Hledáme osobnosti! zn. HC Vsetín

V s e t í n - Kdyby se v hokeji mohlo sázet na výsledek z prvních deseti minut, bookmakeři by vsetínské zápasy brzy stáhli z nabídky. Jistota, že tým z Lapače bude v tu chvíli prohrávat 0:2, se pomalu stává tradičním koloritem domácích utkání. Z úst trenérů zní na tiskovkách stejná slova, hráči většinou jen krčí nad tragickými začátky třetin rameny. Marně se všichni dušují, že příště už se to nesmí stát, přísnou obrannou taktiku ze zápasů venku, která nese úspěchy, se na domácí zápasy naroubovat nedaří. Sympatické je, že přes narůstající počet proher si cestu na stadion nachází stále více fanoušků.

Na utkání s Pardubicemi bylo bez dvou stovek zvědavo na čtyři tisícovky lidí, na současné místní poměry výborná návštěva. Na jejich povzbuzování se vsetínské mužstvo může spolehnout vždy, stejně jako na výkony své největší hvězdy, Jiřího Hudlera. Subtilní útočník však hrou převyšuje nejen soupeřovy obrany, ale i většinu svých spoluhráčů. Vždyť druhý za Hudlerem, který má na kontě 25 bodů, je křídelník Radim Kucharczyk s pouhými 12 (!). Smělé plány na účast v play-off díky tomu dostávají povážlivé trhliny. Kromě jediného zástupce Vsetína v reprezentaci a snad ještě gólmana Radovana Biegla totiž nelze na nikoho jiného z mužstva ukázat prstem a říct: „Ten má, panečku, formu!“

Tým jako celek ukázal, že je schopen sehrát výborná utkání, zatím spíše mimo své území. Jenže v souboji o osmičku jej handicapuje absence vůdčích osobností. Takových, které dokáží mužstvo zbláznit, vyhecovat, na ledě vypustí duši, nebo naopak požívají u týmu respektu a jejichž slovo má váhu. Rváče jako Tomáš Sršeň v nejlepších letech, přirozené vůdce jako Rostislav Vlach.

Prozatím nevychází předpoklad trenérů, že hráči, kteří loni zazářili a nabrali extraligové zkušenosti, na své výkony letos minimálně navážou.

Pro srovnání, vzpomeňte na hru Ondřeje Němce: ač nejmladší, v minulé sezóně mezi vsetínskými beky téměř nejlepší. S citem pro rychlou a přesnou rozehrávku, s protivníky nesmlouvavý u mantinelů, důrazně čistící prostor před brankovištěm. Letos? -13 bodů na kontě ve statistice vstřelených/inkasovaných branek, často chybující v zakládání útoků. Na ledě se viditelně trápí, pro něj samotného i pro tým obrovská škoda. Není sám, kdo jen marně vzpomíná na úspěšný loňský rok: Tomáš Demel, Radim Kucharczyk, hledá se i kapitán Roman Stantien. Svou roli hraje i určitá nesehranost, kromě Hudlerova útoku bylo nutno do mužstva zabudovat nové tváře.

Nedávno na vsetínském webu proběhla anketa, zda je umístění a výkony týmu odpovídající jeho možnostem. Drtivá většina hlasujících se domnívá, že tomu tak je. Při nynějších možnostech klubu nelze doufat, že by do mužstva přišly dvě tři posily zvučných jmen a je tedy nutno pracovat s kádrem, který je v současnosti k dispozici. Předchozí řádky byly kritické; přesto není třeba nad Vsetínem lámat hůl. Mužstvo s nejnižším věkovým průměrem v extralize prokázalo loni i letos svou perspektivu a stále stojí na začátku cesty. Velké úspěchy nelze čekat ze dne na den. Problémy, pády, zádrhely a slepé uličky jsou při vylaďování (v zámoří by řekli při hledání optimální chemie) týmu přirozené. Fakt, že Vsetín nehraje v soutěži trapnou roli jako Havířov, ale drží kontakt se středem tabulky, je stále výborným vysvědčením a nadějí pro budoucnost.