DOR: Konec v semifinále? Prázdnota, míní Barus. Trenérům se pracovalo skvěle

Dorostenci v náročné sezoně dokráčeli do semifinále, kde se jim stala osudnou série s Pilsen Wolves, pozdějšími vítězi a postupujícími do Extraligy dorostu. Obě kola play-off však rozhodovaly až poslední možné zápasy. „Kluky jsme na to připravovali celou sezonu. Jediné, co prostě nezměníme, jsou zranění, nemoci klíčových hráčů v momentě, kdy víte, že nemáte čas je vyléčit, protože každý zápas se hraje o hodně,“ popsal trenér dorostu Miroslav Barus.

Sezona skončila těsně před branami finále, jaké to pro tým bylo? Jak jste to prožívali?
Nejhorší je prohrát poslední zápas sezony 0:1 v prodloužení. Ať si říká, kdo chce, co chce, a soupeř to samozřejmě hodnotí po svém, ale ten zápas mohl dopadnout vítězstvím pro nás. Jaké to je a jak to cítím za sebe? Prázdnota, najednou ta sezonní skvělá práce končí. Hlavou probíhá smutek a zklamání. Bylo nám líto kluků, ale prostě soupeř byl o gól lepší. Celou sezonu jsme vše prožívali s kluky, a najednou je celá sezona u konce. Obrovská bezmoc. Je to jeden z nejhorších sportovních pocitů, jaký vás ve sportu může potkat, a je jedno v jaké soutěži nebo věkové kategorii se to stane.

Co jste řekli hráčům?
Poděkoval jsem hráčům za přístup, pracovitost, týmovost. Řekl jsem, že prostě takový je hokejový i běžný život. A ať nezapomenou, co cítí! Ten pocit je může v budoucnu a v další práci, nejen ve sportu, posunout. Nikdy už se nebudou chtít cítit tak jak po posledním zápase letošní sezony.

„Na začátku sezony, kdy se skládal tým, byla obava, v jaké pozici budeme vůbec v sezoně působit.“

Zároveň se podruhé v řadě nepovedlo dosáhnout postupu do Extraligy dorostu. Jak to vnímáte?
⁠Je to jednoznačně nenaplnění cíle, který byl nastaven.

Prvenství po základní části jste ale měli jisté už několik kol před koncem soutěže, jak byste zpětně zhodnotil základní část soutěže?
Na začátku sezony, kdy se skládal tým, byla obava, v jaké pozici budeme vůbec v sezoně působit, a jestli se nebudeme pohybovat v tabulce víc směrem k bojům o záchranu, než o postup. Vzhledem k postupnému doplňování kádru a upřesnění rolí každého jednotlivého hráče se nám podařilo stabilizovat kádr, sestavu, a nakonec proběhl i skvělý vstup do soutěže. Soutěž byla náročná a bohužel se nám nevyhnula dlouhodobé zranění. Základní část nás měla částečně připravit na play-off. Pro velkém doplnění kádru hráči ročníku 2007, kteří byli v předešlé sezoně málo zapojovaní, nebylo jednoduché v hráčích probudit sebevědomí a jistotu ve hře.

Výsledkově ale byla základní část dobrá…
Byla tam spousta nevyrovnaných výkonů. Jeden zápas jsme odehráli skvěle, ale v tom následujícím to byl úplně jiný obraz hry. Práce na systému se nám začala dařit až kolem Vánoc, nadále jsme pracovali i na individuálních dovednostech hráčů. Za sezonu se nám podařilo zvládnout většinu toho, co bylo v plánu. Není tedy spokojenost jen s umístěním po základní části, ale i rozvojem hráčů.

Změnilo se v play-off něco?
Nestalo se nic zásadního. Nikdo nechce v play-off prohrát bez boje a každý zápas, každá chyba může změnit jeho průběh. Žádný soupeř vám nedá nic zadarmo. Jeden den vyhrajete rozdílem osmi branek a druhý den prohrajete o gól v prodloužení. A to je ta krása play-off. Pro většinu kluků bylo navíc play-off novou zkušeností. Nemají žádné zkušenosti ze selektových mezinárodních utkání a zkušenosti nabírají právě každým zápasem. V play-off se rozdíl základní části maže.

„Pro hráče to bylo hodně náročné, ale je potřeba zdůraznit že kluci se s tím srovnali, přes zranění šli do dalších bojů a ani jeden z nich neuhnul.“

Obě série rozhodovaly až poslední možné zápasy, jak náročné to bylo?
Play-off je náročné vždy. Kluky jsme na to připravovali celou sezonu. Tréninky, příprava na ledě, na suchu, individuální pohovory, meetingy, videa. To vše standardně probíhalo. Jediné, co prostě nezměníme, jsou zranění, nemoci klíčových hráčů v momentě, kdy víte, že nemáte čas je vyléčit, protože každý zápas se hraje o hodně. Každý hráč vydává ze sebe vše, na co aktuálně má. Soupeři jsou taky dobře připraveni, hodně se projevuje mentální připravenost každého jednotlivého hráče. Pro hráče to bylo hodně náročné, ale je potřeba zdůraznit že kluci se s tím srovnali, přes zranění šli do dalších bojů a ani jeden z nich neuhnul a pracovali skvěle a obětavě do posledního rozhodujícího gólu. Musím říct, že jsem to ještě jako trenér nezažil, a proto klukům patří velké díky za předvedený výkon.

Osudnou se vám stala semifinálové série s Plzní. Jak vypadala?
⁠Série proběhla přesně tak, jak se dalo očekávat. Bylo jasné, že se série ponese v duchu vyrovnaných a fyzicky i psychicky vyčerpávajících zápasů. Všechny informace, které jsme získaly sledování soupeře, nebo od jiných týmů, se nám v sérii jen potvrdily. Soupeř nám to ukázal nejen stylem hry, ale také chováním trenéra až po posledního hráče na ledě.

Jaká tedy panuje spokojenost, nebo nespokojenost, se sezonou?
Rozdělil bych to přesně na tyto dvě část. Nejsme spokojeni s tím, že jsme skončili v semifinále. Na druhou stranu ale panuje spokojenost s více faktory.

Které to jsou?
Náš tým byl nejmladším týmem v soutěži. Prostor dostalo několik hráčů ročníků 2009, kteří se stali součástí týmu, a to nejen jako hráči, kteří doplňují určité posty. Letošní dorost byla skvělá skupina kluků, které se sice ne vždy líbilo trénovat v naordinovaných dávkách, ale vždy se zakousli a trénovali naplno. Vytvořila se skvělá parta. Nikdo nevyčníval tak jako v předchozí sezoně. O to víc to byl kolektivní výkon. Jeden se byl ochotný obětovat za druhého, podpořit se a přát si navzájem. V téhle době to není věc, která je automatická, a ne vždy se podaří trénovat takový tým, který je ochotný pracovat pro výsledek kolektivu. Kluků motto bylo Jeden tým jeden cíl, a tak to opravdu bylo. Proto i nám trenérům se pracovalo skvěle.