Vstupenky online
  80. narozeniny

Na Cestě 47 - Za hokejem kamkoliv

Jan Sýkorovský • 09.10.2001

Už je tomu víc než rok, kdy jsme s kamarádem Pavlem začali společně chodit na hokej. A jelikož naším trvalým bydlištěm je Praha a oba fandíme Spartě, cílem se stala Paegas Arena. Oba nezávisle jsme ji už již pár sezón předtím více či méně pravidelně navštěvovali. V tu dobu jsme ještě ani zdaleka nevěděli, že se nespokojíme pouze s domácím prostředím, ale že nás zlákají i zápasy, kde je holešovický tým hostem.

V našich hlavách se zrodil zprvu bláznivý, poté naprosto reálný, nápad podívat se za Spartou do Pardubic. A tak jsme dobyli město koní a perníku. I přes prohru jsme byli výletem nadšeni a ty další na sebe nenechaly dlouho čekat. Každý z nich se stal něčím charakteristický, jen namátkou vybírám:

Kladno - výstup na špatné zastávce a poznání širokého okolí, než jsme se dopátrali stadionu,
Pardubice - odjezd domů luxusním autem místo vlakem,
Vsetín - kapitolka sama pro sebe. Jakožto velcí "fandové" Jiříčka Dopity jsme naplánovali dobytí Lapače na 23. únor, ale nemohli jsme tušit, že se příroda proti nám spikne a nadělí takovou sněhovou kalamitu, že celé extraligové kolo bude muset být odloženo. Trmáceli jsme se až do Vsetína, abychom se tam dozvěděli, že se nehraje a zhlédli trénink domácího týmu,
Vítkovice - na play-off jsme vyrazili do Ostravy. Tam nás počastovali tolika nadávkami a výhružkami, že jsme nakonec byli rádi, že jsme přijeli živi a zdrávi.

Celá sezóna byla opravdu povedená o to víc, že se Sparta dostala až do finále (zapomněl jsi, Honzíku, čtenářům připomenout, že v tom finále Sparta prohrála se Vsetínem:) – pozn. Zuz). Jen co však sezóna skončila, uvědomili jsme si, že nás čeká několik předlouhých týdnů bez hokeje a počítali každý den do prvního přípraváku. Na ten jsme vyjeli, kam jinam než ven, do Nymburka.

Netrpělivě jsme očekávali rozlosování nového ročníku extraligy, hned vyplánovali seznam výletů ven a s velkým povděkem kvitovali, že zápasy 2. a 3.kola hraje Sparta ve Znojmě a Havířově. Co nás mohlo napadnout jiného, než spojit tento hokejový víkend v jeden výlet na Moravu. Vše dobré se však nemůže obejít bez problémů, a tak nám málem terorista Usáma zhatil naše plány, jelikož kvůli jeho extempore v New Yorku bylo zrušeno celé extraligové kolo. A proto musíme poděkovat pracovníkům sportovního oddělení České televize, kteří vybrali utkání Znojmo - Sparta jako televizní přenos. Zápas se mohl v sobotu uskutečnit a tím i náš výlet na Moravu v plné kráse. To jsme však již vybaveni Pavlovým novým vozem Škoda Felicia mohli vyrazit vlastním dopravním prostředkem a nemuseli se spoléhat na České dráhy. Nic bych nedal za to, že Pavel si auto pořídil jen kvůli hokeji, a tak teď můžem jezdit skoro všude. Nejprve jsme tak nějak vyplánovali organizační věci (např. nezapomenout mapu, naplánovat trasu, vzít spacáky a všechny potřebné věci, domluvit se kdo a kde bude řídit) a stanovili si odjezd na devátou hodinu ranní. Mezicílovým místem bylo Znojmo.

Přes počáteční problémy se záběrem spojky (za volantem Pavlova vozu jsem seděl poprvé) vše probíhalo o.k. Během cesty stačil Pavel přemluvit zdravotní sestřičku Lucku ze Znojma, kterou jsme večer měli odvézt do Brna, aby šla také na hokej. Do oken jsme rozvěsili sparťanské dresy, abychom mírně vyprovokovali náhodné kolemjedoucí, ale to se nám moc nevedlo. Nikdo nevypadal, že by si nás vůbec všímal. V tu dobu se totiž ve Znojmě konalo vinobraní, které přilákalo mnohem víc "znalců" vína, nežli příznivců hokeje. Příjezd do Znojma ulehčil plán města, a tak jsme zaparkovali u místní policejní stanice a vydali se v dresech Sparty na prohlídku okolí. Netrpělivě jsme očekávali negativní ohlasy na naši klubovou příslušnost, ale těch jsme se nedočkali. Obyvatelé Znojma na nás udělali velmi příjemný dojem, jelikož byli víc než přátelští. Nijak nás nečastovali nadávkami, ba naopak. S takovýmto přístupem jsme se zatím ještě nesetkali, a tak Znojmo je snad jediné místo, kde jsme nezaslechli to známé "pražské ku…". Další důvodem bylo vinobraní a s ním spojená veselá nálada. A jelikož nám do otevření pokladen na zimáku zbýval nějaký ten čas, rozhodli jsme se udělat si vycházku po místní krajině, pro oko Pražáka více než příjemné. Došli jsme až k jakémusi vyvýšenému železničnímu mostu. Taky jsme si říkali, že jsme asi jediní, kteří tráví volno vycházkou sem a ne v centru při vinobraní, kde se promenádovaly stovky lidí. Burčák jsme stačili pouze ochutnat a zakoupit na doma. Provedli jsme pár fotek místní scenérie a haly a šli koupit lístky. Před hokejem jsme se setkali se Luckou a jejíma kamarádkama (tímto je zdravíme). Mrzelo nás, že jsme ji nepřemluvili navléct si sparťanský dres ani pod vyhrůžkou, že ji do Brna neodvezeme. Na hokeji se nás z Prahy sešlo celých 7. Nejvíce zaujal George v dresu Broše, který po skončení hokeje vnikl na ledovou plochu a v silně podnapilém stavu (jak jinak, vždyť bylo vinobraní) se zdravil se všemi Sparťany a nejvíc se Srdínkem. Kupodivu ho ani nikdo z místních pořadatelů nespatřil, a tak jsme jeho výkon ocenili pouze my. Sparta po výborném výkonu vyhrála 3:0, což potěšilo o to víc.

