Z předposledního místa do reprezentačního dresu, toť příběh juniora Hromady

V s e t í n - Váží 78kg, měří 186cm, nepohrdne špatnou komedií a poslouchá hip hop. Přičteme-li k tomu, že jeho posláním v letošní sezóně je hájit klec vsetínských juniorů, je to jasné - řeč je o Petru Hromadovi. Brankáři, který v letošní sezóně zažívá něco nezvyklého. Jeho tým totiž dělí od samotného dna tabulky pouhé jedno místo, přesto však dostal možnost reprezentovat. „Samotného mě to překvapilo, jde vidět, že v hledáčku reprezentačních trenérů nejsou jen týmy na špici tabulky,“ líčí Hrouda.

Petře, po dvanácti zápasech máte na kontě osm bodů, co k tomu dodat?
S dosavadním průběhem sezóny není pochopitelně spokojen nikdo. Trápí to jak nás, tak trenéry a v neposlední řadě i fanoušky. Náš tým je sice schopný odehrát vyrovnané utkání, ale gólově to nevyjádříme. Koncovka nám dělá obrovské potíže.

Určitě to nebude lehké, ale zkus zhodnotit své výkony.
Vybojoval jsem si pozici jedničky a odchytal jsem zatím deset utkání. Abych ale zhodnotil sám sebe, to je opravdu těžké. Co se zdá dobré mně, se nemusí shodovat s názorem diváka a naopak. Mým cílem bylo pravidelně chytat, což se mi zatím daří. Každým zápasem získávám cenné zkušenosti.

Dobře, vraťme se k poslední dvojici zápasů. Nejprve jste nestačili na Litvínov.
Litvínov se pohybuje okolo osmé příčky, věděli jsme, že nás nečeká nic lehkého. Přesto si myslím, že jsme v utkání byli lepším týmem.

Konečný výsledek 0:3 tomu ale příliš nenasvědčuje. V čem se stala chyba?
Tragická koncovka. V první části jsme měli dvě vyložené šance, ale ani jednu jsme neproměnili. Do druhé třetiny se vstupovalo za stavu 0:0 a další průběh byl vyrovnaný. Potvrdilo se ale známé nedáš-dostaneš a nakonec jsme prohráli o tři branky. Další smolné utkání na našem kontě.

Druhý hrací bylo všechno jinak. Překvapili jste na ledě Chomutova, jak se vyvíjelo tohle klání?
Chomutovští hráli rozhodně lépe než Litvínov, více bruslili a byli agresivnější. Paradoxně na jejich ledě jsme ale zvítězili rozdílem čtyř branek. I když skóre vypadá docela jednoznačně, bylo to velké drama.

O tom hovoří už fakt, že v 11. minutě jste za soupeřem zaostávali už o dvě branky. Co se ti v zrovna honilo hlavou?
Určitě to nebylo příjemné, ale naši hráči se začali střelecky prosazovat, což se stalo klíčovým. Po druhé třetině už jsme byli na koni my, když jsme vedli 5:4. Tenhle stav vydržel do 44. minuty, poté se trefil náš Pořický. Ten o něco později přidal i druhou branku a na konci zápasu jsme to pojistili ještě jedním zásahem. Konečně se probudili naši střelci, dali osm branek, což se nám ještě nepodařilo. Jen tak dále.

Cíl juniorů VHK pro letošní sezónu je jasný - udržet pro Vsetín extraligu. Jsi téhož názoru?
Je to tak. Pravda je ale taková, že se nám to zatím moc nedaří. Bude to ještě boj, potřebujeme navázat na výhru z Chomutova a urvat co nejvíc bodů v následujícím dvoukole. Abychom soutěž zachránili, je třeba dávat branky a zlepšit defenzívu.

Chytá se ti lépe doma, na Lapači, nebo na cizích stadionech?
Lapač je jiný. Všechny puky se odráží před bránu, gól může prakticky padnout odkudkoli. Soupeři na to nejsou zvyklí a často jim to dělá problémy, takže se určitě celému týmu hraje lépe doma.

Jenže v porovnání s minulou sezónou ochozy Lapače na juniorské klání značně prořídly.
Loni chodili diváci hlavně na Hrňu s Podešvou a na úřadující mistry republiky. V našem mančaftu nikdo takový není a hra tím divácky ztrácí atraktivitu. V pátek bývá návštěva slušná, v sobotu je to horší, ale i tak jsme rádi, že si někteří najdou čas.

Pojďme na další téma rozhovoru - byl jsi totiž pozván do reprezentace. Jak se to seběhlo?
Já o tom vlastně ještě moc nevím, pozvánka mi zatím nepřišla. To kouč Halouzka mi oznámil, že společně s Jakubem Pořickým pojedu na kemp hráčů do osmnácti let. Je to pod vedením trenéra Čecha.

Nemýlím-li se, národní dres už jsi oblékal i dříve, můžeš připomenout při jakých příležitostech?
V dorostencích jsem se zúčastnil republikového výběru golmanů ve Slaném. Pokračování to mělo dalším výběrem v Pelhřimově s následným soustředěním reprezentace šestnáctiletých. V dubnu loňského roku jsem odchytal utkání proti Slovensku a v červenci jsem absolvoval týdenní kemp brankářů do sedmnácti let v Plzni.

Odchytal jsi i nějaké klání v reprezentaci „17“?
Bohužel ne. Pozvánku jsem sice dostal, ale musel jsem zůstat doma jako náhradník. Tyto srazy mají vysokou úroveň. Potkávají se nejlepší hráči z republiky, vše se odehrává ve vysokém tempu. Každé pozvání beru jako zpestření sezóny a odměnu za práci v klubu. Vždycky je to příjemné a nezbývá než poděkovat těm, kteří si mě vybrali.

Tohle pozvání pro tebe musí mít zvláštní příchuť. Zní to docela neuvěřitelně - brankář z předposledního týmu pozván do reprezentačního výběru. Nemyslíš?
Samotného mě to překvapilo. Ale je pravda, že jinak se chytá v kádru, který je na špičce tabulky, má kvalitní defenzívu i útok. Potom je jasné, že má gólman dobrou úspěšnost a lepší hodnocení. Na mém příkladě jde vidět, že v hledáčku reprezentačních trenéru nejsou jen týmy na špici tabulky, ale i ty, které se pohybují v dolních patrech.

V pátek zajíždíte na led pražské Sparty, v sobotu pak do Pardubic.
Je třeba aby se karta obrátila, musíme udělat vše pro to, aby jsme prolomili tu smůlu, v utkání zvítězili a navázali na výkon z Chomutova. Cíl je jasný, co nejdříve se odpoutat od spodních příček. Domácí budou v obou případech favority, ale bodovat se dá s každým.

Je pravda, že máš i společné tréninky s oporou vsetínského A-mužstva, Lukášem Plškem?
Ano, gólmanské tréninky máme každé pondělí. Musím uznat, že Lukáš to má opravdu zmáklé, je to výborný gólman. Už jsem ho stačil poznat i jako člověka. On má přehled o všech brankářích tady na Vsetíně a každému rád poradí a na místě ukáže, kde kdo dělá chybu. Mě osobně překvapilo, jak s námi komunikuje a jak velký zájem o mladé gólmany má.