Hrabal: V Čerepovci hraje raději na kytaru, hokeje si konečně užil v reprezentaci

H e l s i n k i - Dodatečná nominace na první podnik Euro Hockey Tour jej zastihla trochu v nedbalkách. Obránce Čerepovce Josef Hrabal se musel balit hodně narychlo, aby stihl sraz národního týmu. "Sehnat letenku ze dne na den vyšlo na takových dvacet tisíc. Ale na druhou stranu, hodně jsem se těšil, že si s nároďákem zahraju pěkný hokej," tvdil bývalý vsetínský zadák ještě před odletem do Finska.

V zahajovacím zápase s domácím výběrem se dvaadvacetiletý bek postavil v první formaci vedle svého parťáka ze Severstalu Čerepovec Petra Čáslavy. "Kromě asi dvou posledních zápasů v Superlize spolu nastupujeme pravidelně, na ledě o sobě víme. Návrat do reprezentace mi to tak usnadnilo, s Čáslavou jsme sehraní," liboval si Hrabal.

Ruská nejvyšší soutěž je nejen pro české hokejisty velkým ekonomickým lákadlem, ovšem po herní a životní stránce si někdejsí opora žlutozelených obranných řad poněkud stýská. "V Čerepovci opravdu není mimo hokej vůbec co dělat. Abych nějak zahnal nudu, koupil jsem si nedávno elektrickou kytaru s kombem, takže cvičím. Možná že nechám hokeje a založím si radějí nějakou kapelu," vtipkoval.

Na ledě Hrabal v posledních měsících upustil od svých oblíbených útočných výpadů. Skórovat se mu v letošní sezóně povedlou pouze jednou. "A i to jsem dostal vynadáno, co dělám v útoku. Takže si to své raději oderaju vzadu za dva mínus. Útočníci z naší lajny se totiž do obrany moc nevrací," ušklíbl se ironicky Hrabal.

A tak se už trochu nečekaná pozvánka do nároďáku proměnila v balzám na duši. "Zápas s Finy jsem si užíval. Dokonce se mi ani nepovedlo způsobit si nějaké zranění, to docela hledím," připoměl si někdejší zdravotní lapálie v národním dresu. Poměrně zajímavé utkání s výběrem Suomi rozhodlo trestné střílení z 59. minuty, excelentně provedené útočníkem Magnitogorsku Janem Markem. Češi zvítězili těsně 3:2.

"Ani na chvíli jsem nepochyboval, že to Honza dá. V tomhle on je výborný a brankář Niemi neměl šanci."

Ač je nyní svému domovskému klubu, ve kterém se momentálně nehraje žádná seniorská soutěž, vzdálen tisíce kilometrů, zájem o dění ve Vsetíně neztrácí. "Situaci sleduju a čekám, jestli se to pohne. Jenže pořád nic. Je to škoda," povzdychl si reprezentační zdák a zmizel v kabině vítězů.