Na Cestě 62 - ČD = čekám dlouho, času dost

Už jste někdy jeli na hokej do Pardubic? Moje maličkost už dostkrát a jednu říjnovou neděli se výlet do města koní a perníku a semtexu stal opět aktuálním. Měla to být normální cesta za normální karlovarskou porážkou. Na jistotě tomu pocitu, že se naše Energie (pro ty, co si ještě nestihli přečíst noviny – bývalá Becherovka. Deníku Sport nevěřte, Becherovka už to prostě není) nechytá, dodávala domácí rychta s perníkem v první čtvrtině extraligy 1:7 a taky pouhý den stará další rychta 1:6, kterou perníci nadělili v Litvínově chemikům. Nakonec se z toho ale vyklubala skoro bojovka:)

Všechno začalo nevinně už na nádraží v Praze. Kdo by se chtěl do Pardubek trmácet dvě hodiny osobákem, když může svištět rychlíkem, který vyjíždí o víc jak hodinu později a na místě je jenom o nějakých 20 minut po příjezdu onoho osobáku. Na nádraží v Perníkově byl už předem domluvený sraz s pardubickým potěrem Střízlíkem. Prostá pohodlnost mě dovedla na stanici na Smíchově, abych se nemusel prát o místo s davem na Hlaváku. Trpělivě jsem čekal na příjezd vlaku a hle – první překvápko z balíčku ČD, překvapivě pozitivní:). Rychlík vypravovaný až od nás ze západu z Chebu měl pouhých 5 minut zpoždění, pohoda. Odjeli jsme sice už s desetiminutovým, ale to neva:-) Na Hlaváku se vlak podle očekávání naplnil a mohlo se jet.

Ale ouha, druhé překvápko z balíčku ČD. Snad nás chtěli ajznboňáci nasytit nádražní atmosféry či co, zkrátka jsme na čtvrtém nástupišti prostáli asi 35 minut a pak už konečně přišel ten pravý čas vyrazit. Paráda. Svištíme si to východním směrem, v Kolíně má snahu vyhodit kvůli místenkám půlku kupíčka slovenská rodinka, ale místenky nebyly na dveřích označené, tak nikdo neprojevil příliš ochoty se zvednout:-) Z ospalého klidu vytrhl mě i ostatní „spolukupáky“ švitořivý ženský hlas, ovšem nepatřil paní průvodčí, nýbrž panince nabízející všechno k jídlu i k pití. Se zbytečně koupenou jízdenkou mě tak přivítala v cíli cesty tradiční znělka „Já mam koně vraný koně to jsou koně mý“. A přívětivý slejvák. Lilo jako z konve a na perónu chyběla vzhledem k rekonstrukci střecha:-) – třetí překvápko z balíčku ČD. Do podchodu jsem tudíž došel už durch a v hale se zdárně setkal s neuvěřitelně trpělivým Střízlou, jako pes by se osvědčil. Možná jsem mu slíbil za čekání peavo, protože večer se něčeho dožadoval, avšak v momentě jsem na to zase zapomněl:-)

Času bylo hafo, tak jsme vyrazili v lijáku do města. Po nákupu pastelek (vysokoškolská pomůcka), co se vyrábějí úplně stejný jako za totáče (pozn. aut. – aut. nar. 1980) a jejichž zakoupením jsem zasponzoroval hokejového rivala z jihu Čech, a po konverzaci s nejslavnějším pardubickým bezdomovcem v nákupním centru Grand, jsme se odebrali k tomu tisíckrát probranému skvostu českých zimních stadionů. Po vyzbrojení šálami, příp. dresem, jsme čekali na autobus frčící až ze samotných dalekých Karlových Varů. Fanklub i ostatní fanoušci překvapili a dokázali, že když se jednou za pět let klubu daří, tak dokážou být mimořádně věrní:-) Vozidlo dorazilo s naplněnou kapacitou, chvilku kroužilo kolem Arény a pak si našlo místo k parkování.

Vysmátí domácí „permičáci“ i znuděná obr fronta na lístky oceňovali počet hostujících fanoušků a vůbec se nezalekli rudých válečných dresů. Po nezbytném posílení párkem v bufetu a odblikání barevných efektů na ledě mohl pan rozhodčí vhodit úvodní buly a konečně se smělo rozsvítit nad ledem světlo, aby bylo vidět na hru:-)

