Jan Šelepněv: Brankář musí být psychicky vyspělý a vyrovnaný

V roce 2000 se rozhodl vyměnit gymnastiku za hokej. Teď bude pětadvacetiletý Jan Šelepněv střežit bránu Vsetína. „Všichni mi říkali, že je to krásné město, hraje se tady skvělý hokej v dobré soutěži, organizace je výborná, a to od generálního manažera až po maséra,“ tlumočí reference, které dostal při rozhodování o svém budoucím působišti. Těší se na sezónu? Jak se stal gólmanem a jak se mu líbí ve VHK?

Vezmeme to od začátku, jak jste se dostal k hokeji?
Když mi bylo 7 let, postavili u nás ve městě zimní stadion. Já jsem předtím dělal gymnastiku a otec za mnou přišel s otázkou, jestli nechci zkusit hokej. A já souhlasil. Začínal jsem jako útočník, na tomto postu jsem hrál rok a pak se stal brankářem.

Co vás k tomu vedlo?
Rozhodně zaujala moje postava – velká, urostlá (směje se). Ne, já sám jsem chtěl a žádal jsem trenéra, abych se mohl stát brankářem. Ten mi to napoprvé zamítl s tím, že budu útočník. Ale já nechtěl, byl jsem malý, plakal jsem, a proto nakonec svolil.

Jaké byly vaše začátky v bráně?
Ze začátku to pro mě bylo zajímavé, byl jsem z toho unesený, radoval se. S formou to však bylo dříve složitější. Chvíli trvalo, než jsem se do toho po fyzické stránce dostal.

Na co z mládežnického věku nejraději vzpomínáte?
Nejlepším zážitkem jsou pro mě mistrovství světa. Hrál jsem dohromady na čtyřech světových šampionátech – dvou do osmnácti a dvou do dvaceti let.

Po svém prvním juniorském šampionátu jste začal hrát v KHL, mělo to nějakou souvislost?
Ano, podepsal jsem kontrakt s Dinamem Minsk po sezóně v MHL. Dalo by se říct, že je to mládežnická liga KHL. Toho roku se mi tam hodně dařilo a byl jsem na mistrovství světa. Po něm mi předložili smlouvu.

Loni jste ale hrál v asijské lize. Jaký se tam hraje hokej?
Ve skutečnosti se tam hraje opravdu dobrý hokej. Mnozí nevědí a nemají žádnou představu o tom, jak tam hokej vypadá. Nehrají tam typické hokejové země, ale úroveň hokeje je tam vysoká, protože mnoho hráčů je z USA nebo Kanady a přinášejí své zkušenosti ze Severní Ameriky. Místním trenérům jsou poskytovány školení v NHL, kde se učí a zlepšují. Všichni jsou tam strašně skromní.

Je nějaký tým, za který byste si chtěl zahrát?
To máte tak, v dětství vždycky čtete o velkých týmech, klubech z NHL a tak dále. Když vyrostete, začnete se na svět a věci kolem sebe dívat realističtěji. Když jsem o tom přemýšlel, chtěl jsem jít hrát do Dinama. V momentě, kdy jsem podepsal smlouvu, jsem byl nesmírně šťastný.

Jak jste se dozvěděl o nabídce ze Vsetína?
S agentem jsme všechny věci ohledně možností a smluv řešili okolo dubna. Řekl mi, že je tu jedna dobrá nabídka ze Vsetína. Zjistil jsem si informace o klubu, mluvil s lidmi, kteří zde hráli. Všichni mi řekli, že je to krásné město, hraje se tady skvělý hokej v dobré soutěži, organizace je výborná, a to od generálního manažera až po maséra. Všechno je skvělé.

V Česku vzbudil zájem inzerát, který klub podal. Nakonec se ukázalo, že byl nutný k vašemu působení v České republice. Vnímal jste nějak tuto situaci?
Ano, agent mi říkal, že se tuto informaci dočetl v některém z rozhovorů a že se o tom tady hodně mluví. Dále jsem se o to ale nijak nezajímal. To spíše agent, který zařizoval všechny oficiality a věci okolo smlouvy. Já se soustředil na tréninky.

Co jste dělal po sezóně?
Když sezóna skončila, jel jsem na měsíc domů do Minsku. Potom nás s manželkou čekala dovolená na Bali. Po návratu jsem se začal připravovat, v létě jsem trénoval sám.

Jak se vám tady líbí? V týmu, ve městě...
Tým je úžasný. Kluci jsou skvělí, všichni si pomáhají. Město se mi také velice libí, je malé a soudržné.

Složení týmu je mezinárodní, jak se v kabině domlouváte?
S kluky z Finska a Kanady mluvíme anglicky. I ostatní z týmu umí anglicky a já se teď učím taky česky. Je to jazyk velmi podobný ruštině, takže si myslím, že by mi to mohlo jít celkem rychle.

V jakém jazyce jsou vedeny tréninky?
Hlavní trenér Jiří Dopita mluví na trénincích vždy česky. Roman, trenér brankářů, mluví anglicky, takže není problém se na cokoliv zeptat.

Předpokládám ale, že hlavnímu trenérovi rozumíte…
Ano, rozumím všem českým hokejovým pojmům.

S kým z týmu se nejvíce bavíte?
Bavím se se všemi, rozumíme si. V šatně sedím vedle Antonína Pechance, takže spolu hodně komunikujeme.

Premiéra na Lapači vás teprve čeká, ale při utkání proti Vítkovicím jste byl na střídačce jako náhradní gólman. Co říkáte na atmosféru?
Šílené. Nikdy jsem nic takového neviděl, nezažil. Hrál jsem v Minsk-Areně před 15 000 lidmi, ale tady… tady to bylo silnější, hlasitější, všichni křičeli, fandili, povzbuzovali, zpívali chorály. Za to mají fanoušci mé velké uznání.

A nebojíte se, že budete pod velkým tlakem?
Tlak je součástí naší práce, součástí hry. Už jsem si na to zvykl.

Jaké vlastnosti by měl mít brankář?
U gólmanů je to všechno hlavně v hlavě. Člověk musí být psychicky vyspělý, vyrovnaný, nesmí se nervovat. Co se týče fyzických předpokladů, měl by být bystrý a rychle reagovat.

Jste takový?
Ano, nebo v to alespoň doufám (směje se).

Jak vidíte nadcházející sezónu?
Všichni už se nemůžeme dočkat jejího startu. Máme jeden jasný týmový cíl, a to být v play-off. Tam hrát, jak nejlépe umíme. Zlepšovat se. Dostat se co nejdál a možná postoupit do extraligy.