Tým pracoval dobře, přesto to nestačilo, říká kapitán juniorů Dalimil Zvonek

Byl u loňského postupu juniorů do extraligy. Před sezónou se stal kapitánem. Pravidelně patřil k nejlepším hráčům na ledě a sbíral spoustu bodů. Pro soupeřovu obranu byl permanentním nebezpečím. Příběh Dalimila Zvonka vzbuzuje respekt a málokdo by řekl, že před skončenou sezónou měl za sebou jen dva roky hokeje. O to víc překvapuje, jakým způsobem na ledě dominoval. „Hodně lidí mi říkalo, že je to obdivuhodné,“ potvrzuje sympatický forvard, který však zřejmě za svým příběhem udělá smutnou tečku.

S hokejem začínal ve Vsetíně společně s Ondřejem Slováčkem, ze současného týmu například s Jindřichem Abdulem či Dominikem Pokorným, se kterým od mala hrával v lajně. Když se v páté třídě rozhodl jít na gymnázium, tušil, že skloubit hokej se studiem asi nebude v jeho silách „Navíc už mě to moc nebavilo, protože jsem nebyl žádný extra hráč a vysedávat na lavičce se mi nechtělo,“ přiznává upřímně. Právě proto se rozhodl svoji kariéru ukončit a začal se věnovat hokejbalu, který nebyl tak časově náročný. Vydržel u něj šest let, během kterých několikrát získal titul mistra republiky a stal se stálým členem české reprezentace „Bylo to skvělé období, kterého rozhodně nelituji.“

Když se před třemi lety rozhodl obnovit hokejovou kariéru, kterou ukončil v roce 2005, spousta lidí se mu smála. „Je to tak. Šest let jsem nestál na bruslích. Po návratu na ledovou plochu jsem neuměl bruslit, spíše to byl běh po ledě,“ vzpomíná na své začátky urostlý centr. „Dokonce se mi smáli i soupeři, co to na bruslích vlastně dělám, já jim pak ale dal dva góly a mohl se smát.“ Dodává s potutelným úsměvem Zvonek.

A jak se vlastně zrodil jeho návrat k hokeji? „Po skončení klubové sezóny jsem věděl, že musím pořádně trénovat. Oslovil jsem pana Jenáčka, zda bych se mohl připravovat s hokejisty na letní přípravě. Naštěstí s tím neměl žádný problém a de facto jemu vděčím za možnost vrátit se k hokeji,“ děkuje na dálku vsetínskému šéftrenérovi hráč přezdívaný Cengy. V týmu se potkal s bývalými spoluhráči z žákovských let a absolvoval s nimi celou "suchou" přípravu. Následně o jeho služby projevil kouč zájem a nabídl mu možnost pokračovat v přípravě i na ledě. „Neměl jsem co ztratit a s nabídkou souhlasil.“ Trenér vsetínských mladíku moc dobře věděl, proč vzít Zvonka do týmu. Hned v prvním přípravném utkání ve Zlíně si totiž připsal dvě branky plus asistenci. „Měl jsem za sebou jen tři tréninky na ledě a i díky tomuto zápasu jsem se rozhodl u hokeje zůstat,“ uvádí hlavní důvod svého comebacku vytáhlý forvard.

Vzhledem ke svým hokejovým nedostatkům způsobených dlouhou pauzou věděl, že musí pořádně zabrat, aby smazal manko, které měl oproti svým vrstevníkům. „Uvědomoval jsem si, že mám velké rezervy v bruslení i technice a snažil se to dohnat. Absolvoval jsem všechny nepovinné ranní tréninky, které jsou zaměřeny právě na tyto aspekty hry,“ poodhaluje těžké začátky na restartu své kariéry.

Zvládl to však perfektně. Po roce ve starším dorostu putoval do týmu juniorů, se kterým ihned zažil postup do extraligy. Letos dokonce jako kapitán vedl tým do premiérového ročníku mezi tuzemskou elitou. Na kluka, který ztratil šest let hokeje a učil se znovu bruslit, je to unikátní výkon. „Hodně lidí mi říkalo, že je to obdivuhodné, protože pauza, kdy jsem nehrál, byla opravdu dlouhá. Ovšem myslím si, že pokud bych narazil na jiného trenéra, tak by se mi akorát vysmál, že to chci vůbec zkusit,“ zamýšlí se zpětně nad svým možným osudem borec s šestadvacítkou na drese. „Velkou roli hrál i příchod Kamila Šiafutdinova, se kterým jsem si skvěle rozuměl. Navíc na ledě to byl náš nejlepší hráč, čímž mi hodně ulehčoval úlohu ve hře a tím samozřejmě návrat,“ děkuje na dálku tehdejšímu spoluhráči.