A že to nebyla hra ledajaká. Překvapila asi všech 8824 diváků a opravdu stála za to. Dravá Energie dokazovala, že momentálně má fakt fazónu a odešla do šaten s jedním zásahem proti žádnému domácímu. Když pak v úvodu druhé části dal Kvéra jenom břevno (tím nechci v žádném případě říct, že je dřevo, narozdíl od druhu Quercus, čti kverkus - dub), nadělili snažícímu se kotli i nesnažícím se gaučákům nějakou tu radost i perníci. Po né moc pěkném tlaku:) vyrovnali v přesile 5 na 3, pak hubeňour letoška Lubina dal sólíčko na 2:1 a aby neměli štěstí málo, tak ještě 9 sekund před sirénou skončil za zády Fráni (né Šrámka) vlastňák, u jehož zrodu byl stejně jako ve Varech Novotný a stejně jako ve Varech zvýšil na 3:1!! Do zpěvu nám zrovna nebylo, narozdíl od pardubických. Jenže máme Vojtu Poláka! Asi nemá rád zpěv a už vůbec ne pardubickou hymnu a tak jí po pár minutách třetí třetiny vypnul gólem na 2:3 a za neuvěřitelných 31 sekund Jakub Kraus spustil vyrovnáním řev nějakých čtyřiceti Varáků! Domácí „Jižani“ samozřejmě pak zase nahodili svoje hlasivky, ale ta chvilka opaření předtím stála za to:-)

A děly se na ledě věci dál! Mimopardubický oblíbenec Mikeska byl tentokrát nesprávně vyloučen DKU, ale to by nebyla Energie, aby nevyvedla nějakou klukovinu, takže se nechala skoro na celých pět minut vlastní přesilovky zatlačit. Perníci ale zvýšili až v plném počtu a bohužel asi neregulérním a hodně šťastným gólem, ale to už holt nezměníme:-( Pak ujel další celorepublikový oblíbenec Ota:) a ač vychytán, zřejmě svým úsměvem puk pod betonem centimetr za čáru dostal. 5:3 ani ne 4 minuty před koncem. To se dá v hokeji stihnout leccos, ale otočit v Pardubicích asi těžko. Přesto vycházející hvězda Vojta Polák půl minuty před koncem ještě donutil jásající arénu k nervíkům a i při powerplay ještě nějaká ta střela šla. Leč do sítě už nezapadla a tak se strhly oslavy, ale děkovačku máme stejně lepší:-) Jenom Becherovku ani oplatky by házet asi nešlo.

Po zápase tradiční posezení v Taxisu (pozn. aut. – místní podnik, nikoliv příkop slavné překážky) a pak hurá na nádraží. Střízla zase věrně doprovázel i v tom vichru, co panoval, a před budovou jsme potkali nějaké fandy Tesly. Jeden dokonce taky měl cestu do Prahy, bezva. Dle dresu se zove Krab. Postávali jsme venku u dveří a naivně důvěřovali informační tabuli příjezdů, která našemu expresu hlásila 10 minut zpoždění, takže příjezd 21:53 místo 21:43. Když začal EX na tabuli blikat, vyšli jsme v 21:50 na perón. Po chvilce čekání přijel EC, co měl jet na čas. Nechali jsme ho odplout, ale zůstali jsme na nástupišti podezřele sami... Naší naději po chvíli odvál vichr a šli jsme se zeptat dozorčí nástupišť. Paní se musela podívat na tabuli pro cestující a zjistila, že vlak teda odjel! Čtvrté překvápko z balíčku ČD. Zkrátka nedodržel avizovanou sekeru, no a co, běžná praxe:-) Až na to, že další jede v 2.23. Po složitém hledání podniku s televizí kvůli Dohránu, které jsme nakonec shlédli stejně jenom bez zvuku, jsme se usídlili v nonstopu poblíž nádraží oslavit rozpad rakousko – uherské monarchie.

Venku řádil živel, jezdil po ulicích s popelnicema a my se ve dvě ráno zase probíjeli na nádraží, tentokrát už jenom s Krabem. Šikovný čtenář si domyslí, co muselo přijít. Páté překvapení z balíčku ČD!:-) Rychlík měl hodinu sekeru... Ach jo. Vrátili jsme se zpátky do nonstopu, slečna servírka se hrozně divila, že chceme kafe a né peavo. S kofeinovou dávkou a obavou o příští osud svůj jsme někdy v 3:15 znova prošli orkánem (či co to bylo) na tu vlakovou baštu a zaplaťpánbu – zpoždění narostlo jenom na 70 minut. V pět jsme byli v Praze. Opět bez návštěvy průvodčího. Příště za lístky utrácet nebudu a zavřu se na wc!! No ale hlavně, že jsme vůbec dojeli – zmokli jsme, už jsme tu:-) Na zastávce tram jsme s Krabem cestu rozdělili, doufám, že mu něco jelo, mě jo:-)

Nezbývá než zakončit Krabovým citátem: České dráhy – čekám dlouho, času dost. Z toho vyplývá – jezděte na zápasy ven pokud možno před státním svátkem a bacha na ČD!

-autor je redaktorem oficiální webové prezentace HC Energie Karlovy Vary-