Jestli to zabalí fanoušci, bude se Vsetínem konec, tvrdí Josef Hrabal

V s e t í n - Když v patnácti letech poprvé ochutnával přerovský rodák chuť vsetínského hokeje, málokdo tušil, kam až to Pepa dotáhne. Bleskurychlé obraty, bravurní přihrávky nebo jedovaté střely, to jsou nynější přednosti jednadvacetiletého beka, který už má za sebou nespočet startů v extralize, působení v ruském Čerepovci a kromě národních mládežnických výběrů stihl obléct i dres seniorského reprezentanta. Hrabalovy začátky, největší úspěchy a nejenom to vám přináší náš článek, okořeněný o názory vsetínské hvězdy. Více než co jiného jej charakterizuje jeho výrok: „Nejsem si jistý, jestli mě někdy bude hokej bavit víc, než teď.“

„S hokejem jsem začal v Přerově, kde dříve hrál a zastával důležitou funkci v klubu i můj otec. Možná jsem to tím měl trochu ulehčené, ale o moc ne, “ načíná Josef povídání a dále přibližuje svůj hokejový růst. „Můj ročník byl tehdy pro Přerov ohromně úspěšný. Pamatuji si, že jsem si na ledě rozuměl hlavně s Martinem Zaťovičem, Antonínem Sprušilem nebo s Janem Švrčkem,“ jmenuje další spoluhráče, kteří to dotáhli až do profesionálního hokeje.

“	"Sami by ani nevěřili, jak nás hráče dokáže vyburcovat pořádný řev.“
— Josef Hrabal k vsetínským divákům

Významným mezníkem v Hrabalově kariéře se stal přestup na Vsetín, kam si tehdy nadějného zadáka povolal trenér Hudler. „To jsem chodil do deváté třídy a teď jsem panu Hudlerovi moc vděčný za to, že mi ve vsetínském dorostu dal šanci.“

Veřejnosti o sobě dal vsetínský bek významněji vědět v juniorech, kde po boku Martina Štefla či Davida Květoně vybojoval v sezóně 2004-05 první vsetínské juniorské zlato. „Tady v tom období se moje kariéra začala lámat. Celou sezonu jsem odehrál po boku výborných spoluhráčů, což mi hodně pomohlo. Získal jsem hodně sebevědomí.“ Dobrá forma při vítězném tažení juniorů zajistila pro naději vsetínského hokeje i možnost častějších nástupů za A- mužstvo. Kdy ale Hrabal nastoupil k vůbec prvnímu startu v extralize mužů? „Byl to v pátek 13.12.2002. Jednalo se o střetnutí se Znojmem, které jsme nakonec vyhráli 2:0. Bylo mi tehdy sedmnáct let a cloumala se mnou nervozita, ale jak už to tak bývá, kdo začíná, ten toho moc nevymyslí ani nezkazí. Já jsem se snažil být zodpovědný a myslím, že se mi to podařilo.“

Shodou okolností to bylo i utkání, ve kterém vsetínský tým dirigoval z lavičky trenér Neliba a v bráně se potil Radovan Biegl. Tedy dvojice, která se opět po letech na Lapači setkává. Na účet vsetínského bouřliváka Biegla vyslovil Pepa následné: „Není moc radno ho naštvat. Každému z nás mladých se to podařilo a sem tam to bylo ostré, ale vycházíme spolu dobře.“

Jaké teď, s odstupem času, vidí Hrabal svůj přechod z juniorů a rozdíly mezi soutěží juniorů a extraligou? „Musím říct, že je to velký skok. V mužích je všechno o moc rychlejší a hráči jsou na tom i mnohem lépe, co se týče hokejového myšlení. Je možné, aby přišel někdo z dorostu a byl nejlepší v juniorce, ale na to, aby se prosadil v extralize, je podle mě třeba minimálně tří let, při kterých musíte pořád dostávat šanci hrát.“ Jak se nám dále Josef svěřil, v jeho hokejové kariéře sehrála významnou roli i "výluková" sezona, kdy do české nejvyšší soutěže zavítala spousta ostřílených borců. „Ano, je to tak. Přišlo hodně zkušených hráčů z NHL, od kterých jsem toho dost odkoukal,“ vzpomíná na rok, ve kterém nastupoval vedle Klesly, Somíka či Čechmánka.

