Vstupenky online

Příští sezóna by měla být dobrá, věří trenér Luboš Jenáček

Václav Trávníček • 22.04.2009

Specifickou sezónu má za sebou Luboš Jenáček. Loni trénoval juniory a došel s nimi do prvního kola play off. Před uplynulou sezónou byl jmenován koučem dorostu, ale protože junioři pod vedením Josefa Halouzky směřovali k přímému sestupu do 1.ligy, byl povolán zpět. Osm kol před koncem základní části. Přestože se mu tým podařilo nastartovat, v baráži mužstvo skolila série zranění, která ostatně tým provázela celou sezónu. „Jinak bychom extraligu udrželi,“ je přesvědčen Jenáček, jenž bude v následující sezóně trénovat kategorii staršího dorostu.

K juniorům jste přišel v rozehrané sezóně. V jakém stavu jste tým našel?
Myslím, že kluci byli psychicky strašně dole. Od začátku sezóny nedokázali vyhrát dva zápasy po sobě. Příčiny, proč se do té situace juniorka dostala, hodnotil už Pepa Halouzka. Mančaft byl před sezónou hodně oslaben a vývoj sezóny poznamenala i série zranění a nemoci. Většinu sezóny kluci nehráli v kompletním složení. Prohry pak na psychice mužstva zanechaly stopy a chuť porvat se se zraněním nebo nemocí pak byla u některých hráčů menší, než kdyby mužstvo bylo na vítězné vlně. Já přišel k týmu osm kol před koncem, kdy se na nás bodově dotahovala Třebíč. První zápas jsme prohráli v Třinci a přestože jsme pak porazili Havířov, hned následující utkání nás porazily Vítkovice. Třebíč byla najednou bod před námi.

Bylo těžké hráče motivovat dál?
Byli jsme v těžké situaci a já to v té chvíli neviděl moc pozitivně. Vždycky se hraje líp mančaftu, který je předem jakoby odepsaný. Třebíč to dokázala, neuvěřitelně se zvedla a dostala se do fazóny. My jsme byli jako potápějící se loď. Ale podařilo se nám na konec základní části zkoncentrovat, dostali jsme do kluků jednoduchý, účelný hokej. Myslím, že spousta hráčů žila v trošku jiné realitě. Mysleli si, že to budou takzvaně vodit, hrát krásný hokej, jenomže na to neměli. Mělo to být postavené na bojovnosti, minimu chyb a hře ze zajištěné obrany. Prostě bojovný hokej. Spousta zápasů se totiž prohrála tak, že se v průběhu utkání vedlo a někdo si do toho najednou začal hrát svůj hokejíček na krásu. Všichni si mysleli, že si budou dávat góly. Jenomže to tak nebylo. Zápasů, kdy se vedlo třeba 4:1 a přesto se prohrálo, bylo víc. Ve finále ty body chyběly. Kdybychom jich měli o šest nebo o sedm víc, vyhnuli bychom se baráži.

„Rozhodující silou měl být ročník 1990. Ale ten se před sezónou rozpadl“

Čemu letošní mizérii přičítáte? Srazilo tým množství zranění, nebo zkrátka hráčská kvalita chyběla?
V týmu byli hráči ročníku 1989, kteří měli plnit roli tahounů. To se až tak nedařilo. Pak jsme měli mladé kluky jako Pořického, Vávru nebo Kuba, tedy hokejisty, kteří hráli juniorskou soutěž první rok a měli se to učit od starších. Rozhodující silou měl být ročník 1990. Ale ten se před sezónou rozpadl – odešel Kadlčík, Rachůnek, Holomek nebo Kůdela. Pouštění žilou bylo až moc velké. Je otázka, jestli tomu šlo zabránit. Nevědělo se, jestli Vsetín bude hrát nebo nebude. Vždyť se loni na jaře zakládal nový klub. Největší škoda byla, že kluci odešli v podstatě zadarmo. Nepodepsali VHK, takže zůstali pod HC Vsetín, kde je nějaký správce konkurzní podstaty. S tím, pokud vím, nikdo moc nejednal. Hráči odešli zadarmo a i proto po nich byla taková sháňka. Na juniorku to byli velmi dobří hokejisté. Vsetín z toho nic neměl. To, že některé piplal od žáčků, přišlo úplně vniveč. Je to škoda, protože s nimi by byla letos juniorka jinde a baráž by se vůbec nehrála.

