Ze srdce nám spadl kámen, oddechl si po utkání Daniel Vaněk

V s e t í n - Hokejisté Valašského hokejového klubu dnes na stadionu Na Lapači porazili Uničov a poprvé v sezóně tak z ledu odcházeli s pocitem vítězství. Při brance Jiřího Plachtoviče z 57. minuty, přihrával svému kolegovi z útoku jednadvacetiletý Daniel Vaněk, čímž se významně spoluzasloužil o důležité vyrovnání, které Valaši nakonec při prodloužení přetavili ve 2 body. Po zápase se s námi tento dravý útočník, nastupující momentálně ve třetí útočné formaci, ochotně podělil o pocity nejen z právě skončeného utkání...

Dane, jak bys ze svého pohledu zhodnotil dnešní utkání?
Na začátku se nám moc nepovedla první část, málo jsme bruslili a neproměňovali šance. Od druhé třetiny jsme se ale podstatně zlepšili – Uničov jsme prakticky nepustili k naší brance a drželi jsme je v obranném pásmu. Ve třetí třetině se ukázal náš týmový duch a dokázali jsme otočit skóre.

3 zápasy – 2 body za jedno vítězství. Jaká je momentálně nálada v kabině?
Teď je to super. Spadl nám obrovský kámen ze srdce, protože jsme už chtěli doma vyhrát před našimi diváky, abychom nebyli pořád bez bodů. Sice to nejsou tři body, což je v kabině trošku cítit (smích), ale určitě nám hodně psychicky pomůže, že jsme ten zápas dnes dokázali otočit a doufám, že i venku teď budeme hrát podstatně líp.

Zatím se vám příliš nedaří v koncovce, čím myslíš, že to je?
Jaj, na to kdybych znal odpověď. Nevím. Možná to pramení z tréninku, možná jsme trochu laxní. Kdybychom k tomu v tréninku více přistupovali, možná bychom se pak zlepšili i psychicky. Ani přesilové hry nám dnes moc nešly. Máme nějaký blok v hlavě, nevěříme si. Potřebujeme trochu klid, nabrat sebevědomí, ale doufám, že teď se chytneme tím vítězstvím a snad už to půjde. Je to problém jenom v našich hlavách.

Dnes sis připsal jednu asistenci na Plachtovičově gólu - jak by jsi tuto situaci popsal?
Už jsme toho měli docela dost a byli jsme unavení. Někdo z Uničova nám vyhodil puk z přesilovky, Bláža (Michal Blažek, pozn. red.)to nahodil a já jsem jako první dojížděl za pukem do rohu, viděl jsem za sebou Plachťáka (Jiřího Plachtoviče, pozn. red.), a tak jsem mu to jen tečoval do jízdy. On zavřel oči, vypálil a proměnil to.

Co říkáš na atmosféru Na Lapači?
Atmosféra byla vynikající jako každý zápas. Fanoušci jsou super, skvělí, máme asi nejlepší fanoušky v lize. Před takovou diváckou kulisou jsem asi ještě nikdy nehrál a jsem moc rád za to, že před nimi můžeme hrát.

V příštím zápase vás čeká Žďár nad Sázavou. Co od tohoto utkání očekáváte?
Určitě vítězství. Teď nás to nakoplo, zvedlo se nám sebevědomí a nic jiného nás teď nezajímá!

A jak se vlastně seběhlo, že ses ocitl na Vsetíně?
Měl jsem nabídky i z jiných klubů, ale znám se s panem Hlobilem, který mi zavolal a naše jednání bylo hodně korektní. I pan Jaškin o mě projevil zájem a rozhodovalo i to, že jsem ze Zlína a mám to sem kousek. Lákali mě i zdejší fanoušci a také to, že si mohu zase zahrát s kamarádem – Romanem Stašou, se kterým jsem hrával v mládežnických kategoriích a rozumíme si.