadá hloupě. Nebýt v tempu, to je pro gólmana to nejhorší. Ale u brankáře se počítá hlavně to, kolik vychytal vítězství. My jsme v situaci, kdy je pro nás každý bod zlatý. Jsme rádi za každé vítězství proti každému týmu, vybírat si nemůžeme. Potřebujeme nasbírat co nejvíce bodů.

I proto, že jste před dvojicí derby zaznamenali nepříjemnou šňůru proher. Z čeho podle tebe pramenila?
Těžko říct. Na každý tým může padnout krize. Stát se to může kdykoliv – na začátku, vprostřed nebo na konci soutěže. Možná je to i tím, že jsme během prosince sehráli asi deset zápasů včetně vloženého střetnutí s Přerovem. Měřili jsme síly s Havířovem, Opavou… Prakticky co dva dny byl na programu zápas a dolehla na nás únava. Třeba v Novém Jičíně jsme soupeře potřebovali přetlačit, ale neměli jsme už energii. Všichni kluci mají kromě hokeje ještě zaměstnání nebo školu a to je někdy zkrátka náročné skloubit.

Dvěma výhrami v derby jste ale sérii utnuli. Odpočali jste si přes Vánoce, nebo jste něco museli změnit v tréninku?
Myslím, že to v přípravě není, ta jede dál Spíš si opravdu každý odpočinul a zase dostal novou chuť do hokeje. Teď nás ale čeká Prostějov a Přerov, oba těžcí soupeři. Když ale hrajeme doma a přijde tolik lidí, jako na derby, hraje se nám úplně jinak. Několikrát jsme si potvrdili, že na domácím ledě a za podpory diváků můžeme porazit kohokoliv.

Co tedy od nejbližších duelů s Prostějovem a Přerovem očekáváš?
Oba týmy mají na soupisce zkušené hráče a tradičně se pohybují na čele tabulky. Myslím, že je pro nás lepší hrát proti takovýmto mančaftům, které chtějí hrát hokej, než třeba proti Frýdku-Místku nebo Opavě, která v pěti brání. To nikdo nemá rád a ani pro diváka to není takový zážitek, když se dívá, jak se do pásma neúspěšně tlačíme přes pět hráčů. Takže očekávám dobrý hokej!

Jak se vyrovnáváte se zraněními, která na vás v posledním období dolehla?
Moc s tím dělat nemůžeme. Je ale pravda, že letos je těch zraněných opravdu hodně. Na marodce máme nějakých pět šest hráčů. Teď byl za námi v kabině stavený Marek Dubec, který je po operaci. Jirka Korčák má problémy s kolenem a zřejmě má po sezoně. Je toho moc. Co jsem ve Vsetíně, nepamatuji si, že bychom odehráli větší počet zápasů v plné palbě. Vždycky je to tak, že se dva tři hráči zraní.

Je to velká komplikace?
Naštěstí máme oproti loňsku širší kádr, pomáhají nám i kluci z juniorky. Takže čtyři útoky vždycky složíme. To je oproti loňsku velká výhoda, tehdy nás bylo míň. Nemůžu soudit za kluky, jestli je to lepší, nebo horší, když hrajeme na čtyři pětky, ale zdá se mi, že tak hrajeme ve větším tempu a to je dobře. Na druhou stranu - z branky to můžu vidět jinak než ostatní.

Trenér Hlobil na začátku soutěže tvrdil, že vsetínská obrana je mladá a teprve se potřebuje vyhrát. Vidíš v tomhle ohledu vývoj?
Je to určitě lepší. Když se přes léto vymění skoro celá obrana, chvilku trvá, než si sedne. Třeba poslední dvě utkání proti Valmezu jsme odehráli výborně dozadu. A i když k nám přijede soupeř ze špice tabulky, hrajeme v obraně dobré zápasy. Samozřejmě, vždycky se tam nějaké chyby najdou. Z hlavy neznám věkový průměr našich obránců, ale všechno to jsou mladí kluci. Každopádně od začátku sezony tam vidím velký posun vpřed.