Na cestách s Davidem Vargou

V a l. M e z i ř í č í – Je neděle, hodiny právě odbily pravé odpoledne a já se přes autobusové okénko kochám líbeznou přírodou. Pravda, i zelenající se tráva nebo květy rostlin šplhající k nebi chvilkami ustupují opodál a můj zrak se soustředí především na křivky něžného pohlaví - no řekněte sami, co by to bylo za překrásné slunečné počasí bez dámských sukní? Co je ale to nejdůležitější - můj autobus míjí ceduli Valašské Meziříčí. Právě tohle město na soutoku Vsetínské a Rožnovské Bečvy je totiž mojí konečnou. Stejně jako zde kdysi rozjížděly svou kariéru skupiny Mňága a Žďorp a Elektrick Mann, napodobuje jejich kroky i David Varga. Nikoliv však v hudební branži, nýbrž v ledním hokeji. Zejména za ten vsetínský David dýchal podstatnou část svého dosavadního života a je mu tedy věnován druhý díl našeho seriálu Na cestách.

David zná meziříčské ulice jako své boty a tak trochu doufal, že já na tom budu podobně. „Vystup u nemocnice, na kopci,“ naléval do mě sympaticky kuráž. Jenže já jsem se mu zapomněl svěřit s tím, že jeho rodné bydliště je pro mě doslova jako španělská vesnice. Spíše než mé orientační schopnosti tak zaúčinkovala ochota řidiče mi ukázat ono místo vystoupení. Následovalo klasické: „Zdar!“ s potřesením ruky a hurá na to.

„První zastávku uděláme ve Fortuně, kde s kamarády chodíme celkem často. Je to blízko mého bytu,“ odhaluje vsetínský útočník plány. A jak řekl, tak se stalo. Došli jsme do oblíbeného podniku, David kamarádsky pozdravil výčepního a v tom se naše zraky upřely v ten samý bod. „Super, Berdych vede,“ zvolali jsme sborově na účet špičkového tenisty, který v tu dobu hájil české barvy proti Daviděnkovi.

Mimochodem Tomáš Berdych, bojující právě v utkání Davis Cupu, je také meziříčský rodák. „Někdy si tady vsadím, hlavně teda na hokej a fotbal,“ pokračoval David ve chvíli, kdy už jsme nesledovali televizi, nýbrž nedělní porci zápasů a kurzů s nimi spojených. „Slávka se Spartou by měly vyhrát, jde jim o hodně,“ komentuje forvard boje o titul v Gambrinus lize a když ho jeho kamarád čepující kofolu utvrzuje v jeho mínění, objevují se dané souřadnice pražských výher i na podávacím lístku.

„Vsázení mě dost baví, ale bohužel moc nevyhrávám. Nedávno jsem si tady pořídil tip kartu, tak se mi snad začne dařit,“ věří David v lepší zítřky. A co vložené částky? „Jen málokdy vsadím víc než za dvacku, dělám to pro zábavu.“ Následuje poslední foto v sázkařském podniku a pokračujeme dále. Kudy přesně? „Můžeme přejít kousek dál. Tam bydlím,“ ukazuje prstem směrem za basketbalové hřiště. To mě nenechalo chladným a protože se David nijak nebránil, byl fotoaparátem zachycen v době, kdy se pokoušel o tříbodový hod. „Tady si taky občas zahraji s ostatníma nebo jen zastřílím na koš,“ říká v okamžik, kdy na basketbalový plac přichází jeho spoluhráč, David Kapr. „Pojď se semnou vyfotit,“ nabádá Varga svého kolegu. Ten ale působí neoblomným dojmem a ke společnému fotu tak nedochází, což David komentuje výrokem: „Vždyť by nám to spolu tak slušelo...“

S úsměvem na rtech se loučíme s hracím pláckem a pohledem na bydliště Vargů přecházíme k dalšímu místu, kde námi zpovídaný forvard zažil kus dětství. Jedná se o pískoviště s houpačkami. „Tady si to dobře pamatuji,“ povídá. Hned nato mi na očích pozná, co po něm chci a bez odmlouvání šplhá na skluzavku. Na samotném vrcholu zapózuje, podívá se na mě a jakoby uměl číst myšlenky říká: „Ne, na to zapomeň. Sjíždět ji opravdu nebudu!“ Můj záměr tak nevyšel. „Teď je před námi trochu delší cesta. Půjdeme ke škole, kde jsem chodil od první do čtvrté třídy. Potom jsem totiž přešel na sportovní.“ Nastal tak ideální čas, zeptat se Davida co bude dál? Na kterém stadionu bude tupit své brusle? „Jelikož jsem přesáhl juniorský věk, zkusím se prosadit v mužích.

