Zápisník Josefa Turka #10 - A dost, takhle by to dál nešlo!

Petr Vychopeň • 02.02.2008

V s e t í n - Rozčarování, nechuť a pocit úzkosti. Tak zní synonymum pro jubilejní desátý díl našeho redakčního seriálu, v němž své názory ventiluje trenér dorosteneckého celku se zelenožlutými dresy, Josef Turek. Jelikož se ale jeho mužstvo v jednačtyřicátém a dvaačtyřicátém kole zrovna nevytáhlo, spíše naopak - prohrálo co mohlo, tak se úspěšný kouč pustil do oprávněné kritiky. Výroky „už několik měsíců je nám slíben náhradní gólman, ale výsledek nikde a tak máme jen jednoho“, nebo „stáhl jsem to na dvě pětky, protože zbytek týmu si hrát nezasloužil“ nebyly ničím výjimečným. Pojďte se přesvědčit sami!

O body nás obírá vlastní nemohoucnost a nejinak tomu bylo se Zlínem!

„V utkání s Berany se naše šance na zisk bodů začaly rozplývat jako pára nad hrncem už v první minutě, kdy to odnesly moje nervy. Nevyhodili jsme totiž naprosto jasný kotouč a jak už to tak bývá, za hloupost se pyká. Ještě v první části se ovšem podařil husarský kousek Ptáčníkovi, jenž svým famózně provedeným blafákem skóre srovnal.

Pesimistické prognózy se však přece jenom naplnily. Začalo to když jsme okupovali útočné pásmo, kde jsme si svou pílí vypracovali tlak. Ten vyústil v šanci Matuštíka, jenže všechno skončilo jenom nastřelením tyčky. Hned z protiútoku potvrdil pravidlo nedáš – dostaneš zlínský Herman a bylo vymalováno. Ještě před koncem druhé části domácí vstřelili pojistný gól a v části třetí pak zatloukli poslední hřebíček do naší rakve.

My si sice dokážeme vydobyt šance, dokážeme si dojít pro faul, ale už je mi i trapné to pořád opakovat, prostě neumíme dát branku. Nemít ani jednoho z hráčů ve čtyřicítce nejproduktivnějších, to je prostě hrůza. Takový herní projev, který teď předvádíme zřejmě bude k vidění v příští sezóně.

O duelu s Vítkovicemi nemluvě!

„Sobotní mač s Vítkovicemi. Další utkání, které bych zařadil do škatulky s názvem děsné. A to i přesto, že jsme to byli právě my, kdo otevřel skóre. Jenže jsme nemuseli vést jenom o jednu branku, ale mohli jsme jich vstřelit třeba pět a bylo by rozhodnuto. Šance na to byly, jenomže nemáme nikoho, kdo by je proměňoval.

Aby toho nebylo málo, tak jsme lovili vyrovnávací puk z klece v poslední vteřině druhé části. To jsme rozdýchávali těžce a tento okamžik považuji za zlomový. Do třetí dvacetiminutovky jsem naordinoval taktiku dvou pětek. Ptáte se proč? Někteří hráči si jednoduše hrát nezasloužili! Přehodnotil jsem situaci a za tímhle názorem si stojím. Pod vidinou jistoty play off si někteří myslí, že jim stačí hrát, jak se říká, na půl plynu a potom přijdou vyřazovací boje a najednou každý bude jezdit co to dá.

Ale tahle teorie je přímo odstrašující. I když proti nám nastoupilo mužstvo daleko slabší, stačí se podívat, že Vítkovice měly šest hráčů ročníku 93 a jednoho 94, tak i tady ti mladí plejeři hráli ony první housle. Potvrdili to právě v třetí části, kdy nám nastříleli tři branky a zvítězili v poměru 4:1.“

Podívání se pravdě do očí?!

„Celkově se teď nachází náš kádr v nezávidihodném rozpoložení. Jsem z toho dost špatný a naštvaný. Chod narušil už odchod bratrů Vrbových. Někteří z mých svěřenců by asi chtěli jít v jejích šlépějích a odejít za “lepším”, ale nikdo je vlastně nechce. Už dva a půl měsíce se na trénincích scházíme v deseti až dvanácti lidech, což je až zarážející.

Jeden z našich nejlepších forvardů Kubo musí dokonce hrát v obraně. Už několik měsíců je nám slíbeno, že se sežene náhradní brankář. Jaký je výsledek? Žádný! Můžeme děkovat pánu Bohu za to, že Petr Hromada je stále zdravý a ve formě. Už jsem se kvůli tomu, že máme jen jednoho muže s maskou, dočkal i výsměchu, což považuji za vrchol. Celkově jsem z toho znechucený. Pokud se s tím něco neudělá, jsem zvědavý na příští sezónu.

Myslím si, že kdybychom hráli takhle i na začátku sezóny a nenabrali před Vánocemi tolik bodů, letos by jsme sestoupili. Snad nám teď pomůže čtrnáctidenní přestávka, kdy se jedu věnovat reprezentaci. Nikoho ze Vsetína jsem nakonec nenominoval, protože si to taky nikdo nezaslouží. Svou momentální formou a nasazením se nikdo na takovouhle akci tady z Lapače nehodí. Vsadili jsme na úplně jiné hráče. Pokud se ale bude například takový Matuštík snažit, má velkou šanci v reprezentaci.

Měl by dostat šanci proti Slovensku, uvidíme. Stále je to málo, aby byl v reprezentaci pořádně vidět. Dále vidím budoucnost ve Slováčkovi. Ten má určitou perspektivu, ale musí na sobě makat. Velice dobře se teď ukazuje i Peter Trška, kterého jsem na Valašsko přivedl, ale asi se o něj začnou zajímat jiné kluby, protože mu tady končí transfer.