Zhodnocení sezóny s B-týmem

Vsetínská juniorka v loňském ročníku měřila síly se soupeři v Lize juniorů. Letos však čekala na hráče jiná výzva. Z typického juniorského celku se stal B-tým, který zamířil do Krajské ligy Jihomoravského a Zlínského kraje. Pro mnoho hráčů to byla první zkušenost ze seniorským hokejem, což mohlo přinést mnohé obavy. „Nevěděl jsem, co od této soutěže čekat, jestli budu stíhat já a jestli konkurenceschopní budeme jako tým…,“ vyjádřil se kapitán Janošek. „Na začátku to bylo hodně špatné. Nemohli jsme se dostat do formy a nebyli jsme sehraní,“ nechal se slyšet Petr Lukáš při hodnocení sezóny, která moc radosti z vítězství nepřinesla.

Jak hodnotíte sezónu?

Ivo Svozílek: Sezónu nehodnotím moc kladně, přeci jenom jsme skončili předposlední. Před sezónou jsem čekal, že to bude lepší, ale pak jsem zjistil, že to asi nebude tak jednoduché. Dlouho se nám nedařilo uhrát ani bod. V podstatě do půlky sezóny jsme se trápili, takže jsem aspoň rád, že jsme neskončili poslední.

Miroslav Janošek: Letošní sezonu hodnotím vesměs pozitivně, i když výsledky v první polovině sezony nebyly nijak oslnivé. Určitě zejména nám, mladým hráčům dala hodně zkušeností, protože to pro nás byla pro většinu první sezona v mužském hokeji a ten rozdíl oproti Lize juniorů je opravdu znatelný.

Erik Christov: Já sám přišel do týmu až v polovině sezony, takže ji celou hodnotit nemůžu, ale za tu dobu, co tu jsem, šel výkon celého týmu každým zápasem nahoru. Trenéři s námi pracovali výborně a kolektiv se sešel víc než dobrý. Myslím, že předposlední místo v tabulce neodpovídá našim výkonům, měli jsme se pohybovat minimálně v polovině.

Jakub Machač: Sezónu hodnotím celkem pozitivně, byla to pro většinu kluků první zkušenost s dospělým hokejem. Já jsem se ke klukům připojil až v půlce soutěže a chtěl jsem jim pomoci. U všech zápasů, kde jsem byl, kromě jedné výjimky, tak ta hra od nás byla hodně dobrá. Bohužel nám moc nepomáhalo to, že jsme byli hodně na trestné lavici, a pak byl občas problém také v koncovce. Kdyby nebyly tyto „chyby“, tak si myslím, že jsme teď mohli hrát. Bohužel škoda, ale klukům bych chtěl poděkovat, že makali na 100% a podrželi mě v brance.

Václav Humplík: Dlouho nám trvalo, než jsme se sehráli. Byli jsme nejmladším týmem v lize, což se taky nějak projevovalo. Okolo Vánoc se ale něco zlomilo a my začali uhrávat nějaké body a zápasy začali být slušnější.

Petr Lukáš: Na začátku to bylo hodně špatné. Nemohli jsme se dostat do formy a nebyli jsme sehraní. Byl tam znát věkový rozdíl a až na přelomu Vánoc jsme se dali trošku dohromady, více jsme se sehráli a pak už to šlo. Podařilo se nám vyhrát několik zápasů v řadě, čímž se samozřejmě zvedla morálka a měli jsme i větší motivaci do zápasů.

Lukáš Kuchařík: Nad první částí bych se nepozastavoval, ale druhou část, ve které jsme vyhráli pár zápasů, hodnotím kladně.

Co jste od sezóny očekávali a v jaké umístění jste doufali?

Václav Humplík: Určitě jsme nečekali, že budeme nejlepší. Na takový střed tabulky jsem to ale viděl.

Ivo Svozílek: Vzhledem k tomu, že loni jsme v Lize juniorů nedopadli zas tak hrozně a pak jsme nevěděli, co od seniorské soutěže čekat, k tomu jsme vyhráli dva příteláky, tak jsme samozřejmě čekali, že bychom se mohli umístit někde ve středu tabulky nebo se prostě dostat třeba do play-off. Ale s tím jak začala sezóna a začali jsme prohrávat, přišly všechny ty debakly, tak už jsme byli rádi za to, že nejsme poslední.

Petr Lukáš: Moc jsme od toho neočekávali, byli jsme rádi, že si můžeme zahrát. Sešli jsme se tady dobrá parta, jen jsme možná trochu doufali, že budeme hrát alespoň v půlce tabulky. Na týmu bylo vidět, že tu máme hodně mladých kluků, kteří se v seniorském hokeji teprve zahrávali. Je to přeci jen o něco rychlejší a musí se klást větší důraz na přesnost a na přihrávky.

Jakub Machač: Vůbec jsem nevěděl, co od toho čekat, ale věděl jsem, že jsou to přece jen muži a mělo by to být jiné než SD. Před každým zápasem jsem se díval, jaká známá jména hrají u soupeře, ale do každého zápasu jsem šel s tím, že to bude hodně těžký zápas. A umístění po základní části? Když jsem ke klukům přišel, chtěl jsem jít do play-off, což se bohužel nepovedlo.

Nebylo frustrující stále prohrávat? Podepsalo se to nějak na atmosféře v týmu?

