Vstupenky online
Tomáš Kohn: Takové fanoušky člověk nikde nezažije
Uplynulo deset dní od historického triumfu juniorů, kteří po čtyřech letech vrátili do Vsetína extraligu. Účast mezi elitou si zasloužili skvělými výkony po celou sezónu, kterou pak završili slavně zvládnutou baráží. Nejen o ní jsme se bavili s jednou z hlavních postav vítězného kádru, brankářem Tomášem Kohnem. Bez něj by se jen těžko hráči v poli ocitli 31. března na samotném vrcholu. "Tým měl všechno, co potřeboval a odváděl parádní práci. Znovu se potvrdilo to, že tým nemusí mít hvězdy na začátku, ale bude je mít na konci," pronesl Kohn.
.JPG)
Určitě nejvýše ve své dosavadní kariéře. Na začátku to byl sen o extralize, který jsme naplnili do posledního puntíku. A na konci jsme v šatně stáli, jak říkám: "Nejvýš". Jednoduše, byla to bomba.
Ty jsi sám začal přípravu s týmem až na ledě. Děláš to tak obvykle?
Ano, pro svoji přípravu v létě potřebuji klid. Mám své vyhrazené věci, které jsou přesně pro mě. V květnu a červnu se tedy připravuji a trénuji sám. V srpnu na to potom vletím s týmem.
Přípravu jste absolvovali s kvalitními celky, především ze slovenské extraligy. Byla to dobrá průprava?
Určitě. I když, já osobně, tyto zápasy moc rád nemám. Může to, v případě dobrých výsledků, ukolíbat a tým si může říct, že je připravený. Ovšem, realita, což je soutěž, může být naprosto rozličná. Tato utkání jsou spíše o tom dostat se do herní pohody a mít praxi.
Asi největší soupeř byl úřadující slovenský vicemistr a největší klub sousední země Slovan Bratislava. Sehráli jste s nimi velmi vyrovnané partie, dokazovalo to sílu týmu už tehdy?
Už ten název něco vypovídá. Je to přece jen největší tým na Slovensku a taky to tak vypadalo. Hráli rychlou a tvrdou hru, už tam bylo poznat, komu to dělá z týmu problémy a komu ne. Ale my jsme byli velmi vyrovnaným soupeřem. Samozřejmě, chyby tam byly, ale v to se potom doladilo, což všichni vidí sami (usmívá se).
Ostatní přípravu tvořili týmy z vaší soutěže, všechny jste vyhráli. Dodalo Vám to ještě větší sebevědomí?
Bezpochyby. Navíc, nebyli to týmy ze spodní části tabulky, ale Havířov a Přerov, zbytek potom byla slovenská extraliga. Oba české celky jsme porazili, přitom s Přerovem jsme to dvakrát otočili v poslední třetině. Paradox je, že jsme to u nich otočili poté i v mistráku (3:0 -> 3:4 - 26.10. - pozn. redakce), což byl jeden ze zlomů v sezóně. Já nevím, jestli něco dodat, prostě všechno klapalo, jak mělo.
Jakou formu si cítil před začátkem mistrovských utkání?
Strašně jsem se těšil. A věděl jsem, že když se bude dařit mně, tak se bude dařit týmu. S tím jsem šel do každého zápasu.
Startovali jste v Šumperku a doma s Přerovem. Obě utkání, se dá říct, byla na jedničku, je to tak?
Ano, dva hodně důležité zápasy jsme zvládli, protože jsme věděli, že vstup do sezony bude nejdůležitější. To se nám povedlo. Později jsme šli do každého zápasu stejně, i když ano, byly tam výjimky. Ale tak žádný tým není kapela - nevyhrává věčně.
Tomáš Kohn byl v brance juniorů po celou sezónu jasnou jedničkou.
No a poté následovala řada vítězství, kterou přerušilo utkání v Hodoníně. Co se stalo?
Utkání v Hodoníně hodnotím stejně jako všechny naše prohrané zápasy. První třetina byla z naší strany super. Udělali jsme si náskok a do druhé třetiny zase přišli mistři světa. Mysleli jsme si, že se nám zase nemůže nic stát. No a na konci třetiny jsme zjistili opak. Říkám, jako vždy.
Co považuješ za následný zlom v sezóně?
Za zlom v sezóně, jak už jsem říkal, považuji zvládnuté utkání na ledě Přerova. Prohrávali jsme už 3:0, ale na konci druhé třetiny jsme snížili, což nás nakoplo a během začátku posledního dějství bylo 4:3 pro nás. Tento zápas mě utvrdil na sto procent v tom, že jádro týmu je zdravé a že tito hráči spolu dosáhnout velkých věcí. Musím říct, a rád, že jsem měl pravdu s velkým P.
Ty sám, včetně hraní a trénování brankářů, ještě pracuješ. Je Vás v týmu více takových?
