Vstupenky online

Podobnou situaci jsem už dvakrát zažil. Člověk si začne vážit maličkostí, říká Vít Jonák

Redakce • 28.03.2020

V posledních dvou letech vedl vsetínské hokejisty do zápasů coby kapitán. Loni Valaši dokráčeli do semifinále, letos mířili výš. Jak by dopadly vyřazovací boje, to už se nedozvíme. „Věřil jsem, že náš tým má na to, aby v play-off udělal úspěch,“ říká útočník Vít Jonák, který v těchto dnech sleduje, jak se bude situace ohledně globální pandemie vyvíjet. „Doba je taková, že teď musíme všichni trošku počkat, co bude, nebo nebude,“ vypráví osmadvacetiletý rodák z Plzně.

Jak se stavíte k současné situaci?
Situace teď není jednoduchá pro nikoho. Zkrátka je taková, jaká je. Člověk všechna opatření musí přijmout, nic s tím nenaděláme. Sice se nudím doma na gauči, ale člověk musí respektovat věci, které přišly.

Takto jste si vrchol sezony nepředstavoval, že?
Takhle si ho nepředstavoval nikdo z nás. Pro každého to byla velká rána. Pro hráče, lidi z klubu a v neposlední řadě fanoušky. Všichni jsme se na play-off těšili. Ale jak říkám, jsme malí páni na to, abychom situaci nějak ovlivnili. Musíme to vzít tak, jak to je, a nějak se s tím v sobě poprat.

Tým měl ambice udělat ve vyřazovací části úspěch. Mrzí předčasný konec sezony o to víc? Trenér Jiří Dopita uvedl, že má pocit nedokončené práce…
Já to vidím naprosto stejně. Zaznamenal jsem nějaké nespokojené hlasy s průběhem sezony, ale já věřil, že náš tým má na to, aby v play-off udělal úspěch. To už se ale nikdy nedozvíme.

Jak se vůbec za zkráceným ročníkem ohlížíte?
Nemyslím si, že by sezona byla nějaká špatná, skončili jsme na třetím místě. To určitě není špatná pozice do play-off. Byly chvíle, kdy to bylo takové neuhlazené, ale na druhou stranu jsme měli zápasy, ve kterých jsme hráli dobrý hokej. Střídalo se to, trošku jsme měli problém výkony konsolidovat, aby byly na stabilní vlně. Ale právě tohle jsem očekával od play-off. Že tam zapneme všichni na vyšší obrátky a naskočí to.

Jaký dojem si ze sezony odnášíte?
Rozpačitý. Sezona se nedá ani hodnotit, protože se hodnotí podle toho, jak tým dopadne v play-off. Nejsme mančaft, který končí sezonu předčasně, aby si zhodnotil, jestli se umístil na čtrnáctém nebo šestnáctém místě. Takže za mě není co hodnotit.

Máte představu, co bude dál?
Nějaká jednání probíhají. Doba je taková, že teď musíme všichni trošku počkat, co bude, nebo nebude. Takže to teď nedokážu odhadnout. Mně osobě se ve Vsetíně líbí, prožil jsem tady krásné dva roky. Byl jsem tady velice spokojený a třeba budu i nadále.

Jaké to pro vás vlastně je, hrát za Vsetín?
Vzpomínám si, když jsem jako šestiletý kluk sledoval tátu, který hrál za Vítkovice finále extraligy proti Vsetínu. Bylo mi sice šest, ale ta jména se mi vryla do paměti. Dopita, Čechmánek, Jaškin… mohl bych vyjmenovat celý tým. Nikdy jsem si nedokázal ani představit, že bych tady někdy hrál, a najednou jsem se tady ocitnul. Bylo to pro mě něco speciálního.

