Musíme se umět i pochválit. Návštěvu Vsetína jsem si užíval, říká reprezentační trenér Patrik Augusta

Trenér reprezentačního výběru hráčů do 20 let Patrik Augusta navštívil společně se svým novým asistentem Pavlem Trnkou hokejový Vsetín. Během své návštěvy se úspěšný kouč podělil o své zkušenosti s dalšími nejen vsetínskými trenéry při semináři v Kapka resortu, aby se během odpoledne přesunul i na Lapač, kde vedl trénink juniorů. Jak na něj působili vsetínští mladíci a co je cílem společného projektu trenérů národních výběrů? Nejen na to jsme se úspěšného trenéra ptali v rozhovoru.

Jak se stane, že reprezentační trenér dvacítky zavítá na Vsetín?
S Radimem Rulíkem jsme rozjeli projekt a objížděli extraligové kluby. Některé kluby pozvaly i trenéry z týmů v okolí a mě oslovil Ondra Němec, zda bych nemohl přijet na Vsetín. Mluvili jsme spolu už před mistrovstvím světa hráčů do 20 let. Říkal jsem mu, že určitě rád přijedu, protože mě baví tréninky s mladými hráči a potkávat se s novými lidmi a dalšími trenéry. Nakonec se všechno sešlo tak, že se nám povedl i výsledek na mistrovství světa, o to příjemnější návštěva byla.

Šlo o vaši první návštěvu Vsetína?
Byl jsem tady už jako hráč. V pozici trenéra je to ale poprvé.

Jedním z důvodu vaší návštěvy byl seminář s trenéry v Kapka resortu, co bylo jeho náplní?
Chtěl jsem trenérům ukázat styl jakým pracujeme u dvacítky potažmo u národních týmů. Byly tam ukázky z cvičení a situací, které hrajeme s týmem. Zároveň jsem chtěl, aby věděli jak pracujeme, jak vypadá běžný den na mistrovství světa a v čem se liší od zápasových dnů. Dále jsem prezentoval co ukazujeme hráčům, jak děláme přípravy na soupeře a jakou dáváme hráčům zpětnou vazbu.

Máte i zpětnou vazbu od trenérů, přichází s podněty do diskuze?
Bavíme se vždycky při každém semináři. Myslím, že se atmosféra těchto prezentací hodně změnila. Více trenérů je otevřenějších. Na druhou stranu už je tu dost trenérů i z mé generace, takže se dlouho známe nebo jsme spolu i hráli. Myslím, že tím jak jsme s Radimem Rulíkem a reprezentačním úsekem otevření, tak je to opravdu fajn, že se můžeme s ostatními podělit o věci, které děláme a také se navzájem inspirovat. Rozhodně nic nehlásáme, že bychom říkali nebo si mysleli, že máme jedinou pravdu a nikdo jiný ji nemá. My jen ukazujeme styl naší práce a snažíme se inspirovat a ukázat cvičení, které si mohou trenéři upravit pro své vlastní kategorie. Pro mě je to spíš přátelské povídání.

Otevřenost leckoho v českém prostředí možná překvapuje, když sdílíte vaše know-how. Je to právě ta cesta k pozvednutí českého hokeje?
Musíme využít i dobré výsledky, kterých jsme dosáhli. Český člověk má raději negativní věci než pozitivní. Je fajn ukazovat, že se může i dařit. Samozřejmě jak pro nás tak pro kluky je jednodušší mluvit a poslouchat o dosaženém úspěchu, než kdybychom úspěšní nebyli. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je hrozně tenká, někdy jde opravdu o centimetry, ty mohou rozhodnout, zda puk skončí na tyčce nebo v brance. Denně ale pracujeme na tom, abychom šli štěstí naproti a to chceme ukázat. Chceme předat i trochu našeho zápalu, který pro hokej máme, protože hokej je skvělý sport a všichni ho milujeme. Já mám navíc to štěstí, že se setkávám a pracuji s lidmi, kteří to mají nastavené stejně.

Kdybychom se vrátili zpět ke Vsetínu, jak na vás působilo zázemí místního klubu?
Moc jsem si to užil, nejenom tu návštěvu ale i zázemí a zimák. Naposledy jsem tady byl ještě jako hráč, jako trenér jsem už sice navštívil Kapka resort, ale tady na Lapači, který má svou specifickou a úžasnou atmosféru, to jsem si po letech opravdu užil. Přijel jsem i s tchánem, který tady v minulosti pracoval (pozn. red. Pavel Křížek) a ten si to užil asi ještě víc než já. Moc se mi líbil trénink s juniory i chování trenérů a lidí okolo. Máte tady parádní zázemí, určitě se změnil hlavně vnitřek oproti době, kdy jsem tu byl jako hráč. Je vidět, že hokej má na Vsetíně jméno.

Jak na vás působili junioři Vsetína třeba i v porovnáni s extraligovými mužstvy?
Řekl jsem hráčům, že se mi to opravdu líbilo. Dali do tréninku maximální nasazení a viděl jsem spoustu dobrých věcí. Vsetínské mužstvo je velké a silné, zároveň i bruslivé. Myslím, že mají velkou šanci do závěru sezony a přeji jim úspěch. Ve srovnání s jinými týmy hodnotím velmi pozitivně přístup hráčů. Brali naše rady vážně, snažili se ještě přidat to nejlepší k tomu co už umí a to je pro trenéra nejvíc. Pokud takhle přistoupí do každého tréninku a jsem přesvědčený, že takhle přistupují ke každému, tak se mohou každým dnem zlepšovat a to je vlastně teď jejich nejdůležitějším úkolem a cílem.

