Na Cestě 58 – Co se dělo v trávě

Okurková sezona pomalu končí. Hokejisté se vrátili od moří, z golfových hřišť a svateb a k úlevě všech, kteří dlouhou hokejovou výlukou bezmezně trpí, nastoupili zase ke své práci. Nejčtenější rubrika vsetínského webu, seriál Na Cestě, se rozbíhá do neuvěřitelného 4. ročníku své existence. Místo každoletního "předCestovního" prologu dovolte letos autorce shrnout to její nehokejové léto do několika málo bodů.

Galavečery, tradiční loučení se sezonou
O účasti na orlogalavečeru ve Znojmě a na galavečeru hokejové mládeže v Brně jsem podala obsáhlý referát na OHF (odkaz na konci článku), takže k tomu není třeba příliš komentáře. Ovšem nutno říct, že akce tohoto druhu jsem navštívila poprvé a snad ne naposled. Významnou zkušeností je seznámení se a vetření se do přízně pana Jiřího Hudlera staršího. Pan trenér Hudler je výborný zábavný a příjemný muž a zvěsti, že jeho tréninkové metody v praxi jsou strašlivý křik na svěřence složený z nepříliš akademických výrazů, nekorespondují s jeho "civilním" projevem. Ověřím si vše v další sezoně a vyvodím patřičné závěry. Žádný ale nemůže významněji narušit můj skvělý dojem z jeho osoby.

Radek Duda – "herpetolog" z Chodova na vlastní kůži
V době zápasů play-off mezi Vítkovicemi a Plzni jsem se dobře bavila a byla čím dál zvědavější, co je zač ten Radek Duda, podle mě výborný hokejista, autor legračních (dle novin kontroverzních) demografických výroků, rváč a provokatér, démon, kvůli kterému pěnila krev na všech frontách. Redakce plzeňského webu mi důvěřovala – dali mi jeho telefon a radu, že je náladový, nevyzpytatelný a celkově nebezpečný.
Podle této teorie jsem ho oslovila v nejméně vhodný čas – cestou z posledního zápasu v Ostravě, kdy Plzeň definitivně vypadla z play-off. Kupodivu jsem nebyla virtuálně faulovaná, naopak, dlouho do noci jsme se výborně bavili a dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí z dění v PLZ autobusu.
O několik týdnů později hrála repre v Brně přípravný zápas před MS. Radek nehrál a k mému úžasu se neúčastnil ani ranního rozbruslení, ani nejel odpoledne s mančaftem z hotelu Boby do haly Rondo. Dorazil mě tím, že se mnou nechal navigovat a přijel do Ronda uprostřed 1. třetiny brněnskou MHD! Sešli jsme se po 1. třetině a po zápase a popovídali si jako každí druzí kamarádi. Radek je obyčejný kluk, vysmátý a upovídaný a na to, že jsem vlastně cizí ženská, velmi sdílný.
Určitě má "svůj specifický" přístup ke hře, k médiím, k věcem veřejným, které způsobuje a které se okolo něj dějí. Osobně si nepřipadám povolaná nic z toho hodnotit. Nikomu fyzicky neublížil, jeho styl asi má své místo v týmu a z pozice tvora polopolské národnosti se necítím nijak dotčena výroky, kterými se proslavil. Připouštím, že některé jeho manýry můžou v někom vyvolávat chuť mu občas jednu vrazit, osobně jsem ten pocit taky zažila;). Každopádně se s ním dá normálně bez obtíží komunikovat a vyjít jako s každým jiným. Radek mě kromě jména oslovuje často oblíbeným "ještěrko", recipročně ho označuju "ještěre" a na tomto pochybném základě jsem na plzeňském fóru namluvila lidem, že Radek chová plazy, což samozřejmě není pravda.
Nenamlouvám si, že bych měla nějaké výsadní postavení, ale možnost bez obtíží kontaktovat a cokoliv si zjistit od někoho takového mě těší. Radek se má přede mnou více na pozoru od doby, kdy jsem se ptala na jeho angažmá v IFK Helsinki, o čemž byl v té době informován opravdu velmi úzký okruh lidí:). Shrnuto a podtrženo, na Radku Dudovi není nic extra zvláštního a kdo nemá předsudky a naopak má trochu empatie, nemůže s ním mít tolik diskutované a omílané potíže jakéhokoli druhu.