Když jste zmínil finálové zápasy z přelomu milénia, sledoval jste minulý týden v televizi jejich reprízy? A co na tehdejší hokej s odstupem říkáte?
Jasně, člověk má čas, tak občas na něco mrkne. A co na to říkám? Je to samozřejmě velký rozdíl. Týden předtím jsem sledoval ještě federální finále Plzeň – Trenčín, hrál tam táta. A to už je úplně jiný sport oproti dnešku. Ale kouká se na to hrozně hezky, je tam spousta hezkých věcí. Také se nepískalo moc faulů. Pro člověka to určitě muselo být atraktivní. I mně se ten zápas líbil, když jsem ho sledoval.

Už druhým rokem nosíte na dresu kapitánské céčko. Je takhle role něčím ve Vsetíně specifická?
Pro mě je to takové umocnění. Nastupuji za Vsetín a ještě k tomu s céčkem na dresu. Když jde člověk kabinou, na stěnách pozoruje plakáty a vidí, jací hráči tady byli kapitány… Je velká čest patřit do této společnosti, byť to bohužel není v extralize, ale v první lize. Možná to s sebou přináší i nějakou zvýšenou zodpovědnost, ale tahle role je tu spíše pro komunikaci mezi týmem a trenéry, potažmo vedením.

Probíhá taková komunikace často? Je kapitán prodlouženou rukou kabiny právě směrem k trenérům či vedení klubu?
Asi bych tam nedával nějakou pravidelnost. Zkrátka když bylo třeba z kabiny něco tlumočit směrem k trenérům nebo k vedení, byl jsem taková spojka. Například že bychom rádi něco uzpůsobili, nebo když někdo z kluků potřeboval něco zařídit. Případně když se trenéři ptali, co bychom si v nějaké situaci představovali, tak člověk jedná za tým. Zkrátka jakákoliv komunikace. Ale že bychom měli nějaká pravidelná sezení, to zase ne.

A co uvnitř týmu? Jsou chvíle, kdy kapitán musí zvýšit hlas?
Při zápasech jsem takový emočnější, takže o přestávkách jsem někdy hlas zvedl. I když si myslím, že loni jsem zvedal hlas častěji než v této sezoně. Ale je nás tam víc zkušenějších kluků, kolikrát tam byli i zkušenější hráči než já, kteří k tomu měli co říct. Není to jen o kapitánovi, ale celkově o zkušenějších hráčích v týmu.

Sledujete vývoj současné situace podrobně?
Určitě ten vývoj sleduji. Snažím se být optimista, ale zároveň neočekávám, že současný stav opadne rychle. Myslím si, že měsíc nebo dva to trvat může, než nějaká z aktuálních opatření ustoupí. Takže uvidíme. Ale snažím se myslet pozitivně a snad to bude rychlejší, než očekávám.

Dá se říct, že hokej v budoucnu může být vzácnější a nepředstavovat v určitém slova smyslu samozřejmost?
Teď jsme si všichni přičichli k určité nejistotě. K tomu, jaké to je bez hokeje. Podobnou situaci jsem v minulosti zažil dvakrát. Neměl jsem nikde podepsanou smlouvu do srpna či do září. Tehdy jsem si taky uvědomil, že to není úplná samozřejmost. Člověk vyjel někam na zkoušku, zjistil, co to tam je, nebo co to tam není. Bylo to v jednom klubu ve slovenské extralize. Po třech dnech jsem se sbalil a jel zpátky. Člověk si pak začne vážit maličkostí, třeba i toho, že v kabině je pračka (úsměv). Třeba bude víc lidí, kteří si toho začnou vážit.

Co říkáte na to, že do Tipsport extraligy postoupily České Budějovice?
To má dvě roviny. První je taková, že za základní část Motor postoupil zaslouženě. Jejich dominance byla obrovská. Druhá rovina je ta, že bychom se mohli potkat ve finále a tam by třeba byli rozklepaní (úsměv). Ale to se nikdy nedozvíme, je to čistá spekulace. Za tu základní část si to České Budějovice jednoznačně zasloužily.

banner pod článkem