Po loňské sezóně se však museli rozloučit a pro Dalimila Zvonka začala nová role. S céčkem na hrudi vstupoval společně se spoluhráči do sezóny s jasným cílem - udržet juniorskou extraligu ve Vsetíně i pro další rok - ten se bohužel nenaplnil. Sám hráč vidí hlavní rozdíl v rozpoložení týmu „V loňské sezóně jsme byli v pohodě a nebyl na nás takový tlak. Chtěli jsme do extraligy, což byl náš sen, který mohl, ale také nemusel vyjít. Navíc jsme měli fantastického brankáře Tomáše Kohna“ vzpomíná s odstupem času na parádní sezónu, kdy junioři suverénně prošli ligou a v následné vypjaté baráži ukořistili skalp zaručující postup o stupínek výš.

Letošní sezóna byla pro Valachy o poznání těžší. S hodně obměněným kádrem měřili síly s nejlepšími mladíky České republiky. Rozhodně se neztratili, ba naopak. Dlouho se rvali o play-off, avšak nakonec skončili ve skupině o udržení. „Po Vánocích nás postihl výpadek formy a naše hra nabrala opačný směr než měla. Přestože jsme v zápasech několikrát vedli, tak následně jsme nedokázali důsledně bránit. Bohužel se nám nedařilo blokovat střely, v čemž vidím hlavní rozdíl mezi námi a soupeřem,“ hledá možné příčiny neúspěchu lídr juniorského týmu a dodává „Téměř celou dobu jsme hráli o dvanáctku, ale sami jsme se o šanci zahrát si play-off připravili a museli absolvovat boje o udržení,“ lituje zmařené příležitosti Zvonek.

Psychicky náročné boje o udržení začali ve skupině play-out, ve které figurovalo celkem pět týmu. „V této fázi jsme byli velmi blízko k záchraně, leč v nejdůležitějším zápase v Pardubicích jsme si nechali dát dvě rychlé branky a i když jsme vrhli všechny síly do útoku, obrat se nám nezdařil.“

Nejhorší mančaft poté čekala baráž a černý Petr padl právě na Zvonkovu družinu. Byli to právě oni, kdo šli do baráže s tím, že musí vyhrávat, aby se udrželi. A nejspíš role favorita svazovala vsetínským nadějím v klíčových bitvách nohy. V kombinaci s nahlodanou psychikou z předešlých bitev, kdy "vyhrané" zápasy se během pár minut proměnili v krutou realitu, to byl smrtící koktejl, který si hráči vypili až do dna. „Před každým zápasem jsme si v šatně říkali, že na to nebudeme myslet a vyhrajeme, ale nedokázali jsme to ze sebe dostat,“ kvituje vsetínský forvard. „I když jsme vedli 3:0 a dostali branku, složili jsme se jako bychom prohrávali o pět gólů.“

Nakonec neposbírali mladíci ani v baráži dostatečný počet bodů a celý vsetínský hokejový klub zahalil smutek. „Je to obrovské zklamání. Navíc, když jsem zažil loňskou sezónu. Strašně mě to mrzí i kvůli klukům, kteří zde extraligu vybojovali a nemohli ji hrát,“ povídá smutně druhý nejproduktivnější hráč Vsetína.

Právě neúspěšná baráž možná byla pro Dalimila Zvonka poslední hokejovou epizodou v životě, protože už před sezónou věděl, že bude jeho poslední. „Je to tak, odcházím studovat na dánskou univerzitu. Brusle jsem již pověsil na hřebík,“ říká vyrovnaně student, jenž má před sebou zkoušku dospělosti. Možnost hrát hokej i ve vzdálené zemi zatím neřešil, jelikož jak sám říká, měl hokej vždy až na druhém místě. „Asi bych ani nechtěl hrát, protože vždy pro mě bylo studium prioritní a hokej byl spíše koníček.“ Co zaujalo "Cengyho" zrovna na Dánsku? „Je tam úplně jiný styl učení. Možná ze 30% je to teorie a zbytek se skládá z praxe. Například po týdnu ve škole následuje dvoutýdenní praxe ve firmách, kde získané znalosti zkoušíš v realitě. Vše je navíc v angličtině, což je pro mne také velmi důležité.“

Přemlouvání o setrvání nadějného křídelníka proběhlo, ale ani slova trenéra Jenáčka ke změně jeho názoru nevedla. „Pokud bych byl třeba ve Zlíně, tak mi kouč nabízel, že by mi to zařídili, abych mohl hrát, jako to měl třeba Pepík Daněk, ale věděl, že chci odejít, takže zůstalo jen u návrhu.“

V kanadském bodování juniorského týmu skončil na krásném druhém místě, hned za spoluhráčem z lajny Dominikem Pokorným. Se svými výkony byl spokojen, ovšem lituje, že ve venkovních utkáních neposbíral více bodů. Za skvělou vizitku však vděčí svým spoluhráčům „Myslím, že naše lajna byla velmi dobře složená. S Pokecem (Dominik Pokorný pozn. aut) jsme vyrůstali. Navíc spolu hráváme i hokejbal, takže jsme na sebe zvyklí. I hned potom, co se ukázalo, že se Dominik vrací na Vsetín, tak trenér Jenáček tvrdil, že budeme hrát spolu. K tomu nás skvěle doplnil Robert Neuvirth. On je strašný dříč. Spoustu toho odbruslil za nás„ pochvaluje si spolupráci ve své útočné řadě a uzavírá povídání Dalimil Zvonek.