Toronto na pár dnů středem hokejového světa
Draft do NHL. To je velká věc. Kluci se určitě trochu báli, trochu těšili, rozhodně věděli, že je to důležitý okamžik. S panem Hudlerem starším jsme to probrali snad ze všech aspektů. Jen těsně jsem se u něj minula s panem Petrem Svobodou, agentem Jirky Hudlera mladšího. Pana Hudlera staršího to velmi mrzelo, prý on by mi to všechno řekl daleko líp. Mě to mrzelo taky docela dost;).
Mělo to být tady na webu ještě trošku jinak, ale jsme moc nároční. Ondra Němec sice přísahal, že nasadí všecky páky, aby napsal exkluzivní zpravodajství z předdrafotvých testů, ale nevyšlo to. Nezlobíme se na něj samozřejmě, měl tam svých starostí dost. Ivana Paulová z hockeysfuture.com byla na draftu osobně. Když se vrátila, dvě hodiny v kuse mi všechno vyprávěla a prohlížely jsme hromady fotek. Toronto město, Air Canada Center, výlet na Niagarské vodopády, samotný draft, naše "děti" čerstvě draftované v dresech svých nových "majitelů". Zážitek na celý život.

Elektronické já Tomáše Plekance
Plekyweb se rodil pomalu a těžce. To si jen Alec umí představit, co to je vysvětlit někomu, že udělat 52 hvězdiček na americké vlaječce coby odkazu na anglickou verzi webu je prostě kravina. Ne že by Pleky trval na hvězdičkách, ale když něco děláme, tak ať je to do detailu pořádně. Nad hromadou papírů jsem strávila 2 dny a výstupem je Plekyho sáhodlouhý životopis. Myslím, že jsme mu udělali prima hračku. Na dotazy čtenářů odepisuje okamžitě, aktualizuje si všecko sám, návštěvnost z USA a Kanady utěšeně stoupá.

Honza Klobouček – vyhnání z Ráje
Klobouk měl se Slavií smlouvu na 2+1. Ty 2 už uplynuly, a tak jsem měla péči, co s ním bude dál. Oznámil, že už nemá opci, ale podepsal smlouvu a o žádném svém odchodu, východu nebo záchodu neví. Považovala jsem tuto kapitolu svých starostí za uzavřenou. Na anonymní vzkaz na fóru Slavie o tom, že Klobouk odchází do Litvínova, jsem s převahou danou informacemi z první ruky reagovala tím, že je to pochopitelně kec. Jenže on to kec nebyl. "Noo voni teď maj že jo Frenkího (tj. Františka Kučeru) a budou hrát takoví, co maj asi tak řádově pětkrát větší plat než já, takže já bych tam tak akorát seděl a čekal, až se někdo zraní. Tak mě prostě střelili do Litvajzu. Jo, tam je pan Alinč a Hubl a Martínek, tam se mi bude líbit. Ne, výplatu v barelu nafty dostávat nebudu." A tak byl Klobouk "vyhnán z Ráje". Upsal se Chemikům na celé tři roky. Dál od Vsetína jsou asi už jen Karlovy Vary.

Exhibice. Hokejisté hrají florbal, tenis, fotbal
Bývá takovým letním zvykem hokejistů předvádět se při jiných než hokejových činnostech. Říkají tomu "doplňkové sporty" a hrají florbal, fotbal, tenis. Florbalové exhibice jsem zažila dvě: jednu pořádal tým mého bráchy, 1. SC Bohumín 98´, ve druhé hostil hvězdy extraligový FBC Pepino Ostrava. Obě akce byly parádní, Pavel Kubina se už naučil běhat a nedal v obou utkáních na rozdíl od hokejového MS ani jeden vlastní gól, což nemůže říct pan Trvaj Jiří. Hokejisty při tenisu jsem neviděla, neb agentury lhaly a Mishan jim věřil a tím pádem jsme přijeli do Prostějova o den dřiv, než hvězdy uchopily rakety. A kvůli fotbalové show Jágrteamu ve Znojmě jsme se pohádali s Hešákem, jehož agentura akci pořádala - podle mě to bylo hrozné, podle něho úžasné.

