Vsetínská hokejová mládež hovoří na téma Lapač

V s e t í n - Hokejový stánek, v jehož maličkých šatnách se třásl nejeden soupeř a na jehož ochozech postávaly tisíce fanoušků, kráčejících ruku v ruce s bravurními výkony hráčů. To je nakouknutí do skvostných let, kdy se Valaši pohybovali v hokejově nebeských výšinách. A byl to právě stadion Na Lapači, svědek toho, jak se z "pastevců ovcí" stával neohrožený vsetínský expres kráčející od titulu k titulu. Nyní se ale píše rok 2007 a v očích mnoha lidí už Lapač není ta nedobytná tvrz, nýbrž "chatrč či stodola," která spíše body rozdává. Co si v dnešní době myslí o Lapači vsetínská mládež?
Legendy stadionů: Zimní stadion Na Lapači ve Vsetíně

Samotná výstavba stadionu začala ve Vsetíně rozkvétat s rokem 1962 a její finiš se datuje o přesně dvacet let později. Nejdříve bylo vybudováno kluziště s přírodní plochou, která bylo v roce 1966 nahrazena za plochu umělou. „Je těžké si představit, že by se hrálo na takovém ledě bez střechy i v současné době, určitě to nebylo jednoduché. Dokážu si ale představit to nadšení tehdejších hokejistů a taky jejich chuť zahrát si i přes dané překážky,“ vychrlil ze sebe junior Jiří Farda, na jehož výrok navázal i jeho spoluhráč Daniel Vrdlovec: „Těžko si teď představovat ty podmínky, občas déšť, sníh nebo slunce. Já jsem rád, že už jsou stadiony zastřešeny. Je to lepší jak kvůli hráčům, tak i divákům, kteří by za nepříznivého počasí cestu na hokej asi zvažovali.“

Když jsme se ale zeptali na to, jestli má někdo zkušenost s hraním hokeje na kluzišti bez střechy, s údivem jsme se dozvěděli, že i v téhle době s tím někteří mladí do styku přišli. „Ještě když nebylo zastřešené kluziště v Rožnově, tak jsme tam pár utkání odehráli. Jediné co si z té doby pamatuji je, že se proti větru strašně špatně hraje a že jsme párkrát zmokli,“ loví z paměti Vítězslav Pelc, letošní mistr sedmých tříd. Na nezastřešený led v Rožnově vzpomíná i dorostenecký brankař Petr Hromada: „V mládežnických kategoriích jsme tam hráli a nic příjemného to nebylo. Když bylo pod nulou, začalo pršet nebo sněžit, byla to hrůza. Tomu zimáku jsme tehdy říkali kabriolet.“

⇒ Stadion Na Lapači Postaven: 1964 Střecha: 1982 První extraligové utkání: 1994

Ohromně důležitým krokem, se kterým už se začala rýsovat nynější podoba vsetínského zimáku, bylo započetí výstavby kryté haly. Stavba zahrnovala práci se základy, nosnými pilíři a střechou. Celkem tři roky trvalo jak vsetínským hráčům, tak i fanouškům, kteří se na stavbě podíleli, než se mohli pokochat vsetínským Lapačem se vším všudy. Práce početné vsetínské veřejnosti společně s hokejovými aktéry vyvolala u nynější zelenožluté mládeže značné překvapení. „Je to super, že se do toho lidi dali. Já osobně si nedovedu představit, že místo tréninku stavím zimák. To by mně ani ve snu nenapadlo,“ popisuje šestnáctiletý Lukáš Vrba. „Je to krásné, jak dokázali všichni spojit síly a vytvořit tady takové zázemí. Dneska by se na to najaly různé firmy, ale tady se to dokázalo společnou kolektivní prácí. Sám za sebe bych chtěl těm hráčům a fanouškům, kteří se do té stavby zapojili poděkovat.“ nešetří chválou ani Vrdlovec.

Když se ale přesuneme do přítomnosti, nabízí se otázka typu - co by jste na Lapači změnili, kdyby jste měli tu možnost. S rozmyslem odpovídá nejdříve dorostenecký Tomáš Vávra: „Já bych asi vylepšil střídačky a WC.“ Dále navazuje Jakub Pořický, který zmiňuje střechu, kvůli které se dokonce jednu chvíli nehrálo. Hrozilo nebezpečí kvůli tíze sněhu. Do třetice byl tázán Josef Ptáčník, a ten podotýká šatny. Po troše kritiky se ale dostáváme i na druhou stranu řeky, tudíž co mají na vsetínském hokejovém stánku mladíci nejradši. „Já kdybych si měl vybrat mezi nějakým luxusním stadionem a Lapačem, tak bych si vybral variantu B, protože ten zimák má něco do sebe. Když se na něm hraje dobrý hokej a diváků je plný dům, je to fantastické. Například kolik nedávno přišlo na juniory lidí, to se na Spartě nebo v Pardubicích nevidí. Lidi tady mají Lapač a hlavně hokej moc rádi,“ tvrdí Vrdlovec, jehož názor sdílí i Farda. „Spousta zimních stadionů v republice je sice novějších a modernějších, ale k našemu zimáku máme citový vztah, nedáme na něj dopustit.“ Se svou troškou do mlýna se připojil i L. Vrba: „Lapač je stadion, který prožil ohromnou slávu a dlouhodobé oslavy. Má své kouzlo a atmosféru, která nás žene kupředu. Mám to tam moc rád.“

Na místě je i otázka, která směřuje k nejoblíbenějšímu a nejméně oblíbenému stadionu. „Nejraději hraji v Liberci v Tipsport aréně. Je to tam opravdu super, to prostředí, led nebo ta atmosféra, když se sejde více lidí. Naopak nejhůře se mi hraje v Plzni. Znervózňuje mě tam to prostředí a potom se mi nedaří,“ vykládá Ptáčník, v jehož stopách pokračuje i Hromada: „Oblíbený stadion vyloženě nemám, ale špatně se mi hraje v Olomouci.“ Záporný bod získal olomoucký zimák i od L. Vrby: „Mým nejoblíbenějším stadionem je kromě Lapače ČEZ aréna ve Vítkovicích nebo zimák v Sareze Ostravě. Nejméně oblíbený pak ve Zlíně a v Olomouci.“

„Můj nejoblíbenější stadion? Líbí se mi v Novém Jičíně, kde jsem strávil část své kariéry a potom asi v Sareze, tam se mi hraje taky dobře. Nemám rád zimák ve Vítkovicích, kde je led strašně velký a při našich zápasech je tam ticho, což mi hodně vadí,“ dává najevo své postřehy Vrdlovec. A co takhle nějaký stadion v National Hockey League? „Hrát na nějakém ze stánků týmů z NHL je snem každého hokejisty. Mě se nejvíce líbí, když na stadionu v San Jose vjíždějí hráči na led z té žraločí tlamy. To je něco úžasného,“ dodává.