Je možné, aby měl mančaft tolik zraněných? Napadá snad jediná věc – špatný trénink, špatná regenerace…
Každý trenér má své metody. Myslím, že Pepa Halouzka je zkušený trenér a své metody má podložené spoustou zkušeností. Těžko to hodnotit. Někdy ta sezóna taková prostě je. Dá se to vystopovat i v seniorském hokeji. Před Halouzkou byl u juniorů Pepa Turek, za kterého se víc běhalo, zvedaly se spíš lehké činky. Teď se přehodila výhybka a kluci na to asi nebyli zvyklí. Jejich tělo možná nebylo schopno se tomu tak rychle přizpůsobit. Vím, že trénovali opravdu hodně. Jestli to bylo až moc, je otázka. Každopádně to někteří opravdu nezvládli a podepsalo se to na nich. Ale pokud někdo není schopný odehrát měsíc dva v kuse a neustále se vrací po zranění a přitom musí jet naplno, je to těžké. Zranění se nám nevyhnula ani v baráži, kde jsme přitom trénovali spíše herní věci. Pouštět se do hodnocení tréninku je ale tenký let. Halouzka trénoval stejně třeba v Třinci a došel do finále. Někde prostě určité věci fungují a někde ne, když na to nejsou typy hráčů. Trénovalo se opravdu hodně a je otázka, jestli to nebylo až moc. To já ale nevím. Samozřejmě ta zranění k podobným myšlenkám vybízí, protože taková sezóna tu dlouho nebyla. A rehabilitace? Ta ve Vsetíně opravdu částečně chybí, ale snažíme se na tom teď pracovat. Už loni kolem srpna jsme ve spolupráci s městem dostali plavenky a mohli chodit do lázní. Myslím, že i teď to bude lepší.

Na konci základní části se tým pod vaším vedením zvedl, udělal sérii pěti zápasů bez porážky, dostal se před Třebíč a zajistil si účast v baráži. V prolínací soutěži ale selhal. Co se stalo?
Stalo se to, že kluci byli celou sezónu pod tlakem. Závěr základní části vyšel až nad očekávání, ale baráž začínala už dva dny po posledním kole. Kluci zhluboka vydechli, spadlo to z nich, ale pak bylo strašně těžké v sobě sebrat síly a znovu se namotivovat na úplně novou soutěž. Cítil jsem to už v prvním zápase s Hradcem Králové, který jsme vyhráli na penalty. Šlo vidět, že tým není tak vyladěný a že má za sebou psychicky strašně těžkou sezónu. Někteří kluci nebyli schopní se znovu vybičovat k výkonům, které byly v baráži potřeba. Chtěl bych ale zdůraznit, že nás znovu zasáhla zranění. V prolínací soutěži jsme nepropadli. Rozhodující byla první polovina z těch deseti utkání. Kdyby se nám podařilo vyhrát doma s Jihlavou a Sarezou, tak bychom extraligu udrželi. Tyhle dva zápasy dělaly šest bodů, které by tabulku baráže úplně otočily. My jsme je ale nezvládli a to proto, že nám chyběli hráči, kteří umějí dát gól. Podívejte se na extraligu dospělých. Litvínov prohrál v play off s Karlovými Vary 4:0 na zápasy, ale chyběl jim Reichel, Černý, chvíli Šlégr a Hübl. Mančaft pak vypadá prostě jinak. Nám těsně před začátkem baráže vypadl druhý nejlepší střelec Martin Surovec, který si poranil meniskus. Martin Červenka si urval rameno, Martin Valigura si zase zlomil klíční kost. Druhý zápas baráže si Tomáš Vávra natrhl vaz v koleni, zranil se i Jakub Pořický. Takže nám chyběl druhý, třetí, čtvrtý a pátý hráč kanadského bodování. Zacelit takovou díru bylo velice těžké, ta síla prostě nebyla. Kdyby tito hráči mohli nastoupit, ta dvě důležitá utkání bychom zvládli a baráž uhráli. Jako základní důvod, proč jsme neudrželi extraligu, vidím ten, že nám vypadlo čtyři až šest útočníků z prvních třech útoků a s nadsázkou se dá říct, že jsme baráž dohrávali s půlkou dorostu. Žádný jiný tým kromě Jihlavy, která měla v kádru mládežnického reprezentanta Musila, nehrál s hráči ročníku 1992. My jich měli na začátku baráže v kádru dva a ve finále jsme jich museli použít šest. Po klukovi, který je o tři roky mladší, nemůžete čekat, že bude rozhodovat barážová utkání.