Jirka Heš pod hrad Matúša Čáka
Hešákovi minulý rok herně vůbec nevyšel. Počátkem prosince si v zápase s Třincem vykloubil rameno a od té doby prakticky nehrál. Byla spousta indicií naznačujících, že jeho čas v dresu Znojma se krátí. Moje skučení, ať mi prozradí, co plánuje dále, gradovalo v orloplay-off se Zlínem a vyvrcholilo ten strašlivý večer, kdy ti opeření mizerové definitivně projeli náskok 3:1 na zápasy a vypadli. Za stadionem Luďka Čajky bylo truchlivo. Vykašlala jsem se na profesionální přístup a hleděla na Jiřího vyčítavě pohledem plným slz. Nebylo to vyřčeno, ale bylo to jasné - Orlí peří měl na sobě naposled. Ač chlap vždy z oceli, taky nevypadal nejlíp a nějak jsme se nemohli rozloučit. Byl to pochopitelně nemístný sentiment, protože svět se nebořil, Dřevnice nestoupala ze břehů a čekala na nás ještě spousta hokejových let.
Dlouho dělal "partyzána" a ani nenaznačil, co chystá. Moje hysterické tipovačky přecházel obligátním "až to bude podepsaný, dozvíš se to první". Až mi přišla jednoslovná zpráva – Trenčín. Jiří objektivně posoudil své herní kvality a prohlásil, že jeho agent je opravdu schopný – Trenčín byl vloni pátý ve slovenské extralize. Sám Jiří nepopírá, že tam byl prvně až při podpisu smlouvy a jejich řečem, že ho sledovali už dlouho, nevěří, protože kdo by ho, proboha, sledoval. A hlavně při čem. Ač na tom málo záleží, osobně mě jeho nové angažmá těší a moc mu to přeju. Známe se už několik let, oba jsme stejně ješitní a při sporu o kdejakou maličkost ani jeden neustoupíme ani o píď, spor řeší až čas, ale za to spolehlivě vždy kladně:) Jít někam daleko, asi by mi chyběl, protože dělat si takhle legraci sám ze sebe, to umí jen on a takové pitomosti a talkshow, jaké pořádáme, s nikým jiným dohromady nedám. A co se týče hokeje – není nad to mít dobrého kamaráda hokejistu. V aukci na na orlowebu jsem koupila jeho dres. Na památku.

…a pak tedy závěrem k hlavnímu se doberem
Nejdůležitějšími ze všech hokejových přestupů byly pro nás, rozuměj vsetínský web, posily redakčního týmu. Tomáš "Novo" Novosad, Michal "Eddie" Kubáň a Vašek "Béďa" Trávníček jsou novou krví a nastupující generací pisálkovských nadšenců. Alec sní o tom, že půjde na hokej jako prostý divák bez diktafonu, reportáž a ohlasy po zápase udělá někdo jiný a on si to na webu pak jen zkontroluje a dodá tam jen své oblíbené skoroprofi fotky a videa. Mně se zase zdává o tom, že se Novo naučí psát i/y a Béďova Bleskovka bude opravdu blesková a kratší než dvě rozvité věty. Každopádně jsme jedna parta, kluci jsou výborní a ještě spolu provedeme věcí, to budete koukat.
I když bude legrace, bude spousta práce. Držte palce nejen hokejistům. I my to budem potřebovat. Tak hurá do nové sezony 2002/2003…

Do gala s orly a hokejovou mládeží
Hudler starší: "Mám už jen poradní hlas."
Webové stránky florbalového týmu 1. SC Bohumín 98´
Plekyweb. Osobní internetové stránky Tomáše Plekance.
Jan Klobouček opustil Slavii
Jiří Heš v lize mistrů světa