V případě, že mi to nebude umožněno na Vsetíně, budu hrát asi za Valmez.“ Než jsme dochvátali k našemu momenrálnímu cíli, rozpovídal se David i o minulé sezóně. „Vzpomínám na ni celkem v dobrém, ale ten konec byl dost hořký,“ připomíná kauzu okolo kontumace klíčového utkání se Zlínem. „To vyřazení jsem rozdýchával asi týden. Teď už je to v klidu,“ dodává. Mezitím spatříme obrysy základní školy a nabádám vsetínského forvarda v civilu ať si stoupne ke hlavním dveřím. Minutu nato vyletí ptáček a my se ubíráme dále. „Nedaleko odtud je ještě moje oblíbené hřiště, kde hrajeme fotbal,“ říká David. Mimochodem - nehrál někdy David kopanou závodně? „Jasně, zrovna v sobotu jsme hráli jeden zápas. Bohužel jsme ho prohráli. Myslím, že to bylo minulý rok, kdy jsem dostal nabídku hrát na tyto poměry v celkem prestižní 1.B třídě. Protože je pro mě hokej sport čísla jedna, odmítl jsem,“ oprášil vzpomínky.

Následně se před námi otevírá opona před opravdu krásným fotbalovým pláckem. David, který se zde cítil jako doma, už zkušeně zaujal pozici fotografovaného a mohlo se pokračovat. „Sejdeme teď do města, na náměstí,“ poručil meziříčský rodák. Záhy si všiml budovy, kterou navštěvoval v rámci autoškoly. „Tak tady jsem dělal řidičák, ale ježdění autem mě moc nebere.

Někdy je mi dost hnusně, když vidím co za hlupáky jezdí po cestách,“ krčí rameny nad některými z řidičů. Než jsme došli na již zmíněné náměstí, dostala se řeč i na hokejovou extraligu. „Sleduji to pořád. Ve finále přeji Karlovým Varům, protože mi Slávka není vůbec sympatická,“ povídá. Z náměstí to není daleko k místní hojně navštěvované budově s názvem Lira, kde jsme udělali předposlední štaci.

„Do Liry sem tam zajdeme, ale spíš mám rád Besedu ve Vsetíně. Tady ve Valu mi přijde všechno takové malé. Do Besedy chodí skoro všichni hokejisti, je to tam super.“ Od rozbouřených pátků, oslav a mejdanů pak přejdeme ke kulturnějšímu využití volného času, návštěvě kina. „Kino mám taky rád, ale nenavštěvuji ho tak často, jak bych si představoval,“ smutní. Od kina už je to pak co by kamenem dohodil k autobusovému nádraží, tedy finiši našeho rozhovoru. „Na Vsetín ti to jede ze sedmnáctky. Vím to, protože tím jezdím pořád. Vlak mám daleko, takže k cestě na Vsetín ve většině případů využívám právě autobusy,“ poskytuje mi David radu, za niž mu děkuji a vzápětí se loučíme.

Na cestách s Davidem Vargou v obrazech

⇒ Čeká se na kofolu a nabídku Fortuny. Přinese Davidovi nově pořízená Tip karta štěstí?

⇒ Zápasy neodvratně vybrány - sázenka podána.

⇒ Tak co, spadne tam nebo ne?

⇒ Na skluzavku David kývl, píseček už mu byl proti srsti.

⇒ Základka aneb vzpomínky na minulost.

⇒ Tak tohle hřiště je svědkem Davidova fotbalového vzestupu.

⇒ Náměstí. Ideální místo na odpočinek.

⇒ I tady lze Davida zastihnout. V hudbě není nijak vybíravý, líbí se mu téměř všechny styly, ale písničky musí mít něco do sebe.

⇒ V programu kina se objevil film Once a David hned reagoval na Markétu Irglovou, Valmezáckou držitelku Oskara. Hold Valašské Meziříčí má být na koho pyšné!

Předchozí díly:

Na cestách s Erikem Hrňou