„S nadsázkou se dá říct, že jsme baráž dohrávali s půlkou dorostu“

V průběhu sezóny přišly hráčské akvizice ze Zlína v čele s kapitánem Jurajem Juríkem. Jak vám tito hráči pomohli?
V případě obránců Honzy Šimurdy a Zbyňka Sadila šlo spíše o rozšíření kádru. Nedá se říct, že by vyhořeli, ale na druhou stranu to lídři taky nebyli. Nešlo o posily v pravém slova smyslu, které by mančaft posunuly dál. Marek Kopůn byl prvoročák, který byl rád, že si ve Vsetíně zahrál extraligu. Špatné to od něj ale nebylo. Juraj Jurík dlouho zvažoval, jestli u nás zůstane do konce sezóny. Moc jsem nepochopil, proč ho trenér Čech tahá zpátky do Zlína a maže mu med kolem pusy, že bude sledovaný v play off mužů. U nás to udělalo zmatek, protože jsme nevěděli, jestli u nás zůstane, nebo ne. Nakonec s ním pan Halouzka promluvil a na základě toho rozhovoru Jurík zůstal. Měl maximální snahu se o to porvat a pomoct týmu. Tréninkem, nasazením a hrou určitě nezklamal a určitě patřil k těm nejlepším hráčům a tahounům. Nicméně i jeho v rozhodujících chvílích zradila koncovka. Když jede za stavu 1:1 dvakrát sám na bránu, je potřeba, aby aspoň jeden gól dal a ten mančaft nastartoval.

Jak celkově hodnotíte Juríkovu vsetínskou anabázi?
Na rozdíl od Jirky Plachtoviče, který byl zatavený a po pár střídáních toho měl v baráži plné zuby, byl Juraj dobře trénovaný. Zahrál si opravdu hodně. Někdy to zvládal líp, někdy hůř, ale ve výsledku jeho působení ve Vsetíně hodnotím pozitivně. Měl v mužstvu autoritu, byl schopný některé spoluhráče usměrnit. Myslím, že pokud na sobě bude pracovat, má perspektivu, aby se hokejem jednou živil. Charakterově to je zdravý kluk.

Juniorům má k návratu mezi elitu pomoci jeho otec, trenér Juraj Jurík starší. Jak vidíte pozici juniorů?
Budu jim přát, sledovat jejich výsledky a fandit jim. Bude záležet na tom, nakolik se kádr udrží pohromadě. Myslím, že vedení klubu to řeklo už na začátku baráže jasně: Ať si nikdo nemyslí, že kdyby se to náhodou nepovedlo, že si sbalí kufry a půjde dál. Nebude to fungovat tak jako loni, kdy proti odchodům nebyla žádná obrana. Každý zájemce musí jednat se Vsetínem. Kdyby se někdo postavil tak, že za Vsetín hrát nechce, bude muset jeho nový klub zaplatit tabulkovou cenu. A to pak už zájemce zváží. V první chvíli se klukům maže med kolem pusy, a slibují se jim hory doly. Ale jakmile dojde na placení, zájem už tak horký nebývá. Přesně si pamatuji, jak to bylo loni s Ondrou Holomkem. V Ústí nad Labem mu slibovali, že bude trénovat s muži a hrát v 1.lize. Nakonec to dopadlo tak, že na tréninku byl párkrát během vánoční přestávky, ale jinak jezdil hrávat 2.ligu do Děčína. Přitom stejnou soutěž mohl hrát i doma ve Vsetíně. Co se většinou klukům slibuje, je pak většinou jinak. Přesvědčil se o tom i Libor Haschka, jenž odešel do Sparty a ve finále hrál v Nymburce. Vize vedení je taková, že se kádr udrží a těm nejlepším bude umožněno trénovat, popřípadě nastupovat v některých utkáních za A-tým. Myslím, že zvlášť po letošní sezóně mužů by to pro ně měla být dostatečná motivace.

