Mládežnická líheň pohledem trenéra Maršalíka

V s e t í n - O tom, že nejen junioři a dorostenci výborně reprezentují vsetínskou mládež ve svých ligách, svědčí výkony žákovských celků. Deváté a osmé třídy vyslaly do reprezentačního výběru ročníku 1990 hned tři hráče: Hájka, Švajdu a Šurého. Novým trenérem 8. a 9. tříd byl nedávno jmenován pan Ladislav Maršalík, donedávna kouč 6. a 7. tříd. Nejen z tohoto důvodu, ale i vzhledem k úspěšnému počínání jeho svěřenců jsme mu položili několik otázek.

Jak byste zhodnotil dosavadní průběh letošní sezóny v podání hráčů 8. a 9. tříd?
„Letošní sezónu máme velice dobře rozehranou. Osmé třídy jsou na třetím místě a to ještě oproti Zlínu a Olomouci, kteří jsou před námi, máme zápasy k dobru. V devítkách je kádr trošičku slabší, ale i tak hrají velice dobře. Hlavní je totiž sebevědomí. Kluci ho mají a chtějí hrát, poctivě trénují, a to se jim vrací v dobrých výkonech.“

Jaké máte v probíhajícím ročníku ambice?
„Naším cílem je postoupit do finálové skupiny, kde prvních šest týmů hraje o nejlepší umístění. Nemáme sice ambice na to, abychom zvítězili, a tak budeme raději přemísťovat hráče do vyšších kategorií. Někteří půjdou rovnou do dorostu, jiní pro změnu poskočí z osmiček do devítek.“

Jsou v 8. nebo 9. třídách výrazné hráčské opory, o kterých by se v příštím roce mohlo uvažovat pro tým dorostenců?
„Určitě. Máme tady gólmana Šurého, v obraně je to Hájek, v útoku Švajda. Ti všichni byli v reprezentaci. Ale jak říkám, jsou tu i další kluci, kteří musí poctivě trénovat a získat si důvěru trenéra.“

Reprezentačním výběrem myslíte mužstvo do 15 let?
„Ne, šlo výběr devátých tříd. Kluci byli poskládání ze Zlínského kraje a jeli na turnaj, kde byly mančafty z ostatních krajů. Hrálo se pak na turnaji v Havířově, kde byla veliká zahraniční účast týmů z Polska nebo Slovenska.“

Jaké hráčské dovednosti by si měl mladý hráč z 9. tříd odnést do dorostu?
„Kombinaci a schopnost připravit šanci pro druhého. I když každý hráč je úplně jiný a nemá v sobě všechny dovednosti. Ale máme zde hokejisty, kteří v sobě tyto schopnost mají. Je vidět, že i kdyby se první rok nedostali do dorosteneckého kádru třeba kvůli výšce, tak mohou jít někde na rok na hostování, například do Valašského Meziříčí a Nového Jičína. Kluci tu možnost dostávají a pokud tam jdou a zapracují na sobě, tak mohou hrát v dalším roce extraligu dorostu.“

Ovšem přechod do dorostu bývá pro mladé hráče velmi náročný. Spousta z nich ještě nemá v tom přelomovém roku, kdy už musí hrát za dorost, správné fyzické parametry. Často odcházejí na již zmíněné hostování, poté je však velmi těžké se tady vrátit a obstát v konkurenci. Máte nějakou radu pro rodiče nebo hráče, jak tomu předejít?
„To se asi moc nedá. Pokud je kluk bez pořádné výšky a váhy, tak je to veliký problém. I když je v poslední době trendem i v NHL, že příležitosti dostávají i nevelcí hokejisté. Na vzrůstem menšího kluka se píská hodně faulů a tým z toho těží. Poradit rodičům v tomto směru je dosti těžké. Nevím, zda jim nařídit, aby kluka pořádně krmili nebo mu dávali nějaké růstové granule (smích). Na druhou stranu tu vyvstává další problém ve chvíli, kdy se kluci během chvilky vytáhnou o hodně čísel. Pak nezvládnou svoji postavu a ztrácí na obratnosti.“

Najdeme i v ostatních třídách talenty, které rostou i pro seniorský hokej?
Určitě ano. Týká se to hlavně Míťi Jaškina, který je sice věkem šesťák, ale hraje už za 8. třídy. Což potvrzuje, že je talentem, který má hokej v sobě. I jeho bratr Michal Jaškin je velice šikovný, i když teď hodně vyrostl, a stalo se to, o čem jsem před chvílí hovořil. Věřím však, že problém s výškou zvládne. V osmých třídách je výborný obránce Mikuláštík, který je velmi poctivý při tréninku. Z gólmanů podávají velmi dobré výkony Šurý, Škývara nebo Vašut, který je na Vsetíně na hostování z Valašského Meziříčí. Dali by se vyjmenovat i další, kteří opravdu mají perspektivu, ale záleží pouze na nich. Říkám jim to pořád. Pokud budou tvrdě trénovat a budou chtít něco dokázat, tam musí makat opravdu jen sami na sobě.“

Jaký je v současné době zájem o hokej na Vsetíně ze strany rodičů? Dnes je zřejmě situace úplně jiná, než v době, kdy Vsetín získával jeden titul za druhým. Projevuje se to v přípravce nebo celkově ve velikosti hráčské základny?
„Abych řekl pravdu, je to dost poznat. Nevím ale, zda to je ovlivněno přímo výsledky prvního mužstva. Hokej je každopádně hodně náročný jak na finance, tak i na čas. Přípravka není zaplněna podle našich představ. Dřív v ní bylo 80 až 120 dětí. Teď jich tam máme jen kolem čtyřiceti, a to je to hrozně málo. Jsou to navíc různé věkové kategorie. V přípravce jsou i starší hráči, kteří musí přeskočit rovnou do 3. třídy. Víte, ono se rodí málo dětí. Takže nejprve ze všeho je třeba apelovat na maminky a tatínky, aby si pořídili více potomků a přihlásili je do hokeje (smích).“

Mohl byste srovnat hráčské základny v baštách mládežnického hokeje jako v Havířově, Zlíně, Třinci a Olomouci se vsetínskou líhní?
„Naše je na stejné úrovni jako v Havířově, ve Zlíně je trošičku větší. Ale když jsem se bavil s tamními trenéry, tak už také není taková, jaká bývala dříve. I přesto, že je Zlín třikrát tak větší město než Vsetín.“

Mají žákovské celky možnost mezinárodního srovnání?
„Vloni jsme byli se 7. třídou na turnaji v Kanadě, šesté třídy hrály ve Švýcarsku. V létě máme v plánu s panem Palatým, že pojedeme s devítkami zkusit mezinárodní turnaj v Holandska. Zatím ale nevíme, jaká tam bude úroveň ostatních týmů. Osmé třídy pojedou do Zell am See, protože to je skoro světový pohár, kde jsou celky z Ameriky, Kanady a Skandinávie. Je to velice kvalitní turnaj. Kluci aspoň poznají, jak se hraje jinde.“