Na Cestě 49 – Černý sever nedobyt

Lidi se dají přemluvit ke spoustě věcí. Zvláště pokud se jim dostatečně objasní důvod experimentu na nich prováděného, resp. se jim výmluvně poukáže na výhody z pokusu pro ně plynoucí. Pak si můžete pokusného králíčka udělat z vlastní matky nebo i z juniorského mistra světa v ledním hokeji. Přemluvit k uleťárně vlastní rodiče a využít ochoty vzácného známého k serióznímu pilotnímu projektu, v tom je samozřejmě velký rozdíl.

Popravdě řečeno volit mezi návštěvou zápasů Třinec-Sparta a Vítkovice-Kladno by za normálních okolností nebylo až tak velké dilema. Při vší úctě k oběma modrobílým bych určitě sáhla po souboji týmů předvádějících zaručeně vysoce kvalitní rychlý útočný hokej, navíc podpořený bouřlivými tribunami třineckého zimáku. Nakonec jsem ale preferovala poklidný rozlehlý Palác kultury Vítkovice a udělala jsem to ráda. Mohla jsem se tam totiž po všech virtuálních a GSM komunikačních kanálech konečně osobně setkat s juniorským mistrem světa v hokeji, Tomášem Plekancem.

V rámci eSportu jsme se vedle tvorby stránek sportovních klubů rozhodli tvořit i osobní prezentace sportovců. Jak jsem už říkala, naše první kroky v jakémkoliv podniku vedou většinou přes kamarády a známé. A právě „Pleky“ je jednou z prvních vlaštoviček mezi našimi hokejisty, které se na internetu chtějí prezentovat na vlastní osobní stránce. Máme zkušenost, že mladí sportovci v drtivé většině mají představu o významu moderních informačních technologií. Pleky je téhle generace ztělesněním. Pokud je to jen trochu možné, spolupracuje na čemkoliv, o co ho požádáme. Je pro nás samozřejmě ctí a velkou reklamou, že svůj prvotní projekt můžeme spojit s jeho jménem.

K mému údivu poměrně snadno jsem k účasti na zápase přemluvila svou mámu. Bylo nutno, aby má nebohá matka projela nebezpečným velkoměstem, jakým Ostrava bezesporu je, vyzvedla mě na nádraží a absolvovala se mnou onu akci. Jinak to prostě nešlo. Nalákala jsem ji na přítomnost spousty známých a sympatických lidí a osobní přítomnost hráčů, jejichž jména jí něco říkají. Navíc na to, že se mnou může jít na tiskovku a pak za zástupcem kategorie, pro kterou má slabost, tedy juniorem, mimochodem mistrem světa. Potřebovala jsem tam totiž opravdu nutně být – byla to jedinečná geografická konstalace nastávající pouze několikrát za sezónu, kdy jsme se s Mistrem mohli sejít osobně.

Pokoušela se argumentovat, že se bojí jezdit po Ostravě autem, že netrefí do PKS, že je tam drahé vstupné a moc lidí, mezi kterými se určitě ztratí. Nakonec svolila s povzdechem, že je hloupá, že mi skočí na kdejaký nesmysl. Na žádnou tiskovku ani Mistra samozřejmě nepůjde, protože jednak nemá ráda Hadamczika a jednak až tak praštěná zas není. Nakonec položila řečnický dotaz, proč mě nechala vystudovat drahou vysokou školu, když teď většinu času dělám ty svoje pitomosti s hokejistama, kde nic z toho, co mě ve škole naučili, nepotřebuju. Což samozřejmě není pravda.

Na místo činu jsme dorazily s první sirénou. Zčásti kvůli zpoždění mého vlaku, zčásti kvůli zdlouhavému nákupu nezbytné rekvizity – popkornu. Ale to zas tak moc nevadilo, všechny góly padly ve zbývajících dvou třetinách. Na tribuně jsme se shledaly s Georgem.VIT, který maminu velmi rád viděl a otázal se, kdy vstoupí do OHF a bude s náma jezdit na srazy. Odpovědí mu bylo roztržité konstatování, že sedíme dost vysoko, takže je možné, že jestli padne nějaký gól, možná ho uvidíme.

Viděli jsme gólů 6. Tolik se jich podařilo domácím nasázet zcela tristně se předvádějícímu soupeři. Nejlepším hráčem Kladna byl gólman Horčička. Těžko však bojuje sám voják v poli. Neměl oporu v obraně, resp. Kladno nemělo obranu žádnou. Sledovala jsem z hostujících útočníků samozřejmě nejvíce toho s číslem 14. V úvodu druhé třetiny inkasoval, chudák, drsný krosček od Kaděry. To na tom byl ještě dobře; kolega Vlček si nevšiml Výtiska před sebou a přeplachtil nad jeho zády ve slušném přemetu, přistaje na ledě kolmo hlavou. Naštěstí to rozchodil. Ve 30. minutě zaznamenali hosté první střelu na Trvaje v té třetině - autorem byl Plekanec. Martin Procházka překonal svou krizi a „chytil se“ na mateřském klubu. Po nastřelení tyčí a břevna Horčičkovy branky znamenala jeho trefa v čase 36:22 už čtyřgólový náskok domácích. Jiří Trvaj pomalu přimrzal k tyčím své klece a z klidu ho co třetí střídání vyváděl skutečně pouze Plekanec. David Patera nedělal ani trochu čest svému příjmení a z pozice beka častoval nahrávkami zásadně protihráče.