Je nás víc, ano. Vojta Baroš dělá instalatéřinu, Michal Ondra pracuje v obchodní činnosti a Martin Koutník dělá něco jako PPLku.
Je asi hloupost se ptát, jestli je to náročné...?
Pro mě osobně je to obrovský nápor na psychiku, ale já snažím se to zvládat, zatím se to daří. Musím zaklepat. Pro tento tým a znak, co nosím na hrudi, bych to udělal znova.
Postup do baráže jste si zajistili s velkým předstihem. Jak bylo těžké udržet koncentraci? Co si budeme povídat, i když se na to snažíš nemyslet, v podvědomí to je…
Já si myslím, že bylo hlavně těžké udržet herní styl. Protože, když už jsme věděli, že jsme tam, tak už každý v těch zbývajících zápasech by chtěl vymýšlet a zkoušet si různé věci. To by bylo nejhorší, protože by se to, tak říkajíc, rozbilo, veškerá herní formace. My to udrželi víceméně na uzdě.
Když se zaměříme na Tebe, sezóna Ti vyšla na jedničku. Tým si držel v nejtěžších chvílích. Kam řadíš uplynulý ročník. Nejlepší v kariéře?
Já to řekl hned v prvním dotaze. A teď tedy zdůvodním, proč tedy. V první řadě bych chtěl říct, že jednou jsem podržel já je, a podruhé oni mě. Ať už psychicky nebo fyzicky na ledě, i mimo led. A takhle si představuji naše celosezónní motto, které vlastně máme už od dorostu. ONE TEAM ONE DREAM, takovou sezonu přeji každému malému hokejistovi. Takže proto to byla nejlepší sezona v mé kariéře.
No a teď hlavní bod a to věc, pro kterou jste celou sezónu makali – baráž. Měli jste nachystaný velký servis. Mělo to dopad na klid a kvalitu ve hře?
Velký servis? To je podle mě slabé slovo! Takový servis nemá ani nároďák. Čímž se dostávám k poděkování, které si zaslouží jak vedení klubu, v čele s Danielem Tobolou a Petr Neumannem. Pan Vlach, bez kterého by se nic neudálo. No a na závěr Boďovi, protože co pro nás dělal ten, to je opravdu k nezaplacení.
A nyní samotná hra. S jakým hledím jste šli do prvního zápasu v Ústí nad Labem?
Řekli jsme si, že takové zápasy mnohdy rozhoduje jediný gól, což se potvrdilo, jeden nájezd. Oba týmy šli do zápasu s velkou zvědavostí, protože nikdo opravdu netušil, jaký je mezi námi a extraligovým klubem rozdíl. Myslím si, že nakonec vůbec žádný. Začali jsme podle plánu a drželi se ho po celý zbytek utkání, dobře zezadu a zkoušet se prosadit. To jediné, co nevyšlo, bylo vstřelení branky.
Souboje v trestném střílení mezi Kohnem a Kuchynkou byly všeho všudy dva. Konečný stav 1:1.
Vybojovali jste bod, byl to úspěch, vzhledem k průběhu hry?
Byl, i nebyl. Těžko říct. První dvě třetiny byly v podstatě naše. Pak se soupeř vzbudil a byl lepší, takže asi zasloužená remíza po základní hrací době. Nájezdy jsou už loterie. My nedali nic a jim se podařilo jednou skórovat. Trefil mi to pod vyrážečku.
V neděli Vás čekal Hradec Králové a také skvělá kulisa, která Vás poté doprovázela po celou baráž. Co k těmto faktorům říci?
Na tyto faktory nemám slov, opravdu ne. Tohle se může stát opravdu jenom na Vsetíně, to jinde nezažijete. Vždycky se říká, že fanoušci jsou šestý hráč, který vás žene. Ale naši fanoušci byli tak 9. - 10. hráč. Tak silní jsme s nimi byli. Bylo to opravdu peklo, životní zážitek.
Jedná fotka vydá za tisíc slov.
Další týden jste chtěli na Kladně brát „povinné“ body. Následoval však kolaps a nepovedlo se, důvod?
Jo, to sis sám odpověděl, povinné body. Znovu se budu opakovat, na Kladno přijeli mistři světa, kteří nemůžou prohrát. První třetina byla parádní. A zbytek? Ještě jsme byli rádi za bod.
V neděli nato s Ústím nad Labem se pak ukázala vnitřní síla týmu, také si to myslíš?
Přesně tak. Věděli jsme, že musíme, a že nás lidé poženou, což se potvrdilo. Rozhodující samozřejmě bylo ubráněné oslabení 5 na 3 ve druhé třetině. Pak už hrálo prim pověstné a obávané vsetínské srdíčko. Nakonec jsme to otočili, taková atmosféra, já nevím, jak to říct. Dá se to vůbec popsat slovy? Ne, nedá.
