Ve Vsetíně dostávám více prostoru, tvrdí junior Rachůnek

V s e t í n - Kvůli bystrému oku trenérů budete tuto sezonu svědky toho, jak se mezi vsetínskými mantinely prohání nová tvář. Jmenovitě se jedná o nejmladšího ze tří bratrů Rachůnkových, Tomáše. Šestnáctiletý rodák ze Zlína okusil vsetínský chlebíček už první zářijovou sobotu, kdy si odkroutil zápas proti Plzni. Jeho prioritou bude ovšem působení v juniorce, s níž se opět pokusí o atakování vrchních příček. V případě, že vás zajímá jak se 180cm vysokému a 83kg vážícímu forvardu ve Vsetíně líbí, či proč zavítal k Valachům, čtěte dále.

Největší úspěchy? Titul ve zlínském dorostu a působení v nároďáku

O tom, že Tomáš bude hrát hokej, nebylo pochyb. Má to v rodině a navíc se dá konstatovat fakt, že Rachůnkové mají něco do sebe. Stačí se podívat do sestavy zlínského áčka, kde působí Ivan. „Když má brácha čas, chodí se dívat na naše zápasy a snaží se mi hodně radit. Má toho už hodně odehráno a jeho rady jsou pro mě užitečné. Vycházíme spolu velmi dobře, máme k sobě blízko,“ popisuje Tomáš svůj vztah s oporou RI Oken. Užitečné rady dostává Tomáš i od staršího ze svých bratrů, Karla, momentálně obránce Ďáblů z New Jersey. „Moje roční hostování směr Vsetín bratři podpořili a považují to za dobrý krok,“ ukončuje Tomáš Rachůnek zvaný "Rachec" řádky o sourozencích.

„Klouzat po ledové ploše jsem se učil ve městě obuvi a prošel jsem si tam všechny mládežnické kategorie,“ poohlédl se Tomáš, jehož největší úspěch ve zlínském dresu se datuje na předešlou sezonu. „S probojováním do národního týmu je prvenství dorostu z minulé sezony mým největším úspěchem,“ dokládá houževnatý útočník. Nejlepšími spoluhráči z minulého angažmá byli dle slov Tomáše především Antonín Honejsek a Lukáš Finsterle. Důvod? „Rozuměli jsme si jak na ledě tak i mimo něj. Jsme dobří kamarádi.“ I když bude Tomáš tuto sezonu v roli Vsetiňáka, na Baťovo město pochopitelně nezanevře. Se spoluhráči se potkává často a ve Zlíně navíc studuje.

Co se národních barev na hrudi zlínského odchovance týče, všechno začalo minulý rok v Pelhřimově na reprezentaci do šestnácti let. „Na začátku nás bylo asi šest pětek, z čehož se udělal kádr pro turnaj v Maďarsku. Sice se na dalších srazech zkoušeli nový hráči, ale ke konci sezony už se tým stabilizoval a většinou už jezdíme ve stejném složení. Působení v nároďáku je skvělá zkušenost. Poznal jsem nové lidi a našel si spoustu kamarádů. Co se týče samotné hry, mezinárodní hokej je úplně jiný než naše domácí soutěže,“ líčí soustředěně a zároveň dodává: „V reprezentaci se potkávám i s oporou vsetínských řad, obráncem Tomášem Mikulaštíkem.“

Když se přesuneme do současnosti, nelze se nezeptat, jak si nová akvizice trenéra Tabary představuje své působení Na Lapači. Dle Tomášova výroku je hlavním cílem pravidelně nastupovat v dresu vsetínského juniora a snažit se co nejvíce promlouvat do produktivity. I když junioři zkříží své hokejky poprvé 7.9., a to proti Spartě, tak už má Tomáš radost z jubilejního bodu v podobě asistence za sebou. Své služby totiž poskytl už jako dorostenec, a to v prvním a druhém kole proti Plzni, respektive Budějovicím.

„S klukama z dorostu jsem podstoupil pouze dva tréninky, takže je ještě moc neznám. Lajny se hodně točily, protože trenér zkoušel různé varianty do sezony. Obě utkání jsme sice prohráli, ale myslím si, že to byla střetnutí vyrovnaná.“ Na poslední otázku, jak došlo k tomu, že si Tomáš našel cestu na Vsetín, odpověděl bez přemýšlení: „Na Vsetín jsem přestoupil na roční hostování proto, že zde dostávám více prostoru na ledě. To mi ve Zlíně umožněno nebylo. Sice jsem tady krátce, ale zatím jsem velmi spokojený,“ dodává na závěr.