V přestávce jsme se Georgem, ač oba zapřísáhlí nekuřáci, včlenili do davu bafajícího před jedním z mnoha vchodů do PKS. Při té příležitosti jsme načichli jako ve 4. cenové bez obsluhy a prodiskutovali s Beníkem onen Výtiskův „strom“. Beník plánoval zeptat se na tento okamžik obou trenérů na tiskovce a těšil se, jak od nich dostane vynadáno, že se ptá na takové věci, když dobře ví, že oni nesmí posuzovat výkon rozhodčího.

Poslední třetina začala dvouminutovou optickou převahou hostů. Byla to jejich píseň labutí. V přesilovkách se zmáhali maximálně k přejetí červené čáry. Obrana se skládala z jediného hráče postaveného na stejném místě. Ostatní zběsile honili puk putující po hokejkách domácích. Z Horčičky stoupala pára. Roman Kaděra na počátku poslední desetiminutovky s ním ještě měl slitování a pukem mu jen míchal před nosem. Pak si k tomu přizval Marka Melenovského. Ten na vysoký brankový rozdíl kašlal – 5:0. Necelých 5 min před koncem nahodil Radek Phillip puk na zadní plexi, ten se odrazil zpět před bránu a Zdeněk Pavelek ho naposled postrčil do klece hostů – 6:0.

Mamina nás zasypávala vysoce kvalifikovanými dotazy a konstatováními, se kterými jsme měli co dělat. 18 let je moc málo let na to, aby někdo byl mistrem světa (Plekanec, Vlček, Horna, Výtisk, Igrl). Proč nehraje Patera (David) s Procházkou, když přece spolu vždycky hráli. Proč ten modrý (Gardoň) už tolikrát nahrál bílému (Selingerovi), přece ví, že nehraje s ním. Trenér (Hadamczik) by neměl tak řvát na svoje hráče, určitě je to znervózňuje. Hokejista by neměl mít tak dlouhé vlasy, je to nebezpečné (Moravec). Nechat brankáře (Horčičku) samotného v obranném pásmu se třemi útočníky soupeře je bezohlednost. Zastavit těsně před někým (Vlčkem) a nechat ho do sebe (Výtisk) narazit je vyčihováctví. Bušit do někoho (Plekance) hokejkou zezadu (Kaděra) je agresivní. Dát soupeři tolik gólů (6) a nepustit mu ani jeden je nesportovní.

Ze stereotypu tiskových konferencí vybočil pouze názor pana Hadamczika – dnes byl se svým týmem spokojen. Pan trenér Kladna Hořava byl moc smutný. Říkal, že nebyli domácím důstojným soupeřem. Beník provokoval s dotazem na Výtiskův faul. Pan Hořava se na něho obořil, co je to za otázky, když se nesmí hodnotit výkon sudích. Pan Hadamczik zachránil situaci diplomatickou odpovědí, že průběh zápasu nebyl ničím narušen.

Okolo kladenského busu se rojili malí kluci. Nevím, proč si vždycky ti cvrčci myslí, že patřím k týmu hostů, chovají ke mně velkou úctu a ptají se na totožnost mužů v teplákovkách. V žádném případě bych nepoznala v civilu Roberta Kyselu. Na ledě s drsným výrazem a hadíma očima, tady se plížil šerem hangáru coby nenápadný chlapeček. Plekyho jsme se dočkali za hodnou chvíli. Po takové prohře a před dlouhou cestou měl právo být unavený a otrávený. Jenže on co slíbí, to splní, ať ho to stojí cokoliv. Čas strávený na ICQ, zapůjčení osobních materiálů, setkání za jakýchkoliv okolností.

Je nám velmi líto, že už v tomto dílu nemůžeme čtenáři představit Tomášovu stránku. Jak řekl Alec, „na stavbu taky nepouštíš čumily“, takže nepředvedeme ani to, co je dosud hotovo. Do dnešního termínu se povedlo vytvořit grafický vzhled a naplnit podstatnou část textových i dalších rubrik. To všecko je činnost poměrně zdlouhavá; uvažte, že vše je nutno konzultovat s „majitelem“, který se neustále někde prohání po ledě nebo trénuje. Navíc, Mistrovi cokoliv předvedete a navrhnete, je nadšen a neví, co si má vybrat:). Zdravé hecování není na škodu a v nejedné juniorské hlavě se díky tamtamům dunícím mezi kabinami myšlenky pohly ve směru "když to má Plekanec, tak já taky“, jako např. v hlavě „vůdce vsetínských mimin“… Od spuštění provozu „Pleky-webu“ nás dělí už jen pár krůčků. Určitě se o tom velkém dnu místní návštěvníci dozví.

Plekanec, Vlček – Zápisky z MSJ, Moskva, 2000
Plekanec - Štědrý večer v Moskvě - MSJ, Moskva, 2000
Plekanec - Jsme ve finále, ale nebrečel jsem - MSJ, Moskva, 2000
Nedorost - Z Budějovic do Colorada - MSJ, Moskva, 2000
Plekanec - Deníček z draftu v Sunrise, Florida, USA, červen 2001

Foto poskytnul a s použitím souhlasil Tomáš Plekanec