Lucku jsme odvezli do Brna a odtamtaď jsme měli naplánovánu cestu k dalším 3 extraligovým bodům - směr Havířov. Nenapadlo nás nic jiného než jezdit po samých okreskách, dálnicí na Olomouc jsme pohrdli, a tak si Pavel zařídil. Jelikož do Havířova cesta dlouhá, udělali jsme zastávku ve Vsetíně. Šli jsme se podívat na místní slečny do věhlasné Besedy. Vlezli jsme dovnitř půl hodiny před zavíračkou, vypili jednu kolu a přemýšleli o místě přespání. A tak jsme počastovali naší navštěvou jakési Zelinkovice u Frýdku-Místku, kde jsme na odlehlé ulici zaparkovali a v autě přespali. Odlehlá ulice se ukázala býti neodlehlou, jelikož nás ráno probudilo místní lidé jdoucí na nedělní mši a udiveně na nás zírající, co to tam v tom autě děláme. Abychom nebudili pohoršení, vydali jsme se do Havířova.

Chtěli jsme se vydatně najíst a najít jakékoli restaurační zařízení s televizí, kde bychom mohli zhlédnout první start Tomáše Engeho v F1. Pomineme-li vystřízlivění pohledem na místní krajinu (dá-li se to tak nazývat - doly, továrny, dělník vedle dělníka), za zmínku stojí hodina a půl hledání kloudné pizzerie, kterou jsme po boji našli. Toť nastala další fáze, a to hledání televize, kde by se dala zkouknout formule. A tak jsme se dostali k fotbalovému hřišti, kde místní podle našeho přízvuku poznali, že pocházíme z daleka. Formuli nám neumožnili, jelikož se zřejmě místní fotbalový tým chystal k odjezdu kamsi k důležitému zápasu a tudíž restauraci u hřiště zavírali. Potom jsme se dostali do baru u městské sportovní haly, kde jsme byli nuceni vést rozhovor nevalné úrovně s člověkem povoláním striptér. Nakonec jsme našli jakousi pivnici asi tak 4. cenové kategorie na hlavní třídě, kde jsme si pro změnu museli vyslechnout přednášku místního ožralého dělníka. Po formulích následoval hokej.

Mylně jsme se domnívali, že městská sportovní hala je domácím kluzištěm Panterů. Nebýt předtuchy naší průvodkyně Zuz, naší staré dobré známé z minulých výletů, správný zimní stadion bychom asi nenašli a tím pádem ani neviděli hokej (oni si myslí, že v každém baráku, na kterém je napsáno „Sportovní hala“, se hraje hokej. Plížili se po městě, mrmlali, že je to tady hrůza a nijak se nedali popohnat k rychlejšímu pohybu, to vše v čase 16:20, kdy nás šéf fanklubu Panterů Libor čekal už 20 min u zimáku s lístkama. Prostě Pražáci!!! – pozn. Zuz). Vše se ale v dobré obrátilo (tím myslí to, že jsem je svým autem a neomylným orientačním smyslem umocněným 25 lety prožitými ve zdejším kraji dovedla ke správnému stadionu – pozn. Zuz) a hokej jsme zhlédli, přežili ve zdraví (poté, co jsme se přesunuli do úhlopříčného rohu oproti rohu, ve kterém se srotily holé lebky – pozn. Zuz) a odvezli si 2 body za výhru v prodloužení. Zuz se strašlivě rozčilovala při mdlé hře Sparťanů, z čehož jsme měli poznat, že taky fandí hostům (Srdínko byl asi ožralý ze Znojma, jinak se nedá vyložit, proč tam dělal to, co tam dělal! Žemlička dělal lemru a zakopával o modrou čáru. Broš je furt nemocný, takže nemůže chlastat, a tak s Tomajkem hráli nejlíp – pozn. Zuz) Nicméně Havířov nás nenadchnul a ani celá severní Morava, a tak jsme byli rádi, že nás čeká předlouhá cesta domů.

Asi tak proběhl náš poslední výlet a nenechají na sebe čekat další - Třinec, K. Vary a Č.B. Pro letošní sezónu máme v plánu pokořit všechny zbývající extraligové stadiony, na které jsme doposud nezavítali a jsme si jisti, že se nám to povede. Litujem rozpadu federální ligy. Takové Košice by určitě nebyly marné.

×
Odehrané v 18:00 | Muži
HC Frýdek-Místek
VHK ROBE Vsetín