O vás je známo, že se snažíte myslet pozitivně. Kdybyste se měl zamyslet nad nastavením mládežnických soutěží a přístupem hráčů, je možné, že by v budoucnu mohlo být národní mužstvo poskládáno i z hráčů domácí soutěže?
Chceme k tomu směřovat. Vedou se neustále debaty a systémy se mění. Na rovinu, nechci aby to vyznělo alibisticky, ale jsem přesvědčený, že pokud přinutíme top hráče pracovat na nejvyšší úrovni, tak je úplně jedno v jaké budou soutěži nebo tréninku, i tak se budou zlepšovat. I přesto že máme soutěže, o kterých někdo mluví špatně, někdo dobře, tak pořád jsme schopni vyprodukovat top hráče. Neberu to, že někdo v patnácti letech odejde ven, že ho udělalo zahraničí. Ne, udělalo ho naše české prostředí i třeba jen do těch patnácti nebo šestnácti let. My se také musíme umět pochválit. Samozřejmě víme, kde nás tlačí bota. Je potřeba zkvalitnit juniorku, protože nám hráči odcházejí a to nezastavíme. V dnešní době je volný svět a hráči mohou hrát prakticky kdekoliv na světě. Když chodí do světa top hráči, je to super. Já ale vím i o hráčích, kteří chodí do zahraničí doplňovat kádry a jsou tam i pro domácí hráče jako zpestření a nádech ciziny. Každý si může zvolit svou cestu, je to svobodný svět. Jsem ale přesvědčený, že tréninkový proces v Česku je velice kvalitní. Nechci řešit úplně soutěže a jejich nastavení. Musíme si uvědomit, že jsme vychovali spoustu kvalitních hráčů a dneska máme kluky na draftu i z české extraligy juniorů. Loni to byl Sikora nebo Holinka, kluci dneska dostávají šanci i v dospělé extralize a to může být cesta pro naše talenty.

V minulosti platilo, že top hráči často pocházeli z menších klubů. Platí to i dnes?
Myslím, že to určitě platí. Co já pozoruji, když jsem začal trénovat, tak větší kluby si ty kluky berou relativně brzy, protože počet dětí ještě není takový jaký bychom si představovali. Speciálně v náborech máte konkurenci i v jiných sportech. Vždycky to je ale to gró. Já beru hráče z menších klubů jako pracovitější, mají trošku větší srdce, protože se od malička perou o příležitost dostat se dál. Velice je respektuji a uznávám.

V souvislosti se Vsetínem a kontextu vývoje hráčů, jakou roli by měla hrát v českém hokeji Maxa liga coby druhá nejvyšší soutěž?
To je pro mě trochu těžké posoudit. Začínal jsem jako trenér právě v této soutěži, pak jsem přešel k mládeži a poté do extraligy. Osobně bych si představoval, že by tam mělo hrát víc mladých hráčů, aby ta soutěž byla živější. Samozřejmě chápu majitele, chápu tlaky sponzorů, fanoušků i požadavky na výsledky. Hraje tam velké množství velice kvalitních hráčů, kteří už ale aktuálně nemají tu rychlost, která dosahuje extraligové úrovně a to si myslím, že by právě mladší hráči oživili. Jsem ale daleko od toho, abych hodnotil jak se to má dělat. To je pouze můj názor.

Vrátil bych se ještě ke spolupráci mezi vámi a trenérem Radimem Rulíkem, kde jsou sladěné požadavky na hru juniorů a mužů. Myslíte, že cestou národního týmu by se měla vydat i klubová scéna?
Je to stálé téma. Když máte možnost jednou za rok nebo za dva posunout do áčka mladého hráče tak je to i ekonomicky pro kluby výhodné a třeba by i ti mladí hráči tolik neodcházeli. Na druhou stranu o tom se mluví dlouhodobě a je to nějak nastavené. Hráči neposlouchají jenom vás jako trenéra v klubu, mají spoustu dalších v uvozovkách rádců, kteří je v tom životě nějakým způsobem směrují, protože ještě nejsou schopní udělat zásadní rozhodnutí. Spíš je to i o tom, jaké lidi hráči na své cestě potkají.

Vy jste si na úrovni národního týmu svou pozici opravdu odpracoval. Začínal jste u nejmladších výběrů. Láká vás stoupnout si i na lavičku seniorského národního týmu jako v minulosti váš otec?
Nemůžu říct to slovíčko láká. Každý máme své sny, tak jako v hokeji jsem chtěl dosahovat vyšší a vyšší mety, tak i v trénování se chce člověk posouvat a být lepší a lepší trenér. Neupínám se k tomu. V tuto chvíli mě naplňuje moje současná práce. Mám kolem sebe skvělý realizační tým nejenom erudovaných lidí ale i kamarádů, což se vám jen tak často nestane. Mám možnost spolupracovat s Radimem Rulíkem i dalšími kluky z reprezentačního úseku, což mě obohacuje a také já sám se snažím obohacovat a vzdělávat, abych byl každý den lepší a lepší a uvidíme, kde mě to vykopne.