Josef Hrabal o vítězném juniorském roku: Celou sezonu jsem odehrál po boku výborných spoluhráčů, což mi hodně pomohlo. Získal jsem hodně sebevědomí.“

Když byla řeč o vítězích juniorské sezony 2004-05, mezi kterými sehrál Josef významnou roli, nelze se nezeptat, jestli tehdejší mistr zaznamenal i úspěch nynějších vsetínských vítězů. „Dění kolem našich juniorů sem samozřejmě sledoval. Hodně jsem jim to přál a pevně jsem věřil tomu, že zvítězí. Měli o hodně silnější tým, než my před dvěma roky. Chtěl jsem vidět to finále na vlastni oči, ale plnil jsem tehdy reprezentační povinnosti.“ A co tahouni mužstva? „Chodil jsem na zápasy základní části, nerad bych na někoho zapomněl, ale určitě to bude Ostrčil, Stříteský, Navrátil, Podešva, Hrňa, Knebl a Vrdlovec.“

Postupem času se tak z Hrabala stával hráč, na kterém začalo stavět A-mužstvo a kterého si oblíbili i fanoušci, což dokumentuje anketa o Sympaťáka O2 extraligy, na kterou byl ze vsetínských řad Josef Hrabal vybrán.

Když se přesuneme do přítomnosti, nelze opomenout ani ruské angažmá, kterého se vsetínský bek dočkal ve druhé polovině uplynulé sezóny, kdy se Vsetín potácel na poslední příčce extraligové tabulky a ztratil reálnou šanci na play-off. Na Valašsku už o nic nešlo a když dostal Hrabal nabídku z Čerepovce, nebylo co řešit.„V Rusku to byla skvělá zkušenost, poznal jsem jiný hokej a hodně nových tváří. Měl jsem tam hodně oblíbených hráčů v čele s Radovanem Somíkem nebo brankařem Kanady Markem Lamothem. Teď jsou to mí skvělý přátelé. Ostatní spoluhráči se mi také zamlouvali, byla tam prostě spousta skvělých kluků.“

Hrabalův Severstal skončil po základní části na devátém místě, ale bohužel pro českého obránce, brzy vypadl ve vyřazovacích bojích. Nestačil totiž na Chimik Moskevskou oblast.„Ambice týmu nebyly přesně dány, ale chtěli jsme víc. Všichni byli nakonec zklamaní z toho, že jsme nepostoupili,“ povzdechl si a začal s tématem ohledně fanoušků. „Dá se říct, že v Rusku fanoušci spíše jen hučí a vypadá to jak v kině. Se Vsetínem se to rozhodně srovnávat nedá. Chtěl bych všem fanouškům vzkázat, ať vydrží. Minulá sezona nebyla po hokejové stránce vůbec dobrá, ale jestli to zabalí oni, se Vsetínem bude konec. Sami by ani nevěřili, jak nás hráče dokáže vyburcovat pořádný řev.“

Josef Hrabal o hokeji v Čerepovci : „V Rusku to byla skvělá zkušenost, poznal jsem jiný hokej a hodně nových tváří.“

Kromě ruského působení okusil v uplynulé sezóně Josef Hrabal i nejcennější dres. Sice si už prošel mládežnickými reprezentačními týmy, počínající výběrem do šestnácti let, ale obléct seniorský reprezentační dres, to je opravdu úplně něco jiného. Jak popisuje své působení v nároďáku, ze kterého si kromě množství zážitků odnesl i zranění, které se mu přihodilo hned v jeho premiéře proti Švédsku v Plzni? „Repre A-mužstva je dost odlišná od mládežnických výběrů, hráči se tam víc respektují. Můžete být nejmladší, ale pořád se na vás ostatní dívají s určitým respektem. Podobné akce, jako jsem zažil já, trvají třeba týden a za tu dobu si s ostatníma vytvoříte určité přátelství. Co se týče pocitů na ledě, je to směs očekávání, stresu, hrdosti a nervozity,“ uzavírá své postřehy z dění okolo reprezentace.

I když by se zdálo, že toho v hokeji Pepa za svých 21 let stihl už hodně, stále to není všechno. Tenhle bek se totiž zúčastnil také kempu v kanadském Edmontonu, který Josefa v roce 2003 draftoval. K působení u Oilers Hrabal dodává: „Byl to jeden týden, kdy jsem si společně s asi třiceti dalšími hráči zatrénoval a potom jsme pěkně odjeli zase domů. Zázemí a město bylo super.“

Poslední téma, na které nám ochotně Josef odpověděl, se týkalo rodiny a svých nejbližších. „Když jsem jel do Ruska, tak jsem věděl, že tam nebudu zase tak dlouho, abych to bez mých nejbližších nevydržel, ale přece jsem z toho měl obavy. Naštěstí mě přítelkyně navštívila, čímž mi ten pobyt hodně zkrátila. Jinak jsem s ostatními udržoval kontakt každý den, takže to až tak hrozné nebylo.“

Když už je řeč o blízkých, Josef nezapoměl zmínit i svého mladšího bratra, který pokračuje v hokejových šlépějích rodiny. „Teď půjde do deváté třídy. Je to útočník, ale doplácí na svou výšku. V tomhle věku se většinou prosazují hráči silní a velicí a to on není, ale jinak se mu daří dobře. Je šikovný a držím mu palce.“