Vás od nové sezóny čeká práce se starším dorostem, který pro vás není žádná neznámá…
Není. Akceptoval bych i jinou roli, ale jsem rád, že jsem dostal od klubu důvěru, abych trénoval starší dorost. Ten tým navazuje na loňský dorost a jde o hráče ročníku 1992 a 1993. Kostra týmu se loni vykrystalizovala. Tehdy jsme začínali letní přípravu se čtyřiceti hráči a nebylo jednoduché určit, kdo na to má a kdo ne. Každý hráč má začátek sezóny jiný. Někdo se rozjíždí pomaleji a někdo na to skončí a vypadá stejně pátého srpna jak na konci března. Po začátku, kdy jsme byli předposlední, se ale podařilo mančaft nastartovat. Konec roku a začátek ledna jsme hráli hlavně doma výborné zápasy. Kluci si zvykli na dorostenecký hokej a myslím, že se na to dalo i dívat. Porazili jsme Zlín nebo Třinec, který pak došel do finále.

„V nadcházející sezóně potřebujeme především do týmu zabudovat hráče ročníku 1993“

Velký zlom znamenal příchod brankáře Patrika Nechvátala z Karlových Varů, souhlasíte?
Určitě. Ze začátku jsme hořeli na gólmanech. Po příchodu Patrika Nechvátala šel tým celkově nahoru. Teď jsem se snažil s hráči hodně mluvit a zatím nevím, že by nás chtěl někdo opustit. Cítím od nich velkou chuť odehrát kvalitní sezónu s tím, že nejlepší hráči ročníku 1992 by pak v průběhu byli k dispozici juniorce. Myslím, že mají před sebou zajímavý rok. Mohou odehrát dobrou sezónu ve starším dorostu a pokud by se juniorům dařilo, mohli by nastoupit v baráži o juniorskou extraligu. Připravíme se na to a zvolíme přes léto trošku jiný styl než loni…

Na podzim jste říkal, že pokud zůstanete i za rok u dorostu, vidíte to na velký „mezinárodní“ kemp ve Vsetíně, aby se skutečně mohli vybrat hráči adekvátní extralize.
To jsem tvrdil na podzim, protože jsem byl na začátku zklamaný, ale hráči se v průběhu sezóny seznámili s dorosteneckým hokejem a v závěru jsem byl úplně jiného přesvědčení než na podzim. V nadcházející sezóně potřebujeme především do týmu zabudovat hráče ročníku 1993. Ideální by bylo, kdyby tito hráči tvořili čtyřicet nebo padesát procent týmu včetně nejlepších hokejistů ročníku 1994 jako je Ondra Slováček. Na led nás určitě půjde šest pětek, možná i víc. Ale kostru týmu myslím máme z minulé sezóny, je relativně kvalitní a pokud budou kluci poctivě trénovat, mohla by následující sezóna být dobrá.

Kdy začnete s letní přípravou?
Kluky jsme si už svolali a začínáme 4. května. Budeme mít i jedno soustředění ve Velkých Karlovicích, aby se kluci poznali hlavně s těmi, kteří přijdou jako noví. Chtěl bych, aby se tam už začala utvářet parta, která je v hokeji někdy důležitější než technické dovednosti jednotlivců. Chceme stavět na opravdu dobrých charakterech a na hráčích, které nikdo nebude muset nutit do trénování a kteří budou hrdí na to, že hrají za zelenožluté barvy Vsetína.

Po loňské zkušenosti asi přípravná utkání budou spíše s českými, než slovenskými týmy, viďte?
Pro nás jsou zápasy se slovenskými týmy výhodné, protože je to k nim blízko. Ale se vším respektem ke slovenským týmům, srovnatelný s českými kluby je snad jenom Trenčín nebo Slovan. S těmi bych přípravu uvítal. Jinak se budeme snažit, abychom v létě hráli s Třincem, Havířovem, Zlínem nebo Opavou, tedy s týmy, se kterými se budeme potkávat i v soutěži. Hrát se bude jiným systémem než loni. Nejprve bude mezi sebou hrát osm mančaftů na Moravě a nejlepší čtyři postoupí do play off. Cíl pro příští sezónu bude stejný jako letošní – zachránit extraligu pro další ročníky. Co bude navíc, bude opravdu navíc a bude to samozřejmě dobře. Tajným snem je zahrát si play off, ale na to bude hodně vlčáků. K úspěchu je třeba mít i štěstí, abychom se vyhnuli zraněním. Pokud ale všechno vyjde, věřím, že by příští sezóna měla být dobrá.

banner pod článkem