Lukáš Kuchařík: Určitě se to na náladě v kabině podepsalo. Pořád jsme si říkali, že musíme bojovat, a že se musíme semknout jako tým. Po Vánocích jsme se dali dohromady a první vyhraný zápas nás psychicky nakopl. Kolektiv jsme jinak měli výborný a stejně výborní byli také trenéři. Jak v první části s Barusem, tak v druhé části s Weintrittem a Dědáčem (Jan Dědek). Kolektiv byl výborný jak v kabině, tak po zápase na pivě (smích).

Jakub Machač: Atmosféra v týmu byla neskutečná, obrovská pohoda, samá sranda. Výsledky vůbec nehrály roli na to, aby byl někdo negativní. Ale ano, při zápase nás to občas štvalo a říkali jsme si, že teď už ty prohry musíme přerušit. Jak se to povedlo, tak to bylo ještě větší sranda, takže nebylo na co si stěžovat.

Co byste řekli o týmu jako o kolektivu?

Ivo Svozílek: Myslím si, že parta se sešla dobrá, většinu kluků jsem tu už znal. Co se týče starších kluků, kteří tu přišli a nehráli s námi v juniorech nebo v dorostu, tak byli super. Parta se tu sešla opravdu dobrá.

Ondřej Kollár: Sezónu jsem sice odehrál ve starším dorostu a za tým juniorky jsem tu hrál první zápas, musím ale říct, že kabina si sedla.

Myslíte si, že by sezóně slušelo play-off?

Petr Lukáš: K tomu závěru sezóny by to slušelo. Začali jsme se více snažit a byli jsme víc nabuzení.

Lukáš Kuchařík: My si nejprve mysleli, že do play-off se bude postupovat jiným systémem, ale potom jsme se dozvěděli, že to bude jinak. Pořád jsme si ale říkali, že do play-off chceme. Někdy jsme bojovali třeba v deseti ve dvanácti lidech, takže si myslím, že by to bylo ke klukům férové, kdybychom hráli play-off.

Ivo Svozílek: Vyhrávat jsme začali až hodně pozdě a upřímně si myslím, že s tím, co jsme předváděli většinu sezóny, jsme se play-off nezasloužili.

Václav Humplík: Původně jsme nevěděli, jak bude vypadat rozlosování, jestli budeme postupovat nebo ne. Když jsme pak uhráli nějaké ty body, tak jsme se tam mohli dostat. Nakonec se ale ukázalo, že rozlosování je ještě trochu jiné, a že tam nejsme.

Co bylo největším problémem a co byste naopak vyzvedli jako pozitivní?

Lukáš Kuchařík: Problémem byly oslabení, časté vylučování. Vyzvedl bych tu partu.

Miroslav Janošek: Myslím, že naše hra nebyla špatná a že skóre, které svítilo na světelné tabuli, neodpovídalo obrazu hry na ledě. I když samozřejmě byly zápasy, ve kterých nás soupeři přehráli na plné čáře, tak jsme odehráli i hodně dobrých zápasů, ve kterých o naší prohře rozhodlo třeba jen štěstíčko, které se nás letos moc nedrželo. Během sezony nás srážely dolů také častá oslabení, která nás stála hodně sil a toho soupeři dokázali využít.

Petr Lukáš: Problém byl v tom, že jsme tu měli mladé hráče a ta starší mužstva nás tím pádem přehrávala. Přeci jenom se tam projevila ta zkušenost. Ale myslím si, že pokud by se v příští sezóně opět hrála krajská liga, tak máme větší možnost uspět, protože jsme za tento rok nasbírali nějaké zkušenosti.

Který zápas vám nejvíce utkvěl v paměti?

Jakub Machač: Jsou 3. První je v Hodoníně, kdy to byla moje první zkušenost s publikem, kdy tam přišlo okolo 500 lidí. Já jsem se z toho trochu „zesral“ a ze 3 střel jsem pustil 3 góly, klukům jsem to hodně pokazil a bylo po zápase. Druhý zápas je ve Velké Bíteši, kdy jsme konečně sahali po bodech, ale chvíli před koncem jsme dostali gól. To si dobře pamatuju, protože jsem byl po zápase hodně kyselý. A třetí byl v Uherském Brodě, protože jsem byl pořád v takovém závaru, kdy nás soupeř točil jak na kolotoči v podstatě celý zápas. Mně se navíc to utkání docela povedlo, i když jsme prohráli 1:4.

Miroslav Janošek: Nejvíc mi utkvěl v paměti asi první zápas sezony v Rosicích. Byl jsem před ním stejně nervózní, protože jsem nevěděl, co od této soutěže čekat, jestli budu stíhat já a jestli konkurenceschopní budeme jako tým… V zápase jsme prohráli, já se skoro nedostal k puku a odnesl jsem si pár stehů v obličeji. Ten zápas si budu pamatovat ještě dlouho.

Václav Humplík: Nejvíce mi utkvěl v paměti zápas, kdy jsme doma s Břeclaví prohrávali 1:5, otočili jsme to, a nakonec vyhráli 7:5.

Lukáš Kuchařík: Určitě je to zápas, který jsme z 1:5 otočili na 7:5. Pamatuju si, že se nám začalo dařit až ve druhé polovině zápasu, ale tam jsme pak zabrali a dotáhli to do vítězného konce.

Petr Lukáš: Mně osobně nejvíce utkvěl v paměti zápas s Kroměříží, který jsme hráli doma. Dal jsem dva góly a trošičku jsem se tak ukázal před rodiči (smích). Musím ale také zmínit první zápas, který jsme hráli v Rosicích, bylo to totiž něco úplně jiného.