Plujeme po vlně euforie, libuje si Lukáš Vrba

V s e t í n - Muž na pravém místě. S touhle nálepkou na čele by mohl vystupovat šestnáctiletý Lukáš Vrba, základní kámen dorostenecké defenzívy a zároveň kapitán týmu. Pod jeho ochrannou rukou totiž Vsetínští prošli zápasovým peklem bez újmy a rozjetý vlak, jehož strojvedoucími byli nejprve Tygři z Liberce a o den později i vyslanci z Mladé Boleslavi, zastavili na výbornou. „Oba celky na nás vyrukovaly s kvalitní technikou a bruslařskými schopnostmi, ale Lapač body nerozdává,“ ujišťuje s vážným výrazem a dokazuje taky to, že v sobě má vsetínský dorost velkou vnitřní sílu. Najde ji v sobě i příště?

Kdo pohlédl před pátečním duelem proti Liberci do statistik, musel s úctou pokývat hlavou. Důvod? Liberecké triko zdobila dlouhatánská šňůra sedmi výher v řadě a osmým dárcem bodů měl být právě Lapač. „Kluci ze Svijanské arény tvoří jeden z nejkvalitnějších týmů, se kterými jsme zkřížili své hole. Přirovnal bych je ke Slávii, Spartě či Budějovicím. To všechno jsou výborné celky s hráči na úrovni,“ smeká Lukáš kloboukem před soupeři. I přes to šli dle výroku svého lídra Vsetínští do utkání s cílem zajistit obranu a hrát především trpělivě.

„Liberec byl dle papírových předpokladů na koni, proto jsme čekali silný nástup. Je ale znervóznilo to, že nedali gól jak byli doposud zvyklí a to nám nahrálo do karet. Nutno poznamenat, že velkým dílem tomu přispěl brankař Hromada, jenž dokazuje svými výkony, že patří mezi elitu.“ S precizní obranou a zaručenou jistotou ve svém strážci klece Vsetínští postupovali dál a byli to právě oni, kteří se zlatým písmem vepsali do listiny střelců a to dokonce dvakrát.

„Zajištěná obrana. To byl pojem, jenž v dané situaci platil dvakrát. Když jsme vcházeli do třetí části za dvoubrankového vedení, soustředili jsme se především na to, abychom neinkasovali. Vsítit branku už by byl takový nadplán.“

Jenže hosté za minutu dvanáct šlápli na plyn a Valachy dostali do úzkých. „Po snižovací brance byl Liberec při chuti a my sami jsme jim individuální chybou nakonec napomohli k srovnání výsledku.

⇒ #17 Lukáš Vrba: „Psychicky jsme na tom o mnoho lépe. Jakpak by né, když jsme deklasovali duo špičkových mužstev.“

První, co mě v tu chvíli napadlo, bylo hlavně udržet ty dvě minuty nerozhodný výsledek,“ popisuje nelehké momenty celého vsetínského kádru. Nadšení a pocit z dobře vykonané práce na libereckých tvářích ovšem vystřídal žal a smutek. „Přihodilo se to tak, že jsme si v závěru mače vytvořili tlak, kotouč se dostal k Filipu Vrbovi, mému sourozenci a ten nahodil kotouč na klec. Před brankařem puk trefil Kozákovu brusli a odrazil se za čáru. Bylo to velice šťastné, ale měli jsme z toho obrovskou radost. Bylo to vítězství vydřené a o to sladší,“ popisuje nejdůležitější okamžik utkání, po němž se Vsacané věnovali oslavným "rybičkám".Výborná nálada mohla

Vsetínským oslazovat život až do sobotní dvanácté hodiny. V ten čas už se myšlenky na vydařené utkání s pikantním závěrem museli přeměnit na maximální pozornost. Další zkouška ohněm, v hlavní roli tentokrát Mladá Boleslav. „Proti hostům jsme šli s totožnou taktikou jako s Libercem. Hlavně nedostat gól,“ zdůrazňuje Lukáš veledůležitý fakt.

Mladoboleslavští, jejichž vizitkou bylo sedm výher a dvě prohry, Na Lapači zanechali spoustu sil, ale k bodům měli daleko. „Hosté hráli bravurně dopředu. Vyhráli jsme sice vysoko 7:2, ale k tomu nám pomohly především tři rychle vstřelené branky. Samotný výsledek hře moc neodpovídal. I když hosté prohrávali, hráli pořád skvěle,“ vykládá obránce, jenž nakoukl do listiny střelců jako první. „Hráli jsme přesilovku a z rohu mi namazal Josef Ptáčník.

Já jsem vystřelil po bráně, před kterou clonil Petr Horehleď a spadlo to tam. Utkání se mi celkem vyvedlo, zaznamenal jsem ještě dvě asistence,“ nadšeně dodává a pokračuje slovy chvály.

„Jako mančaft jsme maximálně spokojeni. Vždyť jsme porazili týmy ze samotné špičky tabulky a to přidá hlavně na psychice. Do dalších zápasů musíme vstupovat s podobných stylem a nasazením. Potom věřím, že budeme vyhrávat,“ neskrývá svou odhodlanost Lukáš, který má blizoučko i k jednomu ze svých spoluhráčů. Jmenovitě se jedná o již zmíněného, mladšího bratra Filipa. „S bráchou vycházíme dobře, i když to někdy zaskřípe, ostatně jako v každém bratrském vztahu. Mluvíme spolu o hokeji hodně často a rozebíráme taky to, jaké jsme udělali chyby, čeho se vyvarovat, nebo hodnotíme celkovou hru týmu.“