Kdyby nebylo Tomášových zákroků, výhra by se na Lapači tehdy nezrodila.
No a poslední víkend. Hodně očekávaný a diskutovaný zápas s Hradcem. Ať už o tom, jestli se bude hrát na velké či malé hale, anebo kolik lístků dostanou vsetínští fanoušci. Vnímali jste to, nebo panovalo naprosté soustředění na hokej?
Vnímali, ale snažili jsme se soustředit především na hru. A spíše nás to vyhecovalo. Věděli jsme, že dělají všechno pro to, aby nás rozhodili. Tímto jsme cítili, že se nás jistým způsobem bojí. Nakonec se k nám i přiklonilo štěstí. Fanoušků bylo po všech peripetiích mnoho, takže zase se budu opakovat, paráda!
Samotný průběh utkání byl velmi vypjatý. A nakonec, opět se ukázala síla týmu. Je to tak?
Ano, jak říkám, přiklonilo se k nám i štěstíčko, ale my jsme mu šli naproti. Hokej ukázal, že je to krásný sport. Myslím si, že to bylo oboustranně hodně vyhecované utkání. Taková jsou nejlepší, kvůli nim člověk tento sport hraje.
Domácí zápas s Kladnem byl vrcholem roku, po všech stránkách, že ano?
Pro mě to byl dosud životní zápas po všech stránkách, ta atmosféra, i to, o co šlo. Bylo to takové více méně finále. Tímto bych chtěl poděkovat ještě jednou vedení, sponzorovi, trenérovi. A co především, mojí rodině a přítelkyní, bez kterých bych nebyl tam, kde jsem. Děkuji Vám.
Tady je novojičínská líheň, ze které Tomáš vzešel. Na snímku jsou hráči se svým trenérem Jaroslavem Havlíkem. Zajímavostí je, že z juniorského týmu si na severu Moravy zahrálo hned osm hráčů.
Pozápasové oslavy nebraly konce. Popiš zvědavým čtenářům, co se všechno dělo?
Samozřejmě dlouhé oslavy s fanoušky na ledě, poté v šatně a pak znovu na ledě. Pak už se pilo a pilo a pilo a u většiny i blilo, což už je na Valašsku ostatně zvykem (směje se). Byla to krása, opravdu nezapomenutelný zážitek.
A od oslav pojďme na celý tým. Kdo byl tahounem, kdo bojovníkem, kdo Tě překvapil?
Tahoun? Pro mě to byl jasně ten kouzelník na střídačce. Doufám, že neurazím nikoho, když bych ho přirovnal k velkému trenérovi, Ivanu Hlinkovi. Velký myslitel, ví, jak jednat s hráči. Obrovský srdcař a hlavně, super chlap. Dokázal, jako před lety pan Hlinka, poskládat tým ne z hvězd, ale z hráčů, kteří jsou bojovníci. Ale hlavně žijí pro Vsetín, což nás dostalo tam, kde jsme. Klobouk dolů před tímhle trenérem a týmem.
Byl to zkrátka dobře poskládaný tým s velkým T, je to tak?
Tak. Tým měl všechno, co potřeboval a odváděl parádní práci. Znovu se potvrdilo to, že tým nemusí mít hvězdy na začátku, ale bude je mít na konci. Byla pro mě čest hrát s tímhle týmem.
A teď k tvojí budoucnosti. Podle nových stanov můžou hrát příští rok juniorskou extraligu pouze dva hráči ročníku 1993, navíc ty jako brankář chytat nemůžeš, neboť se tyto výjimky mohou pouze pohybovat v poli. Jak to vidíš do další sezóny, zůstaneš na Valašsku a budeš se snažit o post jedničky v A-týmu?
Tohle zatím neřeším. Pořád doufám, že to udělají tak, jak navrhují různé kraje. Ať je to ještě rok tak jako tuhle sezonu, uvidíme. A co se týče áčka, vše je o jednání. Samozřejmě, Vsetín je pro mě srdeční záležitost. Je moc brzy na závěry.
A na závěr ještě. Proběhlo mnoho pozvánek fanouškům. A teď po skončení, je jim třeba poděkovat. Jak moc?
Fanouškům, jak už jsem zmiňoval, patří obrovské poděkování za tu podporu. Takové fanoušky už nikdy nikde člověk nezažije. Je to tady taková rodinná atmosféra, každý s každým kamarád. Opravdu neuvěřitelné a klobouk dolů.
Tomáši, já Ti děkuji za tvůj drahocenný čas a přeji Ti do další sezóny a budoucího života mnoho sportovního a osobního štěstí, zdraví a spokojenosti.
Také děkuji, bylo mi potěšením.
Extraliga juniorů zpět ve valašské metropoli!
