Když je potřeba, rád vsetínskému hokeji kdykoli pomůžu, vzkazuje Ondřej Němec

Jediný odchovanec vsetínského klubu v řadách reprezentačního výběru pro turnaj série Euro Hockey Tour se jmenuje Ondřej Němec. Po utkání se Švédskem, na které se mimo jiné podílel asistencí na vyrovnávací branku Roberta Kousala, jsme si povídali nejen na téma právě probíhajícího turnaje. Ondra totiž nezastává "pouze" funkci hokejisty ale také ambasadora vsetínského hokejového klubu. "Když mě o něco požádají, abych zaštítil nějakou akci, nebo s něčím pomohl, tak s tím nemám vůbec žádný problém. Jsem na Vsetíně doma," vzkázal z dalekého Soči hrdě současný hráč Lva Praha.

Ondro, jak hodnotíte zápas se Švédy?
Odehráli jsme skvělý zápas. Byla tam spousta šancí na obou stranách, ovšem se šťastným koncem pro nás. Já si myslím, že turnaj zatím zcela vychází podle našich představ. Hrajeme dobře do obrany i do útoku a navíc máme vynikající brankáře.

Jaký to byl rozdíl oproti utkání s Finskem?
Já jsem v tom moc žádný rozdíl víceméně neviděl, oni hrají klasický severský styl. Hodně bruslí, sráží se a mají hodně rychlý přechod do útoku. Rozdíl je možná v tom, že Švédové jsou více disciplinovaní. Bolelo to, ale zvládli jsme to. Potom v nájezdech už je to loterie, my na to máme dobré hráče. Ať už je to Méďa (Petr Nedvěd) nebo Červus (Roman Červenka), ti to dokážou vždycky skvěle zakončit. Ještě se mi líbila otočka od Švéda, ta byla fakt pěkná (usmívá se).

Byl jste u vyrovnávacího gólu Roberta Kousala. Blesklo Vám okamžitě v hlavě, že to máte dát?
Tak já jsem první chytl střelu, která šla do mě a Kousy (Robert Kousal) hned viděl, že mám puk, tak do toho kopnul. Dal jsem mu to a vyšlo to. Já mám v nároďáku vždycky jeden svůj světlý moment za sezonu, teď jsem si ho schoval do Soči. (směje se)

Jaký máte pocit ze svého dnešního výkonu?
Já si myslím, že to bylo dobré. Hlavně jsem rád za to, že hraju s Časym (Petr Čáslava), protože už spolu hrajeme nějaký ten rok a vyhovíme si. Známe se, víme, co kdo udělá. Branku jsme nedostali, naopak jednu dali. Plus jedna, jak se říká, takže dobré.

Co považujete za rozhodující moment utkání?
Asi ten vyrovnávací gól. Sice jsme tam měli ještě nějaké šance, které jsme mohli proměnit, ale jak říkám, dva body jsou krásné. Nájezdy byly loterie jako vždy, zaplať Pánbůh jsme vyhráli.

Jako vsetínský odchovanec jste tu sám, nemrzí Vás, že tu nemáte kamarády z rodného kraje?
Tak je pravda, že nás sem jezdilo trošku více. Měl jsem tu více kumpánů, to je pravda (usmívá se). Ale už jsem tady pátý nebo šestý rok, jezdí tady ta skupina lidí, která se mezi sebou dobře zná. Já si to tady vždycky užiju, vím, že bude sranda. Takže to vnímám v pohodě.

Mimo ruského národního týmu tady máte velmi značné klubové zastoupení ze Lva Praha, jak zápasy mezi sebou vnímáte?
Tak už jsme prohodili pár slov s finskými kluky v Praze. Byli hodně zklamaní, že nevyhráli. Mikko Mäenpää byl na trestné, když dostali branku. Chtěli vyhrát stejně jako my. Díky Bohu jsme vyhráli my. Ještě zítra porazit Rusy a vyhrajeme turnaj v Soči, což si myslím, že by bylo super.

Když jsme u toho Soči, jak se Vám tu líbí?
Tak už jsem něco v Rusku projezdil a je to zase něco úplně jiného. Ještě jsem totiž nezažil, abych přijel v prosinci do části Ruska a bylo tady 15 °C, rostly tady palmy. Dneska jsme byli u moře na procházku a bylo celkem teplé, takže jsem mile překvapen. Ale co nechápu, je to, jak to tady chtějí za dva měsíce stihnout dostavět. To snad aby tady nahnali půlku Ruska, protože to jinak nevidím růžově. A myslím to zcela vážně. Jsem opravdu zvědavý, jak to dopadne.

Tak to máte podobný názor jako všichni, kteří to tady viděli. Víte, že Robert Záruba jel do areálu sanitkou?
To jsem teda neslyšel. Co se mu stalo, šikulovi? (Směje se).

Další dotaz. Myslíte si, že tam je nějaká šance dostat se do výběru pro ZOH?
Tak já jsem realista. Já vím, že pojede sedm beků z NHL a je tady třeba Časy nebo Michal Barinka. Užívám si každý zápas v národním týmu, tohle moc neřeším. Navíc je to otázka pro někoho jiného. Myslím si, že to nevyjde. Nedělám si plané naděje.

Přejdeme na klubovou scénu, kterou trávíte již druhou sezonu ve Lvu Praha. Jak se Vám tam líbí?
Já jsem rád v prvé řadě, že mám doma rodinu. Že po každém zápase můžu jít za manželkou domů, což je fajn pro každého českého hokejistu. Neletíte z ruského města do dalšího ruského města – je to super. Užívám si, jsem rád za angažmá ve Lvu. Uvidíme, co bude dál.

Další dotaz směřuji na Vašeho syna v přípravce. Směřuje stejným směrem jako jeho otec?
To nevím. Ale musím říct, že začal teprve v září a dneska je půlka prosince, strašně se zlepšil. Hlavní je, že ho to strašně baví. Nejlepší je na tom to, že když to dělá, tak se u toho směje a užívá si to. Chodí na přípravku na Vsetíně i v Praze, našel si v obou městech kamarády. Těší se tam, což je naprosto nejdůležitější.

Vy vsetínském klubu zastáváte funkci ambasadora. V čem spočívá tato úloha?
My jsme se domluvili s jednatelem Danielem Tobolou. Vždycky, když mě o něco požádají, abych zaštítil nějakou akci, nebo s něčím pomohl, tak s tím nemám vůbec žádný problém. Jsem na Vsetíně doma. Kdykoliv bude vsetínský hokej potřebovat, tak mu rád pomůžu.

Poslední dotaz směřuje na vsetínské fanoušky. Co byste jim vzkázal v této nelehké době?
Nevěšte hlavu, bude líp. Snažíme se všichni společně. Od vedení po posledního fanouška.