Šafaříkova třetí branka byla klíčová, ví brankář Petr Hromada

To byly nervy. Osm vteřin dělilo vsetínské hokejisty od porážky, o přihrávku si ale zaklepal Robin Ševčík a zblízka prostřelil hradišťského brankáře Kůdelu. V prodloužení necelá tisícovka fanoušků branku neviděla, na řadu tak přišly samostatné nájezdy, které zásluhou Daniela Vaňka vyhráli Valaši. „Tento zápas by nás měl nakopnout,“ měl jasno po zápase brankář Hromada.

Petře, kdy ti trenér oznámil, že proti Uherskému Hradišti nastoupíš?
Pan Jurík mi to řekl v úterý před tréninkem. Nemáme určenou jedničku, jsme tu dva gólmani. Budeme se točit dle toho, jak se nám bude dařit, proti Hradišti byla volba na mně. Snažil jsem se ji využít, abych dostal důvěru i do dalších zápasů.

Myslíš, že se ti to povedlo?
(směje se) To se těžko hodnotí, výsledek byl 4:4, což je celkem přestřelka. Máme první dva body a ty nám strašně chyběly, určitě nám zvednou sebevědomí.

Zápas to ale nebyl příliš pohledný, souhlasíš?
Nebyl bůhvíjak hezký, ale pro nás měl obrovskou cenu. V závěru jsme dokázali vyrovnat, ze stavu 2:4 a to se nám nepodařilo hrozně dlouho. Po té přípravě, kdy jsme ani moc nevyhrávali a ani jsme nedávali moc branek, je to ten zápas, který by nás měl nakopnout.

Vyčítáš si některou z branek?
To se těžko říká. Z pohledu diváka vypadají některé góly jako laciné, ale je tam nějaká nešťastná teč, puk změní směr a je to smůla. Ale na hodnocení jsou tady jiní lidé než já.

U první branky ses ale hodně rozčiloval …
Byla tam přihrávka na modrou čáru, útočící hráč mě z brankoviště odtlačil z dráhy střely. Já už jsem byl mimo branku, rozhodčí to posoudil, jak to posoudil.

Velké starosti vám dělal útočník Sakrajda, hodně vás zlobil?
Sakyna dobře známe, vybruslil si od mantinelu, naznačil střelu. Dělal nám tam velký nepořádek.

Když jste ve třetí části dostali branku na 4:2, nevypadalo to s vámi dobře. Věřil jsi ještě v body?
(opět se směje) To je těžká otázka, doufal jsem, že vstřelíme třetí branku a pak můžeme i vyrovnat. Na konci jsme měli trošku štěstíčka, které nám jinak v zápase chybělo. Soupeř byl na tom pak psychicky špatně, na nájezdy jsme si věřili, v přípravě nám celkem šly. Vyhrávali jsme nebo prohrávali ve 12. sérii na jeden gól. Věřil jsem si a těšil jsem se na ně. Myslel jsem si, že pojede někdo ze Vsetína, Petr Sakrajda nebo Pepa Mikeš.

Když si zmínil Pepu Mikeše, dnes jste se spolu dostali několikrát do sporu, bylo to hecování?
S Pepou jsme loni vedle sebe seděli v šatně, jsme dobří kamarádi. Před zápasem mě bombardoval telefonáty, co dneska provedeme. Dvakrát mě ohodil ledem, ale já mu to vrátil na výsledku.

Klíčová byla asi branka na 4:3?
Bylo to ve dvojnásobné přesilovce, během oddechového času se beci domluvili, že si na modré čáře vymění puk a budou hodně střílet, abychom ohrozili alespoň branku. Přesilovky nám v zápase moc nešly. Šáfa (Michal Šafařík) napřáhl a krásně to trefil. To byl impuls k tomu, že se nám v závěru podařilo vyrovnat.

Už to nevypadalo, že to stihnete?
Bylo osm vteřin do konce, já byl na střídačce, hráli jsme power play. Ani nevím, jak se to tam dostalo. Hrozně nás to ale nakoplo, byli jsme v euforii.