Vstupenky online
  80. narozeniny

Milníky play-off: další nula ukončila povedenou sezónu

Radek Bařina • 23.03.2019

Je po sezóně. Ani ve třetím domácím semifinále nedokázali Vsetínští skórovat, České Budějovice tak zcela po zásluze postoupily na úkor Valachů do baráže. Prohra v pátém zápase však byla o to bolestnější, že obě inkasované branky Vsetínští svému soupeři doslova darovali. Co vše bylo v posledním semifinálovém zápase k vidění, ale i shrnutí série, která ukončila úspěšnou sezónu vsetínského A-týmu, najdete v letošním posledním díle milníků.

Klíčový okamžik: úvodní trefa Motoru

Páté semifinálové utkání znovu vrátilo děj série do zaběhnutých kolejí. I tentokrát se na první gól čekalo poměrně dlouho. I tentokrát se jako první prosadil Motor a i tentokrát se zbytek zápasu proměnil v marnou a později až křečovitou snahu Valachů o vstřelení branky. Ve dvacáté čtvrté minutě se o klíčový gól postaral Cody Bradley, který i s trochou štěstí využil festival nepřesností konaný ve vsetínském obranném pásmu. Domácí inkasovaná branka evidentně srazila do kolen a než se stihli zvednout, inkasovali podruhé. Trápení v té chvíli bylo tak evidentní, že fanoušci VHK dokonce začali zpívat vsetínskou hymnu, což je opravdu vzácný jev. Snad to i zabralo, Vsacené opravdu povstali a znovu se pustili do dobývání hostující branky, za stavu 0:2 však bylo patrné, že je čeká více než obtížný úkol.

Hvězda zápasu: Petr Kváča

Českobudějovický Motor znovu předvedl perfektní defenzivní výkon, nad kterým čněl bezchybný Petr Kváča. Ten ani při svém třetím semifinálovým vystoupení neinkasoval a svůj tým dotáhl k pohodovému postupu. Pravdou je, že díky perfektní práci hráčů před sebou nemusel řešit velké množství ošemetných situací. Dvakrát měl také štěstí – při Drtinově střele do tyče a při závěrečné power-play, kdy mu prošel puk pod tělem a zamířil těsně mimo. Jinak byl však Kváča naprosto suverénní. Puky mu nevypadávaly, působil maximálně sebevědomně a klidně, čímž dodával potřebný klid i svým spoluhráčům. Za třetí čisté konto v sérii si Kváča titul muže zápasu bezesporu zaslouží.

Smolař: Tomáš Vávra

Vsetínský odchovanec v play-off příliš zápasových šancí nedostával. Ve čtvrtém střetnutí série na ledě Českých Budějovic ale odehrál výborný zápas a bylo zcela logické, že důvěru dostal i pro pátý souboj. V něm však Vávrovi pšenka nekvetla. Nejsmolnější okamžik si domácí útočník vybral na začátku druhé periody. Právě jeho nepřesná přihrávka na najíždějícího spoluhráče totiž odstartovala zmatek v defenzívě VHK, který rezultoval v první branku utkání, která se posléze ukázala býti brankou vítěznou.

Zklamalo: darované góly

Jak jsme již zmínili, Vsetín to v pátém zápase soupeři pořádně usnadnil. Oba góly mu doslova daroval a to po hodně velkých chybách. První trefě předcházela nepřesná přihrávka Vávry. Valaši ještě mohli situaci zachránit, jenže Frolo s Pitelum se zamotali do sebe, do puku… a nakonec Frolovo nešťastné přikopnutí doputovalo přímo na hůl zakončujícího Bradlyho. Druhou trefu si nechali dát Valaši při vlastní přesilovce – těžká přihrávka, nepovedené zpracování, špatné postavení obránce… a bylo zle. Samozřejmě, i bez těchto gólů byly České Budějovice nebezpečnějším celkem a dost možná by se dříve nebo později gólově prosadily, přesto takto zbytečně inkasované branky mrzí dvojnásob.

Zaujalo: posunutá branka? Nevadí… ale měla by

Když si odmyslíme gólové vyjádření, byly si druhý a třetí domácí zápas velice podobné. Rozhodující branky v úvodu druhé třetiny, marná ofenzivní snaha VHK a dokonce i hra s posunutou brankou, to vše bylo k vidění i v pátém zápase. Na rozdíl od posunuté branky ve druhém duelu, kdy jsme kvitovali cit rozhodčích pro hru, tentokrát jsme počínání sudích příliš nepochopili. Gábova branka byla o dobrý metr mimo své postavení, Budějovičští kroužili s pukem v útečném pásmu, přesto se nikdo ze čtyř rozhodčích neobtěžoval přerušit hru dobrých 20 sekund. Nevšimli si snad této evidentní nesrovnalosti? Těžko říct, každopádně mohou být rádi, že hosté v tomto tlaku nedokázali vystřelit na branku, pak by se sudím situace asi jen těžko vysvětlovala.

Číslo dne: 2

Druhá třetina, dva inkasované góly v rozpětí dvou minut, druhá Kváčova nula na Lapači, pro jejíž udržení musel zastavit 22 vsetínských střel. A to vše při datu 22. března. Dvojky zkrátka hrály v posledním zápase semifinálové sérii, který ukončil druhou sezónu Vsetína ve druhé nejvyšší soutěži, jednoznačně prim.

Ze statistik: střely na bránu 22:37, celkem 50:50

Střelecká aktivita obou celků byla naprosto srovnatelná, přesto měl Gába takřka dvojnásobné množství práce. Vsetínským střelám totiž chyběla přesnost, a co především – polovinu pokusů, které letěly na branku, dokázala hostující obrana zblokovat. Znovu je tak třeba pochválit perfektní práci hostů ve vlastním obranném pásmu a zároveň si povzdechnout nad menší pohotovostí domácích hráčů. Ti se jen málokdy odhodlali střílet „z první“ a celkově jejich kombinacím chyběla potřebná rychlost i moment překvapení, což bylo vodou na mlýn hostující hře.

Milníky série

1. Náročné čtvrtfinále

Je to hodně těžké. S vypětím všech sil vyhrajete rozhodující čtvrtfinálový zápas o vše. Radujete se, vypukne euforie… jenže už za dva dny začíná semifinále a v něm výrazně silnější soupeř. Navíc hrajete doma, takže byste měli vyhrát. Tohle je extrémní zátěž pro tělo i hlavu a je přetěžké to ustát. Soudě podle dění na ledě během důležitého prvního zápasu semifinále se zdálo, že Valachům se to tak úplně nepovedlo. Jejich hra se poměrně brzy proměnila v křeč, puky jim přeskakovaly hokejku, navíc ve srovnání se soupeřem působili unavenějším dojmem. V dalším průběhu série se situace zlepšila, přesto se po celé semifinále zdálo, že Valachům chybí více enargie, často byli v soubojích o krok později, zkrátka a dobře, Motor se jevil jako tým, který má o něco více sil. Jeden čtvrtfinálový zápas navíc a především minimum času na pořádnou regeneraci zřejmě vykonalo své.

2. Perfektní taktická připravenost Motoru

Vyjma čtvrtého zápasu, kdy už nejspíš viděli jednou nohou v baráži, odehráli Jihočeši takřka bezchybnou taktickou sérii. Hru VHK Robe měli dokonale přečtenou, vsetínské útoky úspěšně rozbíjeli už ve středním pásmu, v obranné třetině pak perfektně vykrývali střelecké prostory a zároveň spolehlivě hlídali předbrankový prostor. Výsledkem byly čtyři udržená čistá konta z pěti odehraných zápasů. Českým Budějovicím navíc hrálo do karet to, že ve všech zápasech dokázali vstřelit branku jako první. Pak už jim stačilo plnit taktický plán a občas vyrazit do nebezpečného protiútoku. Vsetínu sice rozhodně nechyběla snaha, scházel však jakýkoliv plán B. Valaši evidentně neměli čím bezchybně hrajícího soupeře překvapit a sami hráči to nejspíš cítili. Jejich snaha se tak při marném dobývání soupeřovy svatyně postupně více a více proměňovala v křeč.

3. Přesilovky a oslabení

23 přesilovek, 0 vstřelených branek. To je semifinálová přesilovková bilance Vsetína. Přesilovky v dnešním hokeji často rozhodují, když si jimi tým nepomůže, má problém. Trenéři sázeli, až na pár vzácných výjimek, v celém play-off na osvědčené přesilovkové formace, složené především z hráčů prvních dvou útoků, efekt to ale nepřinášelo. I zde platí, že Motor měl přesilovky Vsetína velmi dobře načtené a Vsetín si s tím nedokázal poradit. Postupně se tak početní výhody VHK měnily spíše v trápení, což náležitě podtrhl poslední zápas. Vsetín nejenže nevyužil žádnou z mnoha přesilovek, ale při jedné z nich navíc sám inkasoval. Také herní herní projev v nich byl křečovitý. Citelně chyběl zraněný obránce Slováček, na jehož zavážení puku do útočného pásma tým v sezóně často spoléhal. Pro srovnání. České Budějovice využily v sérii tři přesilovky (a v jedné inkasovaly), což sice také není závratné číslo, ve vyrovnaných play-off bitvách však i tři góly mohou udělat rozhodující rozdíl.

4. Zkušenosti a individuální výkony

Je nesporné, že českobudějovický celek má s play-off bitvami mnohem více zkušeností a ty také proti VHK Robe bezezbytku prodal. Vsetín se sice v základní části prezentoval útočnou hrou a dle mnohých hrál vůbec nejatraktivnější hokej ze všech týmů v lize, play-off se ale hraje podle trochu jiných „pravidel“ a VHK se tomu nedokázal plně přizpůsobit. Tím spíš, že styl, kterým Českobudějovičtí hrají, Vsetínu příliš nesedí. Rozdíl byl také ve formě klíčových hráčů. Českým Budějovicím výborně zachytali oba gólmani, parádně pracovala obrana, vepředu pak řádila Karabáčkova formace, která byla extrémně nebezpečná. V zelenožlutém dresu se její hře nikdo nedokázal přiblížit. Hráči sice dřeli, evidentně jim ale chyběla pohoda. Více se asi čekalo od některých zkušenějších hráčů, kteří se v play-off vytratili, případně nebyli takovými oporami, jak se věřilo. Navíc řada hráčů bojovala v play-off se zraněním. Pochvalu si rozhodně zaslouží oba brankáři. Ti byli v celém play-off velkými jistotami. Zároveň potvrdili vzájemnou vyrovnanost – proti Prostějovu se parádně předvedl Šelepněv, České Budějovice pak skvělými zákroky trápil Gába. Celkově se ale dá říct, že play-off zastihlo v o něco větší pohodě hráče Motoru, a to se projevilo.

5. Diváci a fanoušci

Jednou z největších záhad a zároveň největším mimoherním zklamáním série je návštěvnost domácích zápasů VHK. Ta ani jednou nepřekročila pětitisícovou hranici, navíc se v průběhu semifinále snižovala. Vývoj návštěvnosti se tak naprosto vymykal vsetínským obyčejům i logice. Přitom zájem o hokej byl i letos obrovský. Možných příčin se nabízí více, tou asi nejpravděpodobnější jsou ale dispozice Lapače. Pokud chce divák na zaplněném vsetínském zimáku najít akceptovatelné místo na stání, musí být na tribuně nejpozději hodinu před zápasem. A zdá se, že kombinace této skutečnosti a možnosti sledovat TV přenosy online (hospody vysílající zápasy byly na Vsetínsku údajně nabité k prasknutí) zřejmě vedla k rozhodnutí některých diváků upřednostnit pohodlí před bojem o místo. Je to rozhodně škoda a pro vedení klubu nejspíš i námět k zamyšlení.

To v Českých Budějovicích s návštěvností problém nemají, oba zápasy byly vyprodané. Problém Motoru je atmosféra, která je na tamním stadiónu poměrně komorní. Tento nenaplněný potenciál je pro místní rozhodně škoda. Lapač si naštěstí vysokou úroveň atmosféry drží, byť je pravda, že v úvodním zápase semifinále nebyla taková, jako je obvyklé – mnozí fanoušci byli děním na ledě zřejmě zaskočeni natolik, že na chvíli ztratili hlas. V dalších zápasech se však atmosféra na Lapači zvedla a především závěry druhého a pátého zápasu snesly ty nejpřísnější měřítka, což je moc dobře - za vynikající sezónu si hráči Vsetína ovace celého Lapače zasloužili. Vsetínskou atmosféru ostatně ocenili i Českobudějovičtí. Kvitovat musíme zejména gesto trenéra Prospala, který po posledním zápase poslal své hráče, aby obkroužili čestné kolečko a potleskem se rozloučili s bouřícím Lapačem. Věřme, že bezkonkurenční atmosféru si Lapač udrží i v následujících letech, právě ta je totiž kořením